Obec Lukov leží přibližně 20 kilometrů jižně od Třebíče a 3 kilometry severovýchodně od Moravských Budějovic. Její rozloha je 871 hektarů a k 1. 1. 2024 měla 396 obyvatel. Součástí vsi je osada Melkusův mlýn. U mlýna se nachází areál pily. Historie Melkusova mlýna je spojena s babickým monstrprocesem. Během komunistického totalitního režimu byli perzekvováni členové tamního mlynářského rodu. Znárodněný majetek se nakonec dostal zpátky do rukou potomků rodu Melkusů.
První dochovaná zmínka o Melkusově mlýnu pochází z konce 17. století. Již v té době byl v držení zdejšího rodu mlynářů. Na začátku 19. století byl na mapách zakreslen se dvěma vodními koly. V dobách první republiky mlýn spravoval Tomáš Melkus. Tou dobou měl již tři kola. Rod Melkusů během první republiky vlastnil další čtyři mlýny na řece Rokytné a jejich přítocích. Během druhé světové války byl celý kraj zapojen do protinacistického odboje. Po válce další člen rodu, Jaroslav Melkus, odmítal vstoupit do družstva, a tak jej režim odsoudil k trestu smrti. Celkově bylo v babickém procesu odsouzeno 106 lidí a padly tresty v souhrnné výši 1200 let včetně 11 trestů smrti. Ze severu na jih prochází vesnicí železniční trať Znojmo – Okříšky. Nejbližší zastávky jsou v Bohušicích a v Moravských Budějovicích. Při severním okraji Lukova leží polní letiště Jaroměřice u Moravských Budějovic (ULJARO). Zajímavými místy pro výlety jsou studánka Belka, která se nachází přibližně jeden kilometr od areálu Melkusova mlýna, a nejvyšší vrch Lukova Svatý Vít (557 m.n.m.). Na vrcholu kopce stávala poutní kaple a poustevna, později letohrádek. Kapli nechal postavit Rudolf Jindřich ze Schaumburka. Jejím patronem se stal sv. Antonín z Padovy a vysvětil ji jaroměřický děkan Jan Alois Toman. Nakonec ji zrušil císař Josef II.
Na konci 18. století již byla značně zchátralá. Letohrádek na místě kaple nechal vybudovat hrabě Dominik Ondřej II. z Kounic, rytíř Řádu zlatého rouna. Kousek odtud stojí telekomunikační věž a vodojem. Původně se kopec podle tři velkých křížů jmenoval Křížová hora a od začátku 17. století sloužil jako zásobárna pitné vody pro sousední město Moravské Budějovice. Přibližně půl kilometru od vrcholu Lukovské hory (530 m n. m.) se nachází další přírodní zajímavost Lukova – jeskyně na Lukovské hoře. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o obci Lukov pochází z roku 1235, kdy byla vesnice darována markrabětem Přemyslem klášteru Porta Coeli. V roce 1260 Lukov získal Drahoslav, ale díky rozhodnutí krále železného a zlatého, Přemysla Otakara II., byla vrácena zpět tišnovskému klášteru. Během 16. století ves postupně patřila Janovi z Pernštejna, Václavu Chroustenskému z Malovar a Zdeňkovi Brtnickému z Valdštejna. Ten jej vyměnil s Hynkem z Valdštejna, a Lukov se tak stal součástí moravskobudějovického panství.
Valdštejnové Lukov vlastnili až do stavovského povstání. Panství tehdy získali Schaumburkové, kteří jej měli v držení do roku 1689. Poté panství zakoupili Questenberkové a ti jej spravovali až do roku 1945. Historie školství v Lukově sahá až do roku 1768. Na začátku 19. století byl v obci založen spolek Národní jednota, Omladina a Domovina. Rovněž byl zbudován pomník obětem první světové války. V roce 1995 byla odhalena pamětní deska obětem komunistického režimu. K pamětihodnostem Lukova kromě výše jmenovaného kopce Sv. Víta dále patří pamětní síň pátera Jana Buly, která je umístěna v budově fary (č. p. 9). Dominantou Lukova je bezesporu kostel Narození svatého Jana Křtitele z roku 1716.
Původně gotická stavba později přestavěná v barokním stylu. Tento kostel římskokatolické farnosti je chráněn jako kulturní památka ČR. V blízkosti kostela jsou situovány pamětní desky Jana Buly, Jaroslava Melkuse a Emila Spilky. U mostu přes řeku Rokytku se nacházejí sochy sv. Floriána, sv. Jana Nepomuckého a socha anděla. U lukovského hřbitova stojí boží muka. K významným rodákům Lukova patří Jan Bula (1920–1952, katolický kněz popravený v rámci monstrprocesu Babice), Michal Pizur (1914–1943, pilot 311. československé perutě RAF a držitel medaile Za chrabrost a Československého válečného kříže), Antonín Spilka (1876–1948, lékař) a Marie Šedivá (*1946, pedagožka). V příštím díle Toulek po Třebíčsku zavítáme do obce Račice.
Pavel Janega
