Redakce

14. 09. 2024

Obec Lesonice leží necelých 20 kilometrů jihozápadně od Třebíče. Přes území Lesonic od západu na východ vede cyklostezka 5125, ze severu na jih potom cyklostezka 5103. Obě trasy se protínají v místní části Lesonic, v Horních Lažanech. Kolem jižní hranice obce vede Březinova cesta. Ta má délku 66 kilometrů, začíná v obci Počátky a končí ve městě Jaroměřice nad Rokytnou. Jak již její název napovídá, odkazuje na významného spisovatele a básníka. Trasa spojuje místa, kde Otokar Březina žil a tvořil. Na území Lesonic se nachází jak zemědělsky využívaná půda (centrální a východní část katastru), tak lesy (například Zadní les na západě) a zalesněná obora s několika památnými stromy. Lesonicemi protéká několik potoků, a to Cidlinský potok, který pramení severním směrem od hranic obce, a Žlabský potok.

Na území vsi bylo vybudováno několik vodních ploch – rybníky: Skřípový, Záhumenný a Utopenec. Horní Lažany jsou také hojně zalesněny. Při jižním okraji katastru obce se nachází Melkusův mlýn, západně od zastavěné části leží samota Žlaby, severně hájenka u obory a při východním okraji území vesnice stojí osady Nové Dvory a již zmíněné Horní Lažany. Mezi pamětihodnosti obce patří bývalá tvrz původem z roku 1364. Ta byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek. Později, v roce 1830, byl tehdejší zámek zbořen a na jeho místě byly postaveny dva nové zámky klasicistní. V Lesonicích funguje sportovní klub, myslivecké sdružení a TJ Sokol. V roce 2014 bylo v zámku otevřeno Muzeum lidových kapel. Nejstarší písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1190 a nachází se v zakládací listině louckého kláštera. Avšak první ověřená zpráva o obci pochází až z roku 1321, kdy byly Lesonice zakoupeny Jindřichem z Lipé. V dřívějších dobách se ves nazývala Horními Lesonicemi. Existovaly totiž ještě Dolní Lesonice.

Ty buď zanikly, nebo se spojily s Horními Lesonicemi, a vznikla tak současná obec. V druhé polovině 17. století byly Lesonice součástí velkého panství. Majitel panství Adam Ladislav Věžník totiž k vesnicím Babice, Cidlina a Lesonice dále připojil Šebkovice, Lesůňky, Martínkov a Horky (v současnosti součást městyse Želetava). Bohužel panství jeho majitel Věžník hodně zadlužil a v roce 1645 bylo zničeno švédskými vojsky. Později panství vlastnil a o statky ve Slavicích a Ratibořicích jej rozšířil Karel Gotfried Aichpichl. Jeho syn Josef Ignác ještě přidal statek výčapský. Nové statky však s těmi původními nikdy nesplynuly a nazývaly se Dolním panstvím, zatímco původní celek obcí se jmenoval Horní panství. Historie vsi byla na konci 18. století bouřlivá. V době vlády posledního z rodu Aichpichlů bylo hospodářství značně zbědované. Kvůli nemoci Karla Rudolfa jej spravovali jeho úředníci. Ti údajně týrali poddané a vykořisťovali je. Po smrti Karla Rudolfa Aichpichla se stal novým majitelem panství František Nadásdy, jenž vyžadoval důsledné vymáhání roboty. V českých zemích v roce 1775 vypuklo nevolnické povstání, jehož hlavním cílem bylo zrušení povinností. Kolovala pověst o údajném císařském patentu.

Ten měl zaručit omezení robot. Poddaní podezřívali své pány, že jim patent tají. Nepokoje se rychle šířily a na Moravě svého vrcholu dosáhly ve dnech 25. až 26. července 1775 povstáním na lesonickém panství. Mezi hlavní iniciátory patřili Jan Tržil (burmistr v Martínkově) a Jiří Čech (slavický rychtář). Hrabě Nadásdy nařídil, aby bylo zatknuto dvacet poddaných. Ti byli 25. července předvedeni na dvůr lesonického zámku. Avšak útok několika stovek sedláků na zámecké brány si vynutil propuštění zatknutých poddaných. Následujícího dne došlo ke střetu mezi sedláky a ozbrojeným vojskem hraběte Nadásdyho. Střelba stála život 6 poddaných a další byli zraněni. Vzpoura byla rozehnána. Vůdci vzpoury na lesonickém panství měli být popraveni. Císařovna Marie Terezie jim ale nakonec trest zmírnila. V příštím díle Toulek po Třebíčsku zavítáme do sousední obce Cidliny. 

Pavel Janega