Jan Uher

27. 06. 2024

TŘEBÍČ (juh) - Již druhý ročník akce s názvem Everesting – za ty, co nemůžou, se konal na Strážné hoře neboli Kostelíčku. Výzva pro každého, kdo má dobré srdce a uvědomuje si, že si nikdo z nás nemůže myslet, že jemu se problémy vyhnou. Nevyhnou. V životě na nás čekají různá překvapení, která nás někdy staví před osudová rozhodnutí. Jedním takovým problémem je vrozené onemocnění svalovou dystrofií Duchenne. Prostě dostanete Černého Petra hned do kolébky a perte se!

Duchennova svalová dystrofie je nejčastější svalovou dystrofií dětského věku. Nemoc postihuje přibližně 1 ze 3600–6000 živě narozených chlapců. Nemoc je charakteristická ochabováním a ztrátou aktivní svalové hmoty. Chlapec se narodí bez jakýchkoli příznaků, ty nastupují plíživě přibližně od dvou let věku – potíže s chůzí, po čase usednutí na vozík.

Transparentní účet č. 1338146001/5500, v. s. 8848

Toto onemocnění postihlo synka Jakuba Bendy z Třebíče, který se na úbočí Strážné hory narodil. Jakub se rozhodl pro něj vystoupit až na vrchol Everestu. Normálně by ho to asi nenapadlo, ale když nemůže on, vystoupím tam za něho. A protože není žádný hlupák, ví, že kvůli výstupu na nejvyšší vrchol světa nemusí až do Himalájí, když má takový krásný kopec za barákem. Navíc, to by stálo hromadu peněz a v podstatě kromě rozmáchlého gesta by to nic nepřineslo. Jakub se rozhodl to postavit úplně naopak. Everest má výšku 8 848 metrů. Převýšení z Libušina údolí na vrchol Kostelíčku je  79 metrů. Když tedy vymákne 112× na vrchol a zpět, má Everest v kapse! Vloni to s kamarádem Martinem Bohuslavem dokázali dokonce 113krát. Prý pro sichr.

Do base campu jsem dorazil něco po osmé a tam už vše jelo na plné obrátky. První běžci, ano čtete dobře, ze začátku se do vrcholu takřka vybíhá, už byli dávno na trati a čekala se první obrátka. Mně se ujali dva členové Parent Projekt René Břečťan a Simona Dejdarová a  uvedli mně do světa rodin s dítětem trpícím touto chorobou. Nejde léčit a nemocnému mění a zkracuje život. Ale asi o to víc je třeba si pomáhat, vyměňovat zkušenosti, předávat energii a podepřít, když už je jí malinko. Pro nemocné je možné dělat spoustu věcí, aby se mohli účastnit toho našeho života, pokud možno plnohodnotně. Akorát to chce trochu peněz, pochopení a informací.

O vzniku této obdivuhodné akce mně vypráví maminka Jakuba Bendy Olina. Je takovou matkou nejen početné rodiny, ale momentálně tohoto ležení. Ví o všem, dokáže poradit nebo poslat správným směrem…

Přibíhá Kuba. Drze se píšu na tabuli se jmény zdolávačů hory a vyrážím mu v patách. Panuje pohoda. Běžci si povídají, vtipkují a hekají. Sundávám si větrovku. Proč jsem si ji bral? Není to na bundu, co? Směje se fousáč, který sbíhá proti mně.

Otáčím to ještě jednou a partičku krásných lidí opouštím. Neckyáda už začala…

Vracím se sem postupně ještě dvakrát. Jednou po slavnostním ceremoniálu Třebíč open 2024 na Karlově náměstí a podruhé druhý den za kuropění. A zatímco já se “poflakuji” kdo ví kde, tady se běhá a běhá…

V neděli ráno přesně ve 4:51 jsem na „Kosťáku“ zase. Vychází slunce. Vrchol Everestu se ježí vlaječkami, ta moje tam ještě není. Mohl by někdo přijít, to by byla fotečka… Přání jest vyslyšeno, skoro se rozhlížím, kde je čert. Přichází Kuba s Martinem. Neběží, ale jdou svižně. Přesto, že za sebou mají proběhanou a prochozenou noc. Poslední dva, kteří mají na to, aby udělali celý Everest. Já se jen vykotil z postele…

Sbíháme i scházíme společně do base campu. Tam bdí trojička slečen zachumlaných do dek. Dělám pár fotek. Do dek zachumlaný je zde i jeden běžec, kterého zradil přetížený organismus. Má zimnici i průjem. Ale nic si z toho nedělá. Je zkušený, není to poprvé. Že to musel zabalit, ho spíš mrzí kvůli Kubovi…

Tak ještě jednou nahoru a pak domů na kafe a potom zase hurá na cestu po dalších kulturních akcích. Nahoře mně dochází, že v kapse mám pořád tu bankovku, která patří do sklenice dobrovolného vstupného, darů nebo co. Prostě peněz pro Parent project. Takže zase dolů a zase nahoru…

Dělám si pátou čárku a je mně jasné, že moje vlaječka za ty, co nemůžou, bude hodně nízko. Ale co, i tak to stálo za to a jsem šťastný jako blecha, že jsem se mohl zúčastnit.

Celkem akce trvala 29 hodin. Everest zdolal pouze Martin Bohuslav. Do kopce se vydalo 110 účastníků a dohromady vystoupali 109 020 metrů, což je 12,3 Everestu. Zdolali 1 380 km. Nejmladší účastnice byly 4letá Laura Charvátová a 5letá Stefani Bendová. Každá zvládla 10 výstupů! Nejstaršímu účastníku bylo 77 let a zvládl dva výstupy. Akce přinesla více než 58 000 Kč.

Foto HoN: Jan Uher