Redakce

12. 04. 2024

ŠEBKOVICE (pj) - Obec Šebkovice se nachází přibližně 15 kilometrů jihozápadně od Třebíče. Žije zde 489 obyvatel. K Šebkovicím patří osada Milatice a samota Holeček. Historie vesnice sahá až do 8. století, kdy nad údolím Šebkovického potoku stávalo hradiště. To střežilo takzvanou Haberskou stezku. Jednalo se o jednu z hlavních středověkých obchodních cest, která spojovala Čechy a Moravu. Nesla jméno po obci Habry u Havlíčkova Brodu, která na ní ležela. Stezka začínala v Kolíně a vedla přes Čáslav, Havlíčkův Brod, Jihlavu, Brtnici a přes Třebíč pokračovala do Znojma. Během 17. století se kolem stezky pohybovaly lupiči v čele se slavným loupežníkem Graselem. V odborné literatuře je však pojem Haberské stezky zásadně zpochybněn. Později byl u Šebkovického potoka postaven hrad, jehož součástí byla i románská rotunda – později kostel svaté Marie Magdaleny s původem z 12. století. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Stálo v ní, že Šebkovice spadají pod správu sádeckého panství. V průběhu 14. až 16. století byla ves ve vlastnictví několika pánů, a to například Bohuše ze Starče a jeho synů, Nyklase Tasovského, Jana z Tulešic, Buška z Náramče, Jindřicha z Hradce, Jindřicha z Lichtenburka nebo Bohuše ze Zvole.



Někdy v průběhu 15. století zanikl šebkovický hrad a vesnice byla významně poškozena uherskými vojsky. Po konci stavovského povstání Ferdinand II. Šebkovice a své panství prodal Jiřímu z Náchoda. Ke konci 17. století ves značně zpustla, a to i kvůli válce. V roce 1772 koupil lesonické panství včetně Šebkovic František Leopold z Nádasdy. Rovněž byl v 18. století upraven kostel svaté Marie Magdaleny a založena obecná škola. Roku 1900 byl ve vesnici zřízen odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, v roce 1911 vznikl sbor dobrovolných hasičů a roku 1929 byla obec elektrifikována. Šebkovice v roce 2016 získali ocenění - zelenou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí a o rok později obec získala další vyznamenání v rámci soutěže o Vesnici Vysočiny, a to za péči o kulturní památky. Výše zmíněný kostel svaté Maří Magdalény je v současnosti chráněn jako kulturní památka České republiky. V katastru území obce leží přírodní památka Hájky. Ta poskytuje útočiště 7 druhům žížal nebo několika druhům stonožek a mnohonožek. Důvodem ochrany jsou však zdejší čarokrásné stromy. Jedná se zejména o více než staleté lípy srdčité. Zastihnout zde můžete i různé druhy ptáků, jako například datla černého, strakapouda velkého, brhlíka lesního či šoupálka dlouhoprstého. U rybníka V Dílech, jenž byl vystavěn v roce 2008, členové mysliveckého sdružení Šebkovice roku 2011 vysadili alej o 100 kusech dubu červeného (Quercus rubra) – stromu původem ze Severní Ameriky a východní Asie. Po patronu myslivců sv. Hubertovi byla alej pojmenována Svatohubertská.

Nejvyšším bodem Šebkovic je vrch Tašky (582 m), na jehož vrcholu se nachází kříž s nápisem Věnovali občané Šebkovic. K obci se rovněž váže i pověst O přeraženém kameni. Ta vypraví příběh o tom, jak se jednou jeden silák v hospodě vsadil se štamgastem, že donese velký kámen z Jaroměřic až do Loukovic. Oba dva již měli dost popito, a tak silák sázku v opilosti značně vyhecoval a řekl, že když kámen do Loukovic donese, může štamgasta zabít, a když sázku nesplní, může štamgast zabít jeho. Šli. Když silák s kamenem urazil velkou vzdálenost, host už se pomalu loučil se životem. Avšak se zmýlil, daleko za Šebkovicemi silák padl mrtev k zemi. O pár dní později uzřel kámen na poli jeden sedlák z Loukovic  a ten si pomyslel, že by se hodil na práh k síni. Kámen si odvezl domů, jenže se každý večer z kamene ozývalo: „Kdes mě vzal, tam mě zase odvez!“ Sedlák se těch slov zalekl, naložil kámen na vůz a skutečně ho odvezl na místo, kde ho sebral. Při skládání kámen spadl a přeražený tam zůstal ležet. V příštím díle Toulek po Třebíčsku se společně vydáme na výlet do Kojetic na Moravě.

Pavel Janega