Redakce

09. 05. 2024

„Hlavně, aby bylo dítě zdravé.“ Myšlenka, která prolétne hlavou snad každému nastávajícímu rodiči. Ne všem je ovšem přáno, osud může napsat poněkud jiný příběh. Co dělat, když mé dítě má specifické potřeby? Na to nám odpoví koordinátorka služby Raná péče Třebíč Danuše Soldánová.

Paní Soldánová, jak jste se dostala ke své profesi?
To, že budu pracovat s osobami s postižením, jsem věděla už od 15 let. Naše třídní na gymnáziu nás vzala tenkrát do bývalého ústavu sociální péče na Březejc. Malovali jsme jim tam na zeď výzdobu, aby bylo prostředí hezčí. A pro mě byla úžasná zkušenost, když přijelo dítě na vozíčku a zeptalo se: „Můžu malovat s tebou?“ Taková úžasná radost, upřímnost a chuť do života. Tehdy asi padlo moje rozhodnutí, že tohle je směr, kterým bych se chtěla vydat.

Pro koho je vaše služba určena?
Naše služba je určena rodinám, do kterých se narodí dítě s tělesným, mentálním nebo kombinovaným postižením, s poruchou autistického spektra nebo s ohrožením ve vývoji (to může být dáno třeba předčasným narozením nebo závažnou nemocí).
Rodiny pak můžeme doprovázet hned od narození až do 7 let věku dítěte a služba zahrnuje podporu všech členů rodiny.

Co všechno můžete rodinám dětí se specifickými potřebami poskytnout?
Takovým úplným základem jsou terénní konzultace přímo v rodinném prostředí, kde se dítě i rodiče cítí nejlépe. Nabízíme práci s dítětem, ale i poradenství a podporu pro rodiče. Vyhledáváme informace nebo zprostředkováváme různé kontakty. Terénní konzultace pak doplňujeme setkáváním rodin, aby spolu mohly sdílet zkušenosti, radosti i starosti. V týmu máme logopeda, psychologa i psychoterapeuta, takže nabízíme rovněž možnost odborného vyšetření či diagnostiky přímo v rodinném prostředí. Zapůjčujeme také různé pomůcky nebo odbornou literaturu a pravidelně pořádáme odborné přednášky. Jednou za rok se také snažíme uspořádat víkendový kurz pro rodiny, což je často první zkouška na dovolenou. Víkendové kurzy a setkávání pořádáme velmi rádi, protože se tam často rodiny na sebe navážou a už drží pospolu. Sdílení prožitků je totiž velmi důležité. My jsme sice odborníci se zkušenostmi, ale nikdy jsme si tou situací osobně neprošli.

V letošním roce se kapacita služby zvýšila ze 78 na 100 rodin. Co to pro Vás znamená?
Určitě úlevu – kapacita se nám od loňska zvedla vlastně už dvakrát. Nejprve jsme měli 78 rodin a dostali se do bodu, kdy jsme měli dlouhou čekací dobu, což rozhodně nebylo v pořádku. Žádali jsme tedy nejprve o navýšení počtu rodin bez přijetí nových pracovníků, a zvýšili tak kapacitu na 85 rodin. A od ledna máme navýšeno už na 100 rodin s tím, že jsme mohli přijmout 2 pracovnice na částečný úvazek, abychom čekací dobu neměli. Za to chci moc poděkovat Kraji Vysočina i Oblastní charitě Třebíč, protože tomu tak všude není. Vím, že jsou rané péče, které se potýkají třeba s roční čekací lhůtou, a to už je služba, která není poskytována včas a tak, jak by měla.

Jak se zachovat, když zpozoruji, že se mé dítě opožďuje ve vývoji, nebo se vyvíjí nestandardně?
Já vždycky říkám, že je nejlepší začít to hned řešit. Vždy je lepší vyloučit, že opoždění nemá žádný závažný důvod než vyčkávat. V prvních letech života jsou totiž možnosti dítěte nejlepší a mozek často dokáže najít náhradní mechanismy, jak si poradit. Někdy se může jednat i o maličkosti, které mohou dítě hodně zpomalit. Takovým typickým příkladem je dítě se sluchovým postižením. Když dítě neslyší, tak nereaguje na rodiče, nezačíná komunikace a opožďuje se i v motorice. A přitom to někdy stačí vyřešit naslouchadlem. Proto doporučuji řešit problém co nejdříve s pediatrem, který vás pošle na nejrůznější vyšetření.

Pro rodiče to musí být těžké. Zaměřujete se i na jejich psychiku?
Naše služba je specifická i tím, že pracuje s celou rodinou, a nejen s dítětem s postižením nebo ohrožením. Zároveň jsme službou primární prevence, takže jsme často prvními, kdo do rodiny přijede, vysvětlí jim diagnózu a zároveň nabídne podporu při smiřování se s ní. Takže velká část naší práce je podpora, pomoc a pochopení, a to nejen pro rodiče, ale i sourozence nebo prarodiče. Pro všechny je to náročné období a naším cílem je, aby to rodina zvládla – dokázala si najít svoje zdroje ve svém okolí, nastavit si funkční rodinný systém, a tak trochu vrátit život do jasnějších a jistějších kolejí. Pro mě je úplným vrcholem, když rodina nakonec dojde k tomu, že jejich dítě je vlastně dar. Někomu to trvá roky, ale to je ta nejkrásnější chvíle.

Jakou roli podle vás sehrává rodinné prostředí dítěte?
Určitě zásadní. Samozřejmě každá rodina je jiná a je to dobře. Děti se nejlépe rozvíjí v prostředí, kde poznají bezpodmínečnou lásku, jistotu a bezpečí. Což ale znamená, že se tak musí cítit i rodiče, děti jsou totiž velmi vnímavé. Přijmout a milovat své dítě, i když je trochu jiné a někdy i velmi náročné. A nebát se dělat chyby, ty prostě k životu patří.
My samozřejmě podporujeme i rodiny, kde je dítě umístěno v náhradní nebo pěstounské rodinné péči, a tam to platí úplně stejně. Mít dítě rád, ale dát mu i jasné hranice. Ty jsou podstatné právě pro to, aby dítě cítilo jistotu a bezpečí.



Na čem si při své práci nejvíce zakládáte?
Na úžasném týmu, protože bez něj to nejde. Práce s lidmi se totiž nedá dělat bez toho, abyste ji měli rádi. Děti to na vás poznají a pak si drží odstup. Základem Rané péče Třebíč jsou tedy nadšení pracovníci s obrovskou dávkou odborných znalostí. Držíme si úžasný a otevřený tým, který nám pomáhá překlenout náročnost naší profese. To vše je děláno s velkou dávkou pokory a porozumění k našim klientským rodinám.
Otevření se snažíme být i k veřejnosti, spolupracujeme s ostatními odborníky a snažíme se službu propagovat tak, aby se k rodinám dostávaly informace včas.

Čím raná péče aktuálně žije?
Raná péče je služba, která nemůže a rozhodně nechce ustrnout – stále se snažíme držet krok s dobou, mít pro rodiny důležité informace a přehled.
Letošek je pro nás mimo jiné hledáním nových cest, zaměřili jsme se hodně na propagaci a chceme být vidět a slyšet. Zároveň hledáme nové cesty a zážitky pro naše klienty – pořádáme přednášky na nová témata a setkávání rodin na nových místech.
Teď nás čeká větší akce, a to Týden rané péče. Hned od 13. května chystáme vernisáž fotografií v prostorách nemocnice, dále pokračujeme ve středu přednáškou o první pomoci u dětí, kterou si naše maminky moc přály. Zařídili jsme ji ve spolupráci s naším vzdělávacím institutem Paliare a panem primářem Kabelkou. Ten nám domluvil, že přednášku povede primářka dětského oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod MUDr. Mgr. Magdalena Chvílová Weberová společně s MUDr. Marií Bradáčovou. A hned další den po přednášce bude u nás den otevřených dveří, kdy otvíráme dveře všem, kteří by se k nám chtěli podívat a dozvědět se něco o službě.
Všechny tyto akce by se neobešly bez pomoci dobrovolníků a podporovatelů, takže jim moc děkujeme a vážíme si jejich práce i nadšení.

Od března realizujete hudebně taneční kroužek. Jaké má ohlasy?
To je další akce, která vznikla díky dobrovolníkům. Ozvala se nám dobrovolnice, která dlouhá léta vedla folklórní soubory a chtěla něco navíc. Dohodly jsme se, že to pojmeme více jako volnočasovou aktivitu, jelikož pro naše děti moc takových aktivit není, což bylo znát i na velkém zájmu ze strany rodin. Máme tedy dvě skupinky. Naším cílem není připravit besídku nebo vystoupení, ale v takovém příjemném prostředí si vyzkoušet první socializaci dítěte a zároveň vidět, co naši malí klienti dokážou.

Máte nějaký vzkaz pro rodiny dětí se specifickými potřebami?
Každé rodičovství je náročné a rodičovství u dítěte se specifickými potřebami obzvláště. Proto vám Raná péče Třebíč nabízí pomocnou ruku a podporu tuto situaci zvládnout.
Vám všem, kteří s námi spolupracujete nebo jste spolupracovali, chci jenom poděkovat za nové výzvy, za otevřenost a úžasnou spolupráci. Pro mě jste velcí hrdinové – máte můj obdiv i respekt a moc si vážím toho, že nám otvíráte své dveře i srdce a sdílíte s námi své radosti, starosti i obavy. 
Lucie Málková