Obec Zárubice leží 14 kilometrů jihovýchodně od Třebíče. Žije zde 120 obyvatel. Na území vsi se našly broušené kamenné nástroje a byzantské mince z doby mladohradištní (2. polovina 10. století – 1. polovina 12. století). Nejstarší písemná zmínka o vesnici se dochovala z roku 1349. V druhé polovině 14. století se novým majitelem vsi stává Vikard ze Zárubic. Ten v roce 1385 prodal své statky Janovi ze Zárubic.
Roku 1406 část vesnice získal Jošt Moravský (moravský markrabě z dynastie Lucemburků, braniborský kurfiřt a zvolený římský král). Jošt později své statky v Zárubicích předal Hovorkovi z Hartvíkovic. Významnou historickou osobností vsi byl Ješek Málek, který začátkem 15. století svůj majetek odkázal manželce a svému synovi Soběslavovi. V roce 1418 část vsi spravoval i Mikuláš ze Zárubic (údajný syn Ješka Málka). Na začátku 16. století statky po Mikulášovi zdědila jeho dcera Kateřina. V roce 1531 její synové prodali Zárubice Burianovi Zelenému z Říčan a tím se ves stala součástí krhovského panství. Po roce 1570 byly Zárubice postoupeny Janu Zahradeckému ze Zahrádek. Rodu Zahradeckých patřily Zárubice až do roku 1651, později se staly ještě součástí i hrotovického panství. Po konfiskaci jejich majetku se novými majiteli Zárubic v průběhu druhé poloviny 17. století stali Jiří z Náchoda, Jiří Widmer a následně ještě Ondřej Roden z Hirzenau na Hagendorfu. Pánům z Hirzenau panství patřilo do roku 1826, kdy je prodali Hubertovi z Harnoncourtu. Před koncem první poloviny 19. století Jiří Sin spravoval Zárubice, Myslibořice a Dalešice. V roce 1882 Zárubice zakoupil Anton Dreher (rakousko-uherský podnikatel v pivovarnictví).
V 19. století byla ves rozdělena na dvě části. V novější části (tzv. Familii) se mohly stavět domy. Kaplička na návsi byla postavena v roce 1846. Památník obětem první světové války pochází z roku 1929. Školy se Zárubičtí dočkali na samém konci 19. století (r. 1898). K folklóru a tradicím v Zárubicích patřil do roku 1848 i lidový kroj. Muži během zimy nosili žluté kožichy s tulipány na zádech a do kostela měli modré pláště. Ženy bývaly oděny v různobarevných sukních většinou s červenými květy. Mívaly i černé nebo modré zástěry a bílé punčochy. K zajímavostem a pamětihodnostem obce kromě výše zmíněné kapličky a pomníku patří ještě budova obecního úřadu (dříve židovna) a kříže (např. kříž u pomníku). Ves v roce 2007 získala ocenění v soutěži s názvem Vesnice Vysočiny – modrou stuhu za kvalitu společenského života. Zárubice rovněž i jako některé další obce mají na svém území smírčí kámen. K tomu se však v Zárubicích pojí zajímavá pověst. Místní se snažili kámen najít. Měl ležet v lese někde na půl cesty mezi Zárubicemi a sousedním Lipníkem. I když měli zjištěnou přesnou polohu, kde by se měl kámen nacházet, nedařilo se jim. Nakonec křížový kámen objevili lesní dělníci v nánosu bahna. Po jeho nálezu se o jeho zrestaurování postarali obě dvě obce – Lipník i Zárubice.
V roce 2000 měl být kámen slavnostně odhalen. Avšak den nebo dva před slavností a svátkem Dne slovanských věrozvěstů se kámen znovu ztratil – byl odnesen. Přibližně dva týdny poté byl navrácen a následně byl již pevně ukotven v zemi. V současnosti se u tohoto kamene lidé z Lipníku a Zárubic pravidelně setkávají, aby oslavili jeho objevení a navrácení na původní místo. Stáří tohoto kamene je více než 400 let. Díky tomuto znovuobjevenému kamenu mají lidé ze Zárubic a Lipníku k sobě blíž. V příštím díle Toulek po Třebíčsku společně navštívíme obec Markvartice.
Pavel Janega
