Obec Kněžice ležící po staletí uprostřed lesů na březích říčky Brtnice ve výšce 550 m nad mořem. Lesy nedávno naředil kůrovec, ale stále je tam krásně. Skládá se ze čtyř místních částí: Brodců, Rychlova, Vísky a Kněžic. První písemná zmínka o Kněžicích pochází z roku 1222, kdy se ve starých pramenech objevuje Dětrich z Kněžic z rodu Hrutovců. Je to nejstarší písemná zmínka o sídlišti v celém širokém prostoru Stonařovska, Jihlavska a Brtnicka. Zajímavé je, že tento záznam o 11 let předchází nejstarší zprávu o Jihlavě. Ve starých pramenech je vzpomínán opevněný hospodářský dvorec, který byl patrně v 15. století přestavěn na zámek. Ve dvacátých letech 17. století se majitelem obce stává rod Collaltů, který zde zůstává až do roku 1945.

Na radnici se s námi sešel pětapadesátiletý Radek Žák. Uvolněný starosta, který je v úřadu druhé volební období. O život v obci se ale zajímá posledních zhruba dvacet let. Nejdříve jako prostý zastupitel, potom radní a neuvolněný místostarosta.

Máte krásný znak s mušlí. Jakou má legendu?
Mušle ve znaku se vztahuje k Jakubu Staršímu, kterému je zasvěcen místní kostel. A lipový list zastupuje lipové aleje, které se pomalinku snažíme obnovovat. Je nám to líto, ale některé staré lípy musely jít k zemi, z důvodu jejich zdravotního stavu, a tím i bezpečnosti.

Kněžice jsou už větší obec. Jaká zde probíhá spolková činnost?
Z mého pohledu na celkem vysoké úrovni. Máme zde hasiče, kteří jsou velmi aktivní, sokol i orel. Z těch nově vznikajících je to klub Pétanque, který dávají dohromady nadšenci z různých spolků. A dělají to dobře, protože zde 1. června bude mistrovství republiky trojic. Už zde nějaké turnaje uspořádali a všichni byli spokojení. Na první pohled nepochopitelně jim vyhovuje povrch z recyklátu, který od hráčů vyžaduje větší dovednost.
Na fungování našich spolků je krásné to, že se navzájem prolínají. Je běžné, že děti i dospělí jsou hasiči, sokoli i orli a chodí hrát pétanque. A ještě zajímavější je, že zdravá sportovní řevnivost mezi jednotlivými spolky zde i tak funguje.
Dalšími spolky, které se věnují dětem, jsou myslivci a rybáři. V mysliveckém kroužku pracuje snad 15 dětí a v rybářském, který spadá pod Brtnici, je to podobné. Jednou za 14 dní zde mají schůzku.

Dají se vyjmenovat sporty, kterým se zde lze věnovat?
Sokol rozvíjí všestrannost, ale hlavní disciplínou je fotbal, Orel se zase věnuje floorbalu. Je to hlavně proto, že orli mají sportovní halu a tenisové kurty. V Brodcích je víceúčelové hřiště pro tenis, nohejbal, volejbal, basketbal ale i floorbal. I cykloklub tu máme a samozřejmě Pétanque.

Jak je to zde se zaměstnaností?
Největší místní zaměstnavatel je obec a škola. Alespoň podle výplatní listiny, kde figuruje zastupitelstvo a DPP. Zemědělské družstvo Horácko Opatov Kněžice postupně opouští, v místech, kde byla brusírna, v minulosti největší zaměstnavatel, je nyní kovošrot. Tam pracuje pár lidí a něco málo ve třech prodejnách, které zde máme. Podnikatel, který zaměstnává více lidí, je Martin Diviš, který přebudoval kravín u Zašovic. Zabývá se servisem dojicích a chladicích zařízení. Další místní podnikatel je Jaroslav Krupica, který provádí stavební a související práce. A ostatní směřují za prací do Jihlavy, Brtnice, Okříšek a Třebíče.

Jaké máte do Kněžic dopravní spojení?
Myslím si, že nyní je to na velice dobré úrovni. Ale přiznám se, že já sám jsem autobusem už dlouho nejel. I do práce do Jihlavy, než jsem se stal starostou, jsem jezdil autem. Lidé si na to zvykli ještě v době, kdy takový dopravní servis nebyl, a jezdí spolu tzv. spolujízdou. Auta jezdí plná a je to pořád větší pohodlí než autobusy.

