Redakce

12. 10. 2024.

V dnešním díle Toulek po Třebíčsku navštívíme dvě obce. Ta první má rozlohu přibližně 2,6 km2. Nachází se přibližně  9 kilometrů západně od Třebíče a žije zde 114 obyvatel. Hvězdoňovicemi prochází cyklostezka 5212. Územím vesnice vede ze severu na východ železniční trať Znojmo – Okříšky. Zastávka Hvězdoňovice se nalézá při západním okraji zastavěné části obce. Téměř celý katastr Hvězdoňovic je zemědělsky využíván, jižní část vsi je však již poměrně kopcovitá. Nedaleko od hranic obce leží Markvartický vrch (607 m). V zastavěné části vesnice se nachází rybník Vybíral, jenž leží na Stařečském potoku.

Historie Hvězdoňovic spadá do roku 1371, kdy Oldřich z Heraltic půlku vesnice prodal Bartošovi z Rokyténky. V průběhu 15. století ves patřila Erhartovi z Drahotuš, Bartošovi z Markvartic, Janovi z Rudice a jeho dceři Kateřině. Obec se stala součástí heraltického panství a v roce 1507 se spolu se Štěměchy staly součástí brtnického panství, kam spadaly až do roku 1622. Kvůli třicetileté válce se snížil počet obyvatel v celém panství, v Hvězdoňovicích však poměrně rychle došlo k opětovnému navýšení obyvatelstva. Pod správou Heraltic ves zůstala až do roku 1919, poté byly začleněny pod Okříšky. Po roce 1990 se obec osamostatnila. Sousední Pokojovice mají 116 obyvatel. Rovněž i touto obcí protéká Stařečský potok. Nejvyšším bodem katastru vesnice je vrch Šibeník (578 m), z něhož dohlédnete do Heraltic, na Krahulovský kopec či Kobylí hlavu, a Pokojovice odtud máte jako na dlani.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1090, kdy vesnice patřila mezi první majetky kláštera v Louce u Znojma. V roce 1327 byly zaměněny s pány z Heraltic za Načeratice. Kvůli této záměně vznikl spor, který musel řešit až papežský stolec, který výsledky řízení adresoval arcibiskupovi pražskému. Po dlouhém sporu, v roce 1392, byly Rokytnice nad Rokytnou a Pokojovice vráceny do majetku louckého kláštera. V roce 1539 zkusil opat louckého kláštera Pokojovice prodat Václavu Chroustenskému z Malovar. Prodej byl však označen jako neoprávněný a byl zrušen. K dalším majitelům vsi v průběhu 17. století patřili Daniel Pacht z Rájova, Jindřich Slavíkovec ze Slavíkova, Adam Ladislav z Volešničky či Anna Alžběta Věžníková, která obec připojila k okříšskému panství. V polovině 18. století Okříšky a Pokojovice koupil hrabě Tomáš Vinciguerra Collato, a obce se tak staly součástí brtnického panství. Pod brtnické panství Pokojovice spadaly až do roku 1849, od roku 1850 patřily do okresu Jihlava a od roku 1855 do okresu Třebíč. K Heralticím vesnice patřila mezi lety 1850–1919 a poté znovu od roku 1961 do roku 1980. V letech 1980 až 1990 byla ves začleněna pod Okříšky. Poté se osamostatnila.

S Pokojovicemi, ale i s Hvězdoňovicemi jsou spojeny pověsti o zkamenělém stádu a o muzikantovi a světýlkách. Kdysi v Pokojovicích býval panský dvůr, ve kterém bydlel ovčák. Za vesnicí pásl ovce patřící velkostatku i místním sedlákům. Jednou místním vyprávěl o tom, jak se potkal s vlkem, který jednu ovci odtáhl do lesa. Dlouho netrvalo a ztratila se i další ovce a poté další a další. Sedlákům bylo divné, že vlk odnáší jen jejich ovce a panské nechává na pokoji. Místní ovčákovi přestali věřit. Avšak na vlka si neposvítili. Záhadu vyřešila až výměnkářka Dobiášová. Jednoho dne se zašla podívat na pastvisko. Nad tím, co spatřila, úžasem oněměla. Ovčák si nad ohněm opékal ovci a kousek od něj na větvi visela kůže z té její. Když ovčák Dