TŘEBÍČ (herb) – Gymnáziem v Třebíči prošlo za ta dlouhá léta jeho existence mnoho úspěšných absolventů, kteří později v rámci svého oboru daleko přesáhli hranice města, regionu, kraje, mnohdy i celé republiky. Zvláště pak pestrou paletou studentů s výrazným uměleckým cítěním se může třebíčské gymnázium pyšnit. Řeč však není pouze o době, kdy si svá studijní léta odbývali lidé jako Ladislav Novák, Lubomír Kressa, Zdeněk Šplíchal či Štěpán Mareš. I mezi dnešními studenty najdete zajímavé tváře, o kterých jistě ještě v budoucnu uslyšíte. Dokladem toho může být kupříkladu nadějná fotografka Markéta Zmátlová. Její snímky mohou aktuálně obdivovat gymnaziální studenti a učitelé procházející ze staré gymnaziální budovy do nové.
Bývalo na Gymnáziu v Třebíči zažitým zvykem, že umělecky nadaní studenti představovali svým vrstevníkům i veřejnosti svá díla, na krátký čas však tato tradice utichla. Až do středy 11. prosince, kdy se konala vernisáž fotografické výstavy Všude doma od studentky 7. G Markéty Zmátlové. „Mám radost, že se po nějakém čase obnovila tradice studentských vernisáží, křtů, sbírek, a doufám, že to je příslib na budoucí časy. Každopádně dnešní odpoledne patří Markétě, které tímto gratuluji,‘‘ zahájil vernisáž gymnaziální učitel českého jazyka a výtvarné výchovy Petr Benda. V podobném duchu, s nadějí na pokračování obdobných výstav, se při gratulaci fotografce vyjádřila také ředitelka Alice Burešová.
Pozdě příchozí by autorku fotografií těžko hledali. Sympaticky se skromným pohledem a jistě plná očekávání, jaký bude na fotografie ohlas, stála poněkud skrytě mezi přítomnými studenty. Představení autorky se v tomto případě ujala studentka GTR Michaela Dudášková. Dle ní je na vystavovaných fotografiích nejlépe vidět její upřímnost. „Každou fotografii fotí v tom daném momentu, nečekaně a ne proto, že prostě přišla plánovaně udělat fotku. Jde i vidět, že fotí srdcem,‘‘ představila Dudášková svůj osobní pohled na fotografie své kamarádky. Vernisáž však nebyla doprovázena slovy učitelů a studentů, ale pěveckým vystoupením studentky Zuzany Vláčilové. „Uslyší krásu, kdo uslyšet chce, zní verše Jana Skácela. V případě Markéty bych řekl, že uvidí krásu, kdo uvidět chce. V dnešní době, kdy dostupnost technologií nás svádí k tomu, abychom zaznamenávali místa a okamžiky, které se nám líbí, jak na běžícím pásu, může být fotografie do určité míry devalvována. Je ale pořád skvělé, že jsou lidé, kteří umí vidět. Nejde totiž jen o to zamířit a stisknout, ale je potřeba také do toho vložit kus sama sebe, vybrat správné světlo, kompozici, úhel. Myslím si, že právě tohle se Markétě daří,‘‘ poznamenal vzápětí Benda a přítomní si začali prohlížet vystavené fotografie.
Pomyslné portfolio fotografky Zmátlové je velmi pestré. Obsahuje fotografie černobílé i barevné, portréty, krajinu, svatby a další společenské akce. Probírané výstavě však plně dominují motivy hor, údolí a rozhledy. Přemísťují-li se studenti gymnázia za výukou ze staré budovy do druhé, ve spojovací chodbě prvního patra výstavu zhlédnou. Učitel Benda s úsměvem a odkazem jednak na tvar chodby a jednak na úspěchy absolventů poznamenal: „Sám jsem měl tendenci galerii pojmenovat Na šikmé ploše. Studenti tudy vždy prosviští a pak se dostanou do světa.‘‘