TŘEBÍČ – Irini Martakidisová je tiskovou mluvčí třebíčské radnice již 10. rokem. Na pozici nastoupila 15. ledna 2015. K práci ji přivedla zejména láska k češtině, ale také předchozí zkušenosti v politice, kde pracovala jako koordinátorka krajské kanceláře a získala zkušenosti s psaním tiskových zpráv, svoláváním tiskových konferencí pro novináře a prací s různými médii. Před nástupem na pozici mluvčí města již nějakou dobu spolupracovala s městem Třebíč na projektu Obce sobě.
Jaké byly vaše začátky na pozici tiskové mluvčí?
První den byl poměrně náročný. Po projití klasického kolečka, jako bylo představení sebe sama starostovi a celé radě, pohovor na téma, jak si práci představuji, jaké mám zkušenosti a praxi, mě na pozici přijali. Nastupovala jsem hned druhý den, kdy se konala tisková konference. Vplula jsem do toho tedy po hlavě. Samozřejmě jsem měla strach a trému. Musíte se představit novinářům, vést celou konferenci, nastudovat si aktuální události v Třebíči a tak dále. Tisková mluvčí by měla vědět téměř o všem, co se tady a v okolí děje, tak trvalo takové dva až tři měsíce, než jsem se se vším seznámila. Na práci jsem se ale moc těšila.
Na začátku mi pomohla především předchozí znalost Třebíče a okolí, chodila jsem tady do školy. Věděla jsem o třebíčských památkách, nebo kde jsou jaké podniky, firmy a společnosti. Ze začátku mi byl oporou tehdejší starosta Pavel Janata, paní tajemnice a ostatní kolegové z radnice.
Když porovnáte svou práci tehdy a teď, jak se změnila? Změnily se vaše pracovní povinnosti nebo způsob komunikace s veřejností?
O tom jsem přemýšlela, změnilo se to výrazně. Přece jenom je to 10 let. Tehdy to bylo hlavně o tom psát tiskové zprávy a spravovat městský web. Dva měsíce po mém nástupu jsem začala psát Třebíčský zpravodaj, který před tím spadal pod Městské kulturní středisko. Všechno bylo tehdy pomalejší. Měla jsem více času si zjistit veškeré informace, které jsem předávala novinářům a veřejnosti. Facebook město již mělo, ale byl teprve ve svých začátcích. V podstatě můj předchůdce tam dával hlavně tiskové zprávy. Tohle jsem chtěla změnit a přiblížit jazyk sociálním sítím. V dnešní době má náš Facebook přibližně 21 000 sledujících a jedná se o regulérní informační kanál města. Stejně jako mobilní rozhlas MUNIPOLIS jej využíváme k distribuci rychlých informací. Máme toho na starosti ale daleko víc. Spravujeme informační LED obrazovky, připravujeme veškeré grafické výstupy města, internetovou televizi TV Třebíč, kterou jsme začali dělat před čtyřmi lety, a tak dále. Covidovou dobou se toho hodně přesunulo právě do online prostředí.
Pro mě je největší změnou a bohužel zklamáním hlavně chování lidí na sociálních sítích. Člověk se musí hodně obrnit, aby se to nesnažil nějak urovnávat nebo řídit. Mnohdy to není hezké číst. Naopak jsou věci, které se libí všem a které komunitu spojují. Můžeme zmínit blížící se jaro, čápy či vánoční Třebíč. Bohužel té kritiky a vulgárnosti je v dnešní době více.
Jaké největší výzvy jste musela v roli tiskové mluvčí překovat?
Obecně nejhůře komunikovatelná jsou témata z oblasti dopravy. Takže veškeré dopravní informace, když je třeba nějaká uzavírka, rekonstrukce silnice nebo mostu, kterých je po Třebíči hodně. Tak tohle jsou těžká témata. Pak taky dlouhé rekonstrukce, kdy je například dva roky něco zavřené. Bylo to Karlovo náměstí, teď zimní stadion a podobně. Bývá zde spousta složitých věcí, které je potřeba podat jednoduše tak, aby to nebyla čistá úředničina a lidé se v tom neztratili. Je třeba to převést do lidštiny a dát lidem vědět, co se děje, proč se to děje a jak dlouho se to bude dít. Osvědčilo se nám o tom informovat i v Třebíčském zpravodaji – průběh prací, kdy bude konec, aktuální fotografie nebo třeba výstupy z archeologického výzkumu. Samozřejmě výzvou je každá větší akce, ale mě to baví. Mám ráda, když se věci mění k lepšímu. Teď třeba rekonstrukce koupaliště na Polance. Koupaliště je samo o sobě krásné, a teď když k tomu přibudou vyhřívané bazény i modernizovaný areál, tak na to se vážně moc těším. Jsou to věci, které bývají složitější na komunikaci, ale výsledek pak stojí za to.
Jaké máte největší profesní úspěchy během svého působení?
