Redakce

11. 10. 2024.

Cervia - Itálie (red) - Před devíti měsíci se Tomáš Zejda rozhodl přijmout jednu z největších sportovních výzev svého života – přihlásil se do triatlonového závodu Ironman. Pro někoho, kdo už má za sebou celou řadu závodů a vysokohorských bike expedic, to byla další přirozená meta. Rozhodování mu zabralo sotva deset minut i přesto, že věděl, jak náročný tento závod bude – 3,8 km plavání, 180 km na kole a 42 km běhu. Přesto, že startovné stálo nemalou částku, věděl, že to nevzdá.

Na začátku šlo vše podle plánu, ale jak šel čas, skloubit práci, tréninky na kole, závody, show, rodinu, rekonstrukci chalupy a trénink na Ironmana se ukázalo být výzvou samo o sobě. Vstávání okolo čtvrté hodiny ráno, aby mohl běhat, nebo ježdění na válcích ve sklepě pozdě v noci mu bralo hodně spánku, ale jinou možnost, jak trénink zvládnout, neviděl.

Plavání pro něj bylo velkou neznámou. Proto se do něj pustil takříkajíc „od píky“ – studoval různé techniky na YouTube a sledoval videa, kde zadával jednoduché dotazy jako „how to swim freestyle.“ Objednal si několik párů bot, aby našel ty, které mu budou nejlépe sedět, a googloval vhodné doplňky stravy, aby jeho tělo fungovalo co nejlépe. I když 9 měsíců na trénink může znít jako dlouhá doba, nakonec mu to uteklo rychleji, než čekal, a poslední týdny před závodem musel intenzivně dohánět, co zameškal.

Začal se disciplinovaně připravovat – 9 měsíců bez alkoholu, spousta tréninků a vše zařazené do každodenního života. Týden před závodem ještě stihl účast na Swatch Nines a poté vyrazil do Itálie, kde se už zaměřil na carb loading a v klidu čekal na den závodu.

V den závodu vstal ve čtyři ráno a po rychlé snídani se vydal na místo, kde se závod konal spolu s dalšími 2500 účastníky. Po registraci, kde našel své číslo a uložil věci do transitů pro kolo a běh, si oblékl neopren a připravil se na start, který začal na pláži. První část – 3,8 km plavání – byla pro Tomáše jednou z největších výzev. Z bazénu měl sice něco natrénováno, ale v moři a v slané vodě to pro něj byla premiéra.

Přesto zvládl plavání lépe, než čekal. Za 1 hodinu a 17 minut byl z vody venku a čekalo ho 180 km na kole, což byla další výzva, jak sám přiznal – nikdy nic tak dlouhého nejel. Osobním cílem bylo zvládnout tuto část závodu za 8 hodin, ale nakonec mu to trvalo jen 6 hodin. Po návratu na transit si přehodil tretry za běžecké boty a vyrazil na maraton.

Představa 42 km běhu po 180 km na kole byla děsivá, ale jeho tělo fungovalo lépe, než očekával, a žaludek držel. Vyrazil tedy sebevědomě na poslední část závodu. Posledních 15–20 km si začal opravdu užívat, protože už věděl, že závod dokončí, a mohl si odškrtnout další položku na seznamu svých životních výzev.

Cílem nakonec proběhl v celkovém čase 11 hodin a 32 minut, což bylo výrazně nad jeho očekávání. Tento výsledek jen podtrhl jeho skvělý zážitek z celé akce. Aby celý den zakončil ve svém freestyle stylu, sedli s týmem ihned po závodě do auta a vydali se na jedenáctihodinovou cestu zpět domů.