Redakce

26. 02. 2025

Tuto malebnou obec, o které budou dnešní Toulky po Třebíčsku, měl někdy kolem roku 1222 založit Myslibor. V roce 1260 vložil Artleb z Myslibořic patronát nad obcí oslavanskému klášteru. Po Artlebově smrti (1271) ves patřila jeho synovi Ratiborovi.

Z téhož roku pochází i první písemná zmínka o vsi. Zajímavostí je, že již na konci 13. století ve vesnici fungovala škola. V polovině 14. století ves zdědili pánové z Myslibořic. Roku 1373 potom Bušek vyměnil svoji třetinu majetku se statky jeho bratra Václava. Ten zemřel o tři roky později a dědicem se stal jeho syn Zikmund. Díky obnově svých majetků se pánové z Myslibořic zadlužili a byli donuceni svůj majetek rozprodat. Na začátku století patnáctého Zikmund zemřel a v roce 1410 začal Myslibořice spravovat jeho synovec Ludvík z Bukoviny.

Po roce 1415 Ludvík z Bukoviny spojil své síly s Janem Vajtmulnerem. Brzy poté Ludvík zemřel. Vajtmulner vyplatil dalšího dědice Zikmundova majetku, Jana z Myslibořic. Ten získal tvrz Čalonice a další statky. S Janem nakonec vymřel i rod Myslibořických. Na konci 15. století Ctibor z Hostákova spojil Myslibořice v jeden celek. V roce 1531 se novým majitel obce stal Václav Chroustenský z Malovar. O několik let později Václav Chroustenský ke svému majetku přikoupil ještě Lipník, Klučov, Ratibořice a Štěpánovice. Roku 1538 byly Myslibořice povýšeny na městečko. V průběhu 17. století se myslibořické panství rozrostlo ještě o Radkovice. V polovině tohoto století se dalším majitelem pozemků stal Jan Baptista z Ostašova, který zemřel bezdětný. Majetek po něm zdědila jeho sestra Anna Františka Gingerová a Ondřej Krištof z Ostašova. Jeho synové poté prodali Myslibořice Rudolfu Chotkovi (nejvyšší kancléř Království českého a poslanec Říšské rady). Chotkova dcera k Myslibořicím v roce přikoupila obec Dukovany. V roce 1847 člen bankéřské rodiny Georg Simon von Sina spojil myslibořické a hrotovické panství. Jedním z posledních majitelů Myslibořic byl rakouský velkoobchodník Antonín Dreher ze Schwechatu, který je vlastnil až do roku 1921. V dubnu tohoto roku odkoupila Moravská agrární a průmyslová banka Hrotovice, Krhov, Myslibořice, Dalešice a statky ve Slavěticích a ve Valči pro účely pozemkové reformy a parcelace za přibližně 18 miliónů korun.

V roce 1905 ve vsi vznikl sbor dobrovolných hasičů. O několik let později byla založena knihovna. Obecní kronika je vedena od roku 1924. Během druhé světové války ve vsi sídlila vysílací stanice skupiny Spelter. Nedaleko obce byl díky prozrazení zastřelen československý voják Jaroslav Kotásek. Myslibořice byly hned 3x oceněny v rámci soutěže s názvem Vesnice Vysočiny. K výrazné dominantě Myslibořic bezesporu patří místní barokní zámek s původem v roce 1234. V 18. století byl přestavěn architektem Jakobem Prandtauerem. Tento rakouský architekt se podílel i na úpravách zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Po výše zmíněných pozemkových reformách byl v roce 1924 zámek pronajat Pracovnímu sboru sociálně-zdravotní péče pro venkovský lid a byla v něm otevřena zdravotní rodinná osada. Českobratrská církev evangelická jej používá od roku 1925. Zámek byl později uzpůsoben pro potřeby sociálního ústavu. Kulturní památkou se stal v roce 1968. Nyní je v zámeckých prostorách Diakonií Českobratrské církve evangelické provozován domov pro seniory. Další výraznou pamětihodností obce je kostel sv. Lukáše. Ten je rovněž od roku 1968 chráněn jako kulturní památka včetně soch v jeho okolí. Výstavba kostela proběhla ve 13. století. Později byl přestavěn na pozdně renesanční stavbu s barokní úpravou. Ve 21. století byl kostel několikrát opraven a z archivu se podařilo získat i původní farní kroniku.

Během roku 2007 byla na dně myslibořického rybníku odhalena pravěká osada z doby neolitu. Východně od sídelní části obce stojí kaple zasvěcená v Česku nepříliš známé světici Tekle. S Myslibořicemi je spojeno hned několik významných osobností, a to například Josef Bubník (1879 – 1954, politik), Věra Doležalová (*1930, vězenkyně nacismu a členka Svazu bojovníků za svobodu), Vladislav Fiala (1914 – 1944, voják, pekař a úředník), bratři Pelikánovi, Tomáš Šimbera (1817 – 1885, římskokatolický kněz a zemský poslanec) nebo Jindřiška Wurmová (1864 – 1953, česká aktivistka). V příštím díle Toulek po Třebíčsku zavítáme do obce Petrůvky.

Pavel Janega