Na jmelí si v průběhu roku vzpomene málokdo. S blížícími se vánočními svátky se ale většina z nás po něm začne pídit, abychom si je zavěsili doma pro štěstí. Odkud však tato tradice pochází, jaké další tajuplné legendy jsou se jmelím spojené?
Jmelí bílé fascinovalo už naše dávné předky – jeho magické schopnosti uctívali staří Slované, Keltové i Germáni. Dokonce i Římané měli jmelí ve velké úctě. Všichni se podivovali nad tím, že se zelené větvičky objevují na větvích jehličnatých i listnatých stromů během zimy, a dokonce v tomto nehostinném období nesou plody. Záhy se také přišlo na to, že listy jmelí mají léčivé účinky. Dodnes se rostlina využívá pro přípravu léčiv proti ateroskleróze. Obsahuje totiž látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév. Keltové s ním však léčili i neplodnost – věřilo se, že početí dítěte napomůže už jen pouhá přítomnost jmelí v domě. Z toho pravděpodobně vznikl dnešní zvyk líbání pod jmelím. Ve starověku měli lidé ke jmelí takovou úctu, že jeho sběr probíhal pouze zlatým srpem. Proto se ostatně dnes jmelí zlatí. Rituální odřezávání se odehrávalo v rámci novoročních oslav.
Jmelí si lidé zavěšují do svých příbytků, protože věřili, že zahání zlé duchy. Chránilo také před uřknutím a chorobami. Obecně se mělo za to, že keřík „padá z nebe“. O jeho rozšíření se však starají bobuložraví pěvci, nejvíce drozd, pěnice a brkoslav. S příchodem křesťanství bylo třeba starý zvyk začlenit do nového náboženství. A tak podle výkladu kněží prý bývalo jmelí za dávných dob celým stromem, z jehož dřeva Josef vyřezal kolíbku pro Ježíška. Pak po třiatřiceti letech jej Římané porazili, aby z něj pro Krista zhotovili kříž. Strom pak takovou pohanou seschl a proměnil se v drobnou keřovitou rostlinu, která chce lidi zahrnovat dobrem – stačí pod ním projít. Stejně jako jsou věřící částečně živi z Kristova těla,
i jmelí žije zčásti z jiných stromů.
Jmelí roste na jehličnanech i listnatých stromech. Jedná se o pozoruhodnou poloparazitickou rostlinou. Uchycuje se na kmenech stromů, kde vytváří kulovité keříky dosahující velikosti až jednoho metru. Z hostujícího stromu si jmelí odebírá vodu a minerální látky, zatímco fotosyntézu si zajišťuje samo. Zajímavé je, že vlastnosti keříku se liší podle druhu hostujícího stromu. I jedovatost jednotlivých rostlin se liší. Platí ovšem jedno pravidlo pro všechny – semena jsou prudce jedovatá bez rozdílu.
Zajímavé také je, že jmelí lze ze stromů sbírat jen tehdy, pokud teplota neklesne pod minus čtyři stupně. Zmrzlé jmelí je totiž velmi křehké a při dopadu na zem se rozbije na malé kousíčky. Změní vlivem mrazu také barvu, začne být tmavě zelené až černé. Nejdéle vám jmelí vydrží zavěšené anebo ve váze bez vody.
Mezi lidmi se milně traduje, že je jmelí chráněné. Opak je pravda. Jmelí při hojném výskytu může svého hostitele zahubit, proto je čas jeho výskyt zásadně zredukovat.
Moje maminka vždycky připomíná, že jmelí se nemá kupovat, nýbrž darovat. Jen tak přinese štěstí do domu. A ještě jeden krásný zvyk se ke jmelí váže – líbání. Polibek pod jmelím o vánočním čase vám zajistí dostatek lásky po celý nadcházející rok!
