PETRŮVKY (juh) – Vesnička ležící pod Klučovskou horou mezi dvěma potoky: Štěpánovickým a Zátoky. Žije v ní okolo 120 obyvatel a první písemná zmínka pochází z roku 1519. K roku 1846 jsou Petrůvky připomínány jako statek třebíčského městského špitálu, kterému je daroval jakýsi zeman, údajně postižený leprou a léčen v třebíčském špitálu. Dnes je malá obec v obecném povědomí spojená se skládkou komunálního odpadu. Ta je provozovaná od února roku 1994 a na skládku se sváží odpady ze 120 obcí.

O obci jsme si povídali s neuvolněným starostou Jaroslavem Novotným. Zemědělským inženýrem, který se v zemědělství pohyboval celý život a jehož hlavní práce nyní je obchodník s osivem. Je sice „naplavenina“, ale ne z daleka. Pochází z nedalekých Slavic.

V levé, červené časti obecního znaku máte kříž a zvon, pravá část je rozdělena kosmo. Jaký je výklad vašeho znaku?
Náš znak je v národních barvách. Pravá část, která má kosmaté dělení v barvách modré a bílé, říká, že jsme zemědělská obec. Někde mají radlici, my jsme to pojali takto. Kříž v levé části nás odkazuje na třebíčský špitál, pod který Petrůvky spadaly, a zvon, to je naše zvonička na návsi.

Jaké zde fungují spolky?
Jako ve většině malých obcí i zde funguje spolek dobrovolných hasičů. Protože je nás jen 120 obyvatel a 9 členů zastupitelstva, funkce se prolínají. Myslím si, že pouze dva členové nejsou hasiči. Se zájmovou činností je to obecně čím dál slabší. Podle toho, jak se bavím s ostatními starosty, je to obecný jev. Na nezájem o věci obecné si ale nemohu stěžovat. Když se něco děje, lidé rádi přijdou a pomohou. A naštěstí zde žijí lidé, kteří vědí, co je život na vesnici, a také to tak berou.

Příjemnou zkušenost mám z období covidu, kdy hrozilo, že nám uhynou nakoupené sazenice pro obecní les. Za dodržení nějakých podmínek se nám podařilo je všechny dostat do země. Máme šest a půl hektarů obecního lesa a v podstatě vše nám sežral kůrovec. Nyní je samozřejmě naše největší starost ožínání mladých stromků.
Kromě hasičů máme ještě neregistrovaný spolek rybářů, který pečuje o obecní rybník.

A věnují se také dětem?
Ne, to ne. Dětem se věnují hasiči, obecní knihovna a obec samotná. Teď se třeba blíží Den dětí a ten připravuje paní knihovnice společně s hasiči. Po Dni dětí nás čeká zahájení prázdnin, na závěr prázdnin vždy připravujeme sportovní odpoledne pro děti a rodiče. Letos to bude již 5. ročník Petrůvské laťky.

Zkusme si tedy tradiční zvyklosti vyjmenovat?
Začnu masopustem, který samozřejmě organizují hasiči. Mívali jsme Petrůvské pelášení, ale to zaniklo s covidem. Jako obec slavíme Den matek, kde vystoupí děti ze základní školy. Zveme si zajímavé lidi a baviče, jako byl třeba Pepa Náhlovský nebo Halina Pavlovská, Václav Faltus. Nyní o víkendu budeme mít hasičskou okrskovou soutěž. A to toho jako obec pořádáme výlety autobusem na zajímavá místa: hrad, zoo, muzea apod., podle přání lidí plánujeme témata. Hasiči také oprášili posvícenskou zábavu, která se koná koncem října. V druhé polovině listopadu pořádá obec setkání občanů, které seznámíme s tím, co jsme měli naplánováno a co jsme zvládli a co plánujeme na příští rok. Na advent rozsvítíme vánoční strom, potom uděláme mikulášskou nadílku a rok zakončíme silvestrovským ohňostrojem se svařákem. To je velmi hezká akce, kde se schází šedesát až sedmdesát procent občanů.

Kam od vás jezdí děti do školy?
Tradičně od nás děti jezdí do Výčap, ale spádovou školu máme v Myslibořicích. Do Výčap nyní vozí děti několik mladých rodin. Do školy i do školky. Drtivá většina ale jezdí za prací do Třebíče, a tak bere děti s sebou. Do Myslibořic nyní myslím nejezdí nikdo.

V obci máme jednoho soukromého zemědělce, který už nějakou dobu úspěšně hospodaří, a pak pár menších, kteří začínají. Všichni ale zaměstnávají sebe, maximálně rodinu.



Jaká je v Petrůvkách dopravní obslužnost?
Výborná. Za to patří před Krajem Vysočina smeknout. Ale lidé to moc nevyužívají. Jezdí auty, berou s sebou děti do školy. Za mě se jezdilo autobusem. Starší děti vzaly pod křídla ty mladší a učili jsme se samostatnosti a odpovědnosti. Teď se rodiče bojí zvýšené dopravy, divných lidí, kteří se občas někde vyskytnou. Doba se změnila.