Největším počinem radnice za mého působení je rekonstruované Karlovo náměstí. O rekonstrukci se předtím mluvilo téměř 20 let. Projektů a úvah bylo za tu dobu několik. Nejenom že náměstí teď vypadá pěkně, ale zejména sítě pod náměstím byly již za hranicí životnosti. Každou chvíli zde praskl vodovod, jak už trubky byly staré a zanesené. Hrozila i větší havárie, jejíž oprava by trvala dlouho a bez většího nebo dlouhodobějšího efektu. Aktuálně probíhá investiční akce, která finanční náročností předčila rekonstrukci Karlova náměstí. Mluvím o zmíněné rekonstrukci zimního stadionu. Velkým úspěchem je vánoční Třebíč, která se stala novým produktem cestovního ruchu v našem městě. Jezdí sem spousta lidí nejenom z Třebíče a okolí, ale i z jiných krajů a dokonce zemí. Není to totiž Vídeň, kde na jednom místě je spousta lidí a tlačenice. Je to více rozprostřené. Lidé oceňují hlavně tu domáckou pohodu. Koupí si svařené víno a v klidu si mohou projít Hrádek, náměstí a další místa.
Za svůj profesní úspěch považuji především vzestup komunikace radnice s veřejností. Komunikace bývala uzavřená, strohá a spíše úřednická. Třebíčský Facebook byl oceněn druhým místem nejlepších facebookových stránek měst v České republice. To stejné vlastně Třebíčský zpravodaj, který byl vyhodnocen jako třetí nejlepší v republice. To, že se snažím, aby informace byly vyvážené a srozumitelné, myslím ocenili čtenáři, porota i uživatelé sociálních sítí.
Máte nějaké hodnoty, které považujete za klíčové ve vaší profesní činnosti?
Ano. Mluvčí nesmí nikdy lhát. Mně je lež teda cizí a protivná i v soukromém životě. Dále etika, čest, morálka, pravdomluvnost a taková ta lidskost. Nemyslet si, že jsem něco víc jenom kvůli své profesi. Já jsem člověk jako vy a chtěla bych vám předat informace tak, abyste i vy byli v obraze. Tohle je pro mě takové krédo, kterého se držím a o kterém doufám, že vždycky budu.
Jaké jsou vaše osobní a pracovní cíle, kterých byste chtěla dosáhnout během své kariéry?
V pracovním životě chci více začít využívat AI (umělou inteligenci), protože mám pocit, že mi může ujet vlak. Samozřejmě tyto nástroje používám, ale je těžké to používat při psaní textu, který zpracováváte první. Informace z radnice většinou vydávám já, jsou to prvotní informace a s nimi mi ta umělá inteligence nepomůže nikdy. Využívám ji však na různé výtahy z dokumentů o 180 stranách, zdroje informací a podobné věci. Nicméně potřebuji držet krok s dobou, přizpůsobovat se novinkám. Minimálně Facebook přichází s novinkami snad každý týden. Člověk se musí neustále učit, což je dobře, že nezakrní mozkové buňky. Tohle jsou takové moje výzvy – držet krok s dobou.
Jak se vyrovnáváte se stresem a tlakem, který může být součástí vaší profese?
Práce mluvčí může být hodně stresující a psychicky náročná, takže se musíte nějak odreagovat. Snažím se oddělovat pracovní život od soukromého. Mám spoustu koníčků a fakt si tím dokážu vyčistit hlavu. Dělám ohňovou show, letos je to 25 let, co zpívám ve sboru, nebo loni jsem si splnila svůj dlouholetý sen a hraji ochotnické divadlo. Letos připravujeme již druhou hru. Má práce není taková, že skončíte a jedete domů s čistou hlavou. Přijdete domů a přemýšlíte, co musíte zítra udělat, co se stane, co je potřeba připravit. Pracuji mnohdy i doma, ale kompenzuji si to pohybem, cvičením, tančením s ohněm, zpěvem, divadlem, rodinou a domácími mazlíčky. Jakmile mám doma vše hotové, uklizené a připravené na další den, tak si ráda dám skleničku vína a přečtu si dobrou knížku.
Moje práce mě stále i po 10 letech baví, takže se v žádném případě nejedná o neustálý stres. Co jsem si oblíbila a na co se vždycky upřímně těším, tak jsou ty velké akce, které město začalo pořádat pro lidi – Den města, Sobota v pohybu nebo různé slavnosti. Spolupracujeme také více s Městským kulturním střediskem, tak můžeme zmínit i Slavnosti tří kápí či otevření Karlova náměstí a s tím tehdy spojené třídenní slavnosti. Organizace těchto akcí a vymýšlení scénáře, jak to bude vypadat, to spadá také pod mou kompetenci. Přijde hodně lidí, všichni se baví a jsou spokojení. To mám ráda.
Jakou radu byste teď dala svému mladšímu já v momentě, kdy jste začínala svou kariéru?
V tomhle je strašně těžké radit. Před 10 lety jsem byla trochu drzejší, takže rozhodně bych si dala radu: „Neboj se, ale buď pokorná.” A možná v souvislosti s tím vínem: „Pořiď si vinici v jižní Francii.”
