---

Obec ležící východně od Třebíče s nadmořskou výškou 446 m. Žije v ní 625 obyvatel a katastrálně sousedí s obcemi jako Pyšel, Pozďatín, Smrk, Okarec, Kozlany a Koněšín. Historie obce sahá až do 12. století, kdy se o Studenci zmiňuje zakládací listina třebíčského kláštera z roku 1104. Obec prošla rukama mnoha majitelů, mezi nimi rody ze Svojanova, Lomnice či Pernštejna. Pyšní se oceněním Vesnice Vysočiny z roku 2007, kdy získala zlatou stuhu a postoupila do celostátního kola. Ke Studenci patří železniční stanice vzdálená asi 3 km na důležité trati Brno–Jihlava, odkud odbočuje trať do Velkého Meziříčí. V jeho okolí se nachází průmyslové objekty, benzinová stanice a pobočka Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

V takřka večerních hodinách si na nás udělal čas starosta obce Jiří Tomešek. Ve funkci, ale hodilo by se říct spíš ve službě, je již třetí volební období. Starosta je totiž neuvolněný, což znamená značnou obětavost nejen od něj, ale celé rodiny. Před starostováním byl tři období místostarostou, takže dobře věděl, co ho čeká. Ale nestěžuje si. Jeho hlavní práce je na jaderné elektrárně Dukovany.

Vašemu obecnímu znaku vévodí studna. Jste tedy opravdu místem silných pramenů a mnoha studní nebo místem, kde to studí?
Naštěstí je to opravdu tak, že jsme místem bohatým na vydatné prameny. Bylo zde hodně studní a stále jich zde ještě spousta je. A máme i obecní studnu, která zásobuje nejen celou obec, ale také nedaleké nádraží, benzinovou pumpu a Ústav biologie obratlovců AV ČR, který sídlí u vlakového nádraží. Ke studni teď přibyl vrt a úpravna vody. Takže ta studna je na znaku určitě v pořádku.

A ten nápad se studnou je nový nebo jste vycházeli z historické pečeti?
Ano, inspirovali jsme se z historické pečeti, kde již tehdy byl znak studny.

Jak zde funguje spolková činnost?
Myslím, že velmi dobře. Máme zde hasiče, kteří jsou aktivní jak ve společenské, tak i profesní části, stejně tak Tělocvičná jednota Sokol Studenec. Dále AVZO Studenec (Asociace víceúčelových základních organizací technických sportů a činností) a Klub žen.

Který z těchto spolků se věnuje dětem?
Samozřejmě Sokol, pod kterým pracují fotbalové oddíly, tenisový oddíl, všestranné cvičení, které je od úplně malých, dvouletých až po patnáctileté. Ale dětem se velmi svědomitě věnují i hasiči, kteří trénují dětská družstva již od útlých let. Rekonstrukce sokolovny tyto aktivity pochopitelně narušila, ale už se všichni těší, až vběhnou do nových prostor a budou moci pokračovat naplno ve svých činnostech. Obec v průběhu zimy několikrát zajistí nejen pro rodiny s dětmi bruslení na zimním stadionu v Náměšti nad Oslavou.

To je tedy úctyhodné organizované vyžití. A co nějaká hřiště pro děti, kde si mohou jen tak zablbnout?
Za sokolovnou máme atletický ovál s dvěma hřišti, dětským, workoutovým a fotbalovým hřištěm, dvě minihřiště s umělým povrchem. Celý tento areál je volně přístupný s možností večerního nasvícení. Volně přístupné hřiště s prolézačkami je i za školou, něco je u obecního úřadu, na horním konci je věž se skluzavkou… Myslím si, že děti i dospělí mají kde se hýbat a také toho využívají. Máme to schválně takto rozeseto, aby to měli všichni v dosahu.

Vzdělání zde zajišťuje místní škola, která je nepřehlédnutelná. Kolik do ní chodí dětí?
Máme dvě oddělení mateřské školy a první stupeň základní školy. Dohromady navštěvuje základní a mateřskou školu 71 dětí. Jsou to převážně místní, ale chodí sem třeba i děti z Okarce a dalších okolních obcí. Myslím, že mohu říct, že máme pravidelný přírůstek V průměru se v posledních letech rodí osm až deset dětí ročně. Letos jich je zatím osm.