Kousek od vás máte skládku. Je to víc břímě, nebo požehnání?
Je to samozřejmě obojí. Vedení skládky s námi výborně spolupracuje, ale když překopou kompost a obrátí se vítr, není to příjemné. Jsme totiž domluveni, že kompost překopávají, jen když vítr vane od obce. Občas vítr rozfouká nějaké pytlíky po lese a zaměstnanci skládky tam vyrazí a posbírají je. Ale to jsou výjimky.

Jinak je to spíš požehnání, protože máme příjmy, díky kterým nemusíme přemýšlet o tom, jaké máme platit poplatky za odpad nebo za psy. I když budou příjmy z uložení odpadů do budoucna klesat. U nás obyvatelé za svoz odpadů neplatí nic. Protože si sami provozujeme v části obce kanalizaci a čističku, nemusí lidé platit stočné. To jsou takové příjemné požitky.

Snažíme se, abychom všichni třídili odpad, takže po vsi jsou rozmístěné barevné kontejnery tak, aby je měli všichni v příjemné docházkové vzdálenosti. Ale je to o lidech. Někdo třídí pečlivě, někoho to nenaučíte. Třídění odpadů je ale také složité vzhledem k vícedruhovým obalům. To pak nevíte, kam takový odpad vyhodit.

Jak jste na tom s vodou a další infrastrukturou?
Máme zde vranovskou vodu, nebo mají lidé vlastní studny. V obci je plyn, nová čtvrť má kompletní kanalizaci – dešťovou i splaškovou. Připravujeme zbudování nové kanalizace a čističky ve zbylé části obce. Vzhledem ale k tempu vyřizování dotací mám obavu, abychom to vůbec v tomto volebním období dokončili.

To zní velmi dobře. Jaké zde máte vybavení pro volný čas, sport a zábavu?
Máme velmi slušně vybavenou knihovnu, kulturák, dvůr pro společenské akce s přístřeškem. Zhruba před pěti lety jsme dokončili sportovní areál. Je to místo, kde není žádná silnice, rodiče si tam mohou klidně sednout a sledovat děti, jak si hrají nebo sportují. Jsou tam různé herní prvky pro děti, houpačky, pískoviště, multifunkční hřiště s umělým povrchem, workoutová zóna, lezecká stěna i hasičská dráha.

Za zmínku určitě stojí, že s firmou Paměť krajiny jsme realizovali projekt ozelenění krajiny. Kolem současných polních cest jsme vysázeli nové aleje stromů. Další stromy okolo mokřadů, které máme nad Horním rybníkem. Pochopitelně jsou to stromy, které do naší krajiny patří: lípy, javory, jeřáby… Stromy sázela firma Kavyl a má nad nimi i technický a pěstitelský dozor.

Mají o Petrůvky zájem chalupáři?
Jsou tu a poměrně dost. Nyní řešíme centrum obce. Máme tu tři domy vedle sebe, kde nikdo nebydlí. Nyní jsme jako obec koupili dvě nemovitosti, které jsou vyložené zbořeniny a náves hyzdí. Budeme to muset z části zbourat, ale přesnou představu o tom, jak by to místo mělo vypadat, zatím nemáme. Chtěli bychom, aby ve středu obce zase bydleli lidé. Nemám však na mysli obecní byty. Na to jsme malá obec. Tuto situaci bychom chtěli využít na vytvoření průchodu z centra obce ke sportovnímu areálu, protože nyní je to zdlouhavá cesta.

Jaké máte plány na rozšíření obce? Chtějí se sem lidé stěhovat?
Chtějí. Každý měsíc se někdo pídí po stavebním místě. Postavili jsme novou ulici a nějaké pozemky máme, ale nechceme budovat další satelit. Naším přáním je zahustit střed obce, aby zde bylo živo, a ne zastavovat krajinu. Nechceme, aby se sem lidé jezdili jen vyspat.

Jste stárnoucí, nebo mládnoucí obec?
Bývali jsme stárnoucí, ale už je to lepší. Je tu šest nových rodinných domků soukromého investora, které na nové obyvatele čekají.

Jaké jsou největší radosti a starosti starosty?
Radost máme, když uspořádáme nějakou akci a lidé jsou spokojení. Nebo když přijede návštěva a žasne, jaké to tu máme pěkné, jaké máme zázemí. To jsou příjemné pocity, které každý známe.

Starosti? To je jednoduché. Nárůst byrokracie a neustálá hrozba pokut za to, že třeba něco nesplníte přesně podle zákona. Zákony by měly být pro lidi, ne pro úředníky. To je obecný jev a platí to i zde.

Foto HoN: Jan Uher