Situaci, kdy v jednom družstvu nastupují otec a syn, zažila třebíčská atletka už několikrát. V osmdesátých letech si spolu zazávodili kněžičtí vícebojaři Miroslav a Zbyněk Divišové, když otec Miroslav konkuroval synovi Zbyňkovi v tyčkařském a koulařském sektoru, zatímco v dálce a na překážkách už startoval Diviš mladší sám. Ve skoku vysokém a oštěpu jim sekundoval ještě Pavel Diviš, Zbyňkův bratranec. To bylo ale v době, kdy třebíčský Spartak závodil v přeboru někdejšího Jihomoravského kraje.

Jen o pár sezon se minuli kladivář Vladimír Werl se synem, sprinterem Alešem. Aleš už si v devadesátých letech zkusil druhou ligu, v níž se aspoň na jednu sezonu sešla běžecká dvojice Arnošt a Dušan Korešové. Možná si spolu mohli zaběhat víc, ale paradoxně otec Arnošt, v mladším věku především fotbalista a také úspěšný letní biatlonista, začal s atletikou později než syn Dušan.

Stejně jako Divišové věnovali se desetiboji i Pavel a Michal Svobodové, původně atleti Nového Jičína. Když otec Pavel přišel v r. 1998 už jako trenér do Třebíče, nechal se přeregistrovat i jeho syn Michal. Společně se sešli v oštěpařském sektoru a společně pomohli k postupu Třebíčáků do I. ligy. V ní se ale otec Pavel jako vedoucí družstva už na soupisku nenapsal.

Trumfnout všechny mohli čtyři sprinteři Bohutínští, Jaroslav starší, Jaroslav mladší, Zdeněk a Václav. Otce Jardu, správce stadionu, kamarádi občas hecovali, aby sestavil rodinnou štafetu. Pokud ne pro prvoligové áčko, tak aspoň při domácím kole druholigové zálohy. To se nakonec uskutečnilo, ne však soutěžně, pouze jako součást svatebního obřadu prostředního z bratří, Zdeňka. Ten se konal na městském stadioně a po rodinné štafetě běžené ve svatebních kalhotách, ale v tretrách následovalo regulérní ligové kolo. Co nestihli Bohutínští, dokázali letos tři Vomelové, otec Josef se syny Jakubem a Matějem. Poprvé si společný start zkusili loni v baráži, nyní už plnohodnotně v I. lize. V úvodním kole v Domažlicích se Josef s Jakubem postavili do diskařského i kladivářského kruhu, mladší Matěj uspěl na překážkách, v dálce i v tyči. Ani tak nepadlo jablko daleko od stromu, protože jeho otec, dlouholetý vrhač, začínal jako sprinter a dálkař
Milan Zeibert. Foto: Vratislav Fišera