Jaké zde ctíte a pořádáte tradiční akce?
Začnu na jaře. Hasiči pořádají u kina čarodějnice, společně s mateřským centrem dětský den, v polovině července máme pouť, na sklonku roku živý betlém a štědrovečerní punč, se kterým si ťukneme vždy po mši na štědrý den. V Brodcích pořádají každoročně začátkem srpna kácení máje. Ale mám takový pocit, že po covidu si lidé zvykli být více doma a do společnosti se jim moc nechce. Teď se nám tu objevila skupina děvčat, které říkáme kulturní tsunami, a jsme hrozně rádi, že je tady máme. Začaly už loni, a aniž by to bylo pod hlavičkou kulturní komise, připravily večerníčkovou cestu a na podzim halloweenskou stezku, na obě akce k nám přijely spousty lidí. Bohužel zde zrovna o prázdninách probíhala rekonstrukce silnice, a tak cizí návštěvníci museli zastavit na vsi a jít větší kus pěšky, ale stálo jim to za to.
Kino ale bohužel nefunguje, to by se zde neuživilo. Jihlava není tak daleko a lidé prostě jedou raději tam. Kulturní komise se  snaží budově kina vrátit původní lesk a nějak ji využívat. Ne v zimě, protože vytápění bychom nezaplatili, ale v létě by se tam mělo hrát divadlo. Vlastní divadelní spolek momentálně nemáme, budou zde hostovat pozvaní divadelníci. I když historicky tu divadelní soubor fungoval. Co tu ale máme, je putovní letní kino, které promítá mezi zámkem a kulturákem o víkendu po pouti.
Kulturní komisi bych chtěl pochválit za skvělou akci LiStOVáNí s Lukášem Hejlíkem. Děvčata mu v pondělí volala, že by akci naplánovala na podzim, nebo příští rok. A on z legrace řekl: „A co takhle ve čtvrtek?“ Holky řekly, že to zkusí, a skutečně během dvou dní udělaly takovou propagaci, že přišlo více než sto lidí! Úžasné. Akce se moc líbila.

Máte v obci nějaké chalupáře nebo chataře?
Samozřejmě. Z vyhlášené Pohádky u rybníka Strážov, kterou tu ve třicátých letech minulého století začal budovat pan Zapletal z Třebíče, již nic nezbylo. Ale pojem to je pořád. Na druhé straně rybníka, kde býval tábor, se chatky rozprodaly jednotlivým majitelům. Není tam pitná voda ani kanalizace a majitelé se o to tak nějak starají sami. My zajišťujeme pouze odvoz komunálního odpadu. S vybíráním poplatků byl nějaký čas problém, ale už se to celkem usadilo.

Jakou zde máte infrastrukturu a jaký plánujete rozvoj obce?
Obec provozuje kanalizaci, vodovod, veřejné osvětlení a místní rozhlas. Nově budujeme formou přípolože optickou síť. V roce 2021 jsme připravili lokalitu pro 16 stavebních parcel a na osmi se již staví. Vodovod i kanalizaci jsme si udělali ve vlastní režii. Máme obecní bagr i lidi, kteří to dokáží. Bohužel nás v době výstavby zdržovaly vleklé problémy s kvalitou pitné vody. Ale to už je dnes minulostí, máme nové úpravny a voda má stabilní kvalitu. Nyní se věnujeme posílení tlaku v lokalitách, kde výškové poměry nedovolují zajistit dostatečný tlak ve vodovodním řadu. Opět je to dlouhodobý problém, ale loni jsme osadili posilovací stanici pro lokalitu nových rodinných domů a sídliště a po vyhodnocení provozu se pouštíme do další části obce. Není to úplně jednoduché, protože na stejném potrubí jsou napojeny domy s velkým výškovým rozdílem, takže abychom docílili dostatečný tlak u výše položených domů, musíme u těch níže položených tlak naopak lokálně snižovat. V některých částech bude možná nutné vyměnit i část vodovodního řadu, který byl vybudován před více než šedesáti lety. Máme tedy svoje vrty, své úpravny, vodu totiž jímáme ze dvou zdrojů v různé kvalitě, svůj vodovod i kanalizaci a svou čističku. Vše si provozujeme sami.

Kam by měl určitě vyrazit zvídavý turista?
Určitě bych doporučil nedaleké ekocentrum Chaloupky. Tam je to velice hezké. Sice tam stále probíhají nějaké programy pro školy, ale je tam přírodní zahrada, kterou lze navštívit. Romantické jsou nedaleké Aleje, ale to je také trochu zašlá sláva, která na svou příležitost zatím čeká. Zajímavá je vznikající křížová cesta, která však není hotová. Vede do Hrutova, jsou tam rozmístěné kříže, ale ideově není zcela vyjasněná. Pouze jedno ze zastavení je hotové. A pozornosti by neměl uniknout ani náš zajímavý kostel zasvěcený Jakubu Staršímu s nově restaurovanými varhanami. S těmi jsme nyní získali druhé místo v soutěži o Zlatou jeřabinu.

Máte tu skutečně bohatou spolkovou činnost. Pro hodně dětí. Považuje se tedy za mládnoucí, nebo stárnoucí obec?
Máme zde kompletní devítiletou školu a tři třídy ve školce. Letos se tu narodilo pouze jedno dítě, takže s jednou třídou máme do budoucna problém. Ale už se nám to v minulosti stalo. Když první třídu nenaplníme, musí těch pár dětí dojíždět jinam, nebo počkat na další ročník. Nadějí jsou ta nová stavební místa. Nyní by měla mít první třída 28 dětí, ale to je zase hodně, třeba budou nějaké odklady.

Poslední tradiční otázka. Jaké jsou největší radosti a starosti starosty?
Starosti jsou jasné, to mám v živé paměti. Letošní záplavy sněhu nám daly opravdu zabrat. Bylo to velice intenzívní a nepříjemné. Byl to tlak ze dvou stran. Na jedné straně chlapi, kteří jezdili vlastně non-stop a na druhé straně nespokojení občané, kteří měli pocit, že nehrabeme anebo jinde, než by bylo potřeba. Takže jako problém vidím katastrofy. Běžné stížnosti lidí vnímám jako normální součást práce, které život obce posunují vpřed.
A radosti? To je radost z akcí, které se povedly, a následná spokojenost spoluobčanů. A to je naše společná radost. A ta musí být vždycky větší než ty starosti.