Myslím, že jste mně právě odpověděl na otázku, zda jste stárnoucí nebo mládnoucí obec… Kam pokračují děti potom?
Nabízí se Náměšť, Vladislav a Třebíč. Dříve to byla převážně Vladislav, ale nyní je to hlavně Náměšť, protože je tam větší vyžití pro děti v podobě kroužků, např. ZUŠky, DDM a další. Nebo samozřejmě Třebíč, záleží také na tom, kam třeba jezdí rodiče za prací.

A jaké nabízí Studenec možnosti pracovat v místě?
Pracovních příležitostí je tu celá řada. Máme zde Agrochemu družstvo Studenec, která obhospodařuje necelou dvacítku katastrů v našem okolí, kousek od nádraží je detašované pracoviště Ústavu biologie obratlovců AV ČR, benzínová stanice G.A.S. Petroleum u hlavní silnice. Dále Avicentra s.r.o., která se sem ze Stropešína přestěhovala hlavní výrobu. Je to výrobce krmiv pro exotické ptactvo a hlodavce, prodejna a servis strojů John Deere, Strom Praha-Studenec a hned za ním Zahradnictví Studenec. Zapomenout nemohu ani na Líheň Studenec. Jak vidíte, možnost zaměstnání zde určitě nějaká je. A samozřejmě je zde i řada živnostníků.

Jak ve Studenci funguje dopravní spojení?
Dá se říct, že velmi dobře. Autobus zde jezdí každou hodinu: z Náměště, Třebíče nebo od Mohelna. Jsme taková křižovatka, kde se potkávají tři autobusy a je možné chvíli počkat na další spoj a pokračovat. Další možnost spojení nabízí vlakové nádraží na trase Jihlava - Brno a Studenec – Křižanov, škoda jen, že je nádraží vzdálené z obce tři kilometry, ale když je pěkné počasí, tak si z cesty na nádraží uděláte příjemnou zdravotní procházku.

Držíte ve Studenci tradice? Jaké zde máte tradiční akce?
Snažíme se. Třeba masopust je v režii Klubu žen, tradiční Bartolomějská pouť se koná koncem srpna a v organizaci se střídá Sokol a Hasiči. Pouť máme společně s Koněšínem a Kozlany, protože patříme pod jednu farnost a nejbližší kostel je kostel sv. Bartoloměje v Koněšíně.
Máme dva tradiční plesy, sportovní a hasičský. Rekonstrukce sokolovny nás zase omezila, ale jen dočasně. Mívali jsme přehlídku dechových hudeb, ale zájem veřejnosti upadal a minulý rok jsme tuto akci již nepořádali. Přemýšlíme, zda a jakým způsobem se k této tradici příští rok vrátíme, po dokončené přestavbě areálu. A samozřejmě auto-moto burzy. Ty do minulého roku organizovala AVZO, ale jejich členská základna postupně stárne, ubývá sil a pořadatelství tak předali Sokolům a hasičům. Vždyť burzy se ve Studenci pořádali již téměř neuvěřitelných třicet let. Na jaře pálíme čarodějnice a na podzim máme drakiádu.
Velkou tradicí je u nás také Netradiční pětiboj. Jedná se o sportovní klání v pěti různých disciplínách, které se účastní až tři stovky dětí nejen z okolních základních škol. Termín je také tradiční – nejbližší pátek ke svátku Dne dětí.
V loňském roce byla poprvé pohádková cesta, kterou pořádá Klub žen. Děti na trase plní různé úkoly, navíc se mohou třeba svézt na loďce po obecním rybníku…
A nezahálíme ani v předvánočním čase. Mikuláš u nás nejdříve přijde za dětmi do školy a večer navštěvuje jednotlivé rodiny s malými dětmi.
Sedmým rokem obec zdobí krásný dřevěný vyřezávaný betlém, u kterého probíhá rozsvícení vánočního stromu u kaple sv. Václava. Škola tam má připravený vánoční jarmark, zpíváme koledy, přichystaný máme pro všechny čaj a svařák. Prostě pohoda…

Jak funguje spolupráce s okolními obcemi?
Myslím, že bezproblémově. Jsme v mikroregionu Horácko, kde jsou s námi třeba Budišov, Koněšín…, v mikroregionu Náměšťsko, v Energoregionu 2020, protože jsme ve dvacetikilometrovém pásmu okolo JE Dukovany. Pomáháme si, radíme se a jsme zvyklí na spolupráci.

