Jan Uher

30. 04. 2024

TŘEBÍČ (juh) - Na den sv. Jiří, drakobijce a patrona skautů, proběhla vernisáž vskutku obsáhlé výstavy, která se ohlíží za uplynulým stoletím, po které v Třebíči žije a roste skautské hnutí. Toto hnutí založené v Anglii v roce 1907 britským důstojníkem Robertem Baden-Powelem se velice rychle šířilo do celého světa. Baden-Powell vydává základní příručku Skauting for boys a uspořádává první skautský tábor na světě. Už v roce 1911 přijíždí do Anglie český učitel Antonín Benjamín Svojsík, aby se s touto organizací seznámil a je nadšen. Vrací se domů, v roce 1912 vydává knihu Základy skautingu pro české kluky a o rok později již probíhá první tábor českých skautů. A tento tábor má ještě jedno prvenství. České skautské hlavičky vymyslely tzv. podsady, které ze stísněného stanu udělají příjemné obydlí. Dodnes obdivovaný a napodobovaný vynález. Už
v roce 1915 se ke skautingu přidávají dívky a táboří u Živohoště.

A v roce 1923 se skauting dostává do Třebíče. Vznikají první oddíly, objevují se první vedoucí – vůdci. Je to doba nadšeného skautování a táboření, budování kluboven…

Přichází však německá okupace. Tábory jsou rozehnány a v říjnu 1940 je skauting v Československu zrušen. Nacisté dobře vědí, že ve skautech mají smrtelně nebezpečného nepřítele. Oddíly přecházejí do ilegality a do odboje, mnoho skautských vedoucích končí na gestapu. Životem za statečnost a oddanost vlasti jich zaplatí celých sedm set.

K obnově skautingu dochází během Pražského jara, ale po ruské okupaci v srpnu 1968 byl v roce 1970 opět zakázán.
A historie se opakuje. Skautské oddíly odcházejí opět do ilegality, činovníci do exilu, oddíly se maskují pod hlavičkami Pionýr, Turistickými oddíly mládeže a podobně.

V Třebíči tak fungovaly zakuklení vodní i pozemní skauti a jména, která každému skautovi vytanou na mysli, jsou Antonín Srdíčko Hobza, Pepík Rikitan Bublan, Otakar Kuře Veselý, Alois Ali Pučalík nebo Pavel Sittauer, který přes Esperantský klub zajišťoval kontakt se svobodným západem. Je jich ale mnohem a mnohem víc. A o tom všem je výstava v konírně třebíčského zámku.

Všimněte si, že základem veškeré skautské činnosti je tábor. Začal s tím Baden-Powell, pokračoval Svojsík a je tomu tak dodnes. Celý skautský rok je vlastně takovou přípravou na letní tábor. Veškeré konání k tomu směřuje. Tam vrcholí mnoho celoročních her a zúročí se tam znalosti a dovednosti, které děti posbírají během roku.

Proto i výstava S lilií i bez lilie je vlastně takovým táborem, kde můžete potkat mnoho skautských osobností, které už ale sedí u věčného táborového ohně a chechtají se tam scénkám a anekdotám a hrají při tom staré písničky o lásce, přírodě a měsíci nad řekou. Protože skaut je nejen čestný a pravdomluvný, ale také veselé mysli.

Rovných 100 let bylo třebíčskému skautingu vloni, a to proběhla celá řada vzpomínkových akcí, na které se sjížděli skauti Třebíčáci z celé republiky. Současná výstava, která potrvá jen do 2. června, je tedy už „jen“ dokonalou tečkou.

Na vernisáži jsme se několika návštěvníkům položili pár skautských otázek: 1. Co pro vás znamená skauting? 2. Jak hodnotíte výstavu? 3. Jak vidíte skauting za dalších 100 let.

Borek, 80 let
(ze sokolské rodiny)

Myslím si, že jsou to dvě velmi blízké organizace. Vždyť Svojsík byl sokol a původně skauting nabídl právě jemu. Ale tehdejší funkcionáři to tenkrát nepochopili. Sokol a skauting nejsou dvě strany barikády, ale břehy stejné řeky.

Na výstavu jsem přispěl několika exponáty a podle mě se povedla. Je to dobré ohlédnutí a musím říct, že jen za mého života se změnil hodně.

Nejsem majitelem křišťálové koule, takže netuším. Uvidíme, zda tu budeme jako lidi vůbec. Skauting ale považuji jako skvělý návod k tomu, abychom tu byli.

Luboš, 53 let
(fotograf)

Skauting pro mě znamená zásadovost, lásku k vlasti, výchovu dětí k disciplíně a základy pro naprosto skvělé fungování ve společnosti.

Výstava je úžasná. Je to jedna z nejhezčích výstav, co jsem tady v konírně viděl. A že jsem jich viděl hodně!

Obávám se, že umělá inteligence pohltí i poslední zbytky dětí, které mají zatím zájem o takové věci, jako je skauting. Nevidím to úplně optimisticky.

Pavel 38 let (fotograf)

Skauting je pro mě sdružení lidí, které spojují určité morální hodnoty, touha po dobrodružství a zájmy, které je provázejí celý život.

Výstava je top. Připadám si tu jako v lese, na táboře, ale se spoustou knih, časopisů a deníků… všechno je po ruce na jednom místě. Já nejsem skaut a pro takové je to skvělá věc.

Jestli je to 100 let a vypadá takhle, myslím si, že za sto let bude vypadat hrozně podobně. To, o co ve skautingu jde, je pořád stejné. Takže se to nebude měnit stejně rychle jako doba.

Viktor, 70 let (umělec na volné noze)

Čestnost, pravdomluvnost a férovost.

Na výstavě jsem očekával zobrazení historie, to moje očekávání splnilo. A to prostředí, do kterého je historie zabalena, je skvělé. Nevidím nic, co bych měl vytknout.

Já jsem optimista, takže vidím další rozkvět.

Foto HoN: Jan Uher