Máte zde nějaké chalupáře?
Máme, ale většinou to nejsou klasičtí chalupáři, kdy si někdo koupí chalupu a k vesnici nemá žádný předchozí vztah. Většinou je to tak, že buď z té chalupy pochází nebo tam jezdil k babičce, nebo tak něco. Prostě zde má kořeny. Jsou naši, nemáme s nimi žádný problém.

Jakou zde máte infrastrukturu a jaké máte plány na zvelebování obce?
Máme vlastní vodovod, o kterém už byla řeč. Měří deset kilometrů! Zásobujeme celou obec, Akademii věd, nádraží, zahradnictví, čerpací stanici a dokonce i líheň. Ze studny a vrtu napájíme sedmdesátikubíkový vodojem a odtud jde voda samospádem k občanům.
Příští rok zahájíme rekonstrukci čistírny odpadních vod a v roce 2026 by měla být dokončena. Na to musí někdy navázat zbudování splaškové kanalizace, protože stará zástavba má jednotnou kanalizaci. Nová výstavba má pochopitelně již obě, ale rozkopání obce a budování splaškové kanalizace nás v budoucnu čeká.

A zvelebování?
Probíhá rekonstrukce sokolovny, která by měla být hotová příští rok v dubnu, v průběhu výstavby vyvstaly nové požadavky, takže se rekonstrukce zřejmě prodlouží. Ale bude to stát určitě za to. Budujeme zázemí pro obecní zaměstnance a stroje na údržbu obce. Nyní se práce postupně dokončují, vše bychom měli stihnout do konce letošního roku. Také plánujeme cyklostezku, kterou propojíme obec se silnicí 1/23. Bude to pro kola i chodce. Každý, kdo alejí ze Studence ke státní silnici chodí, ví, že je to opravdu potřeba. Je to nebezpečné a nepříjemné pro chodce, cyklisty i motoristy. Projekt cyklostezky je hotový, čekáme na stavební povolení a pak budeme žádat na Státním fondu dopravní infrastruktury o podporu. Stezku budeme budovat na etapy, ta první povede do poloviny kopce ke křížku, odkud může cyklista odbočit k benzince anebo na Vladislav a posléze bychom chtěli pokračovat. Vize je mimoúrovňové překonání státní silnice a pokračovat dál k nádraží, ale to je hudba budoucnosti. Z aleje bychom ale chtěli chodce a cyklisty dostat co nejrychleji.
Dalším plánem je zřízení vlastního hřbitova, ale zatím jsme dali přednost větším akcím.

Rozvíjí se Studenec?
Určitě ano. Nyní jsme prodali dalších deset nových stavebních pozemků. Dva domy již stojí a další by měly vyrůst do pěti let. Bývalou správní budovu Agrochemy koupil soukromý podnikatel a přestavuje ji na třiadvacet bytů. Některé mají být na prodej a některé na pronájem. Takže si myslím, že odpověď na otázku, zda jsme stárnoucí či mládnoucí obec se cítíme vyloženě jako mládnoucí. Není to statistika, ale pocit.
Co by poutník, procházející Studencem neměl ponechat bez povšimnutí?
Na návsi máme kapli sv. Václava, památník padlých v první a druhé světové válce, dále bavlan s pamětní deskou připomínající poslední robotní vzpouru na Moravě r. 1824, malou kapličku na horním kopci obce, malebný rybník a nově vznikající technické muzeum u studeneckého nádraží. Několikrát ročně pořádá zajímavé akce pro veřejnost, které určitě stojí za návštěvu, zmíněný Ústav biologie obratlovců AV ČR.

Poslední tradiční otázka. Jaké jsou starosti a radosti starosty?
Starosti jsou každý den a my jsme tu od toho, abychom je řešili. S dobrým týmem to vždycky jde.
A radosti? Když se něco podaří. Když vybudujeme nebo připravíme něco, z čeho mají lidé radost. Zkrátka když obec vzkvétá.

Foto HoN: Jan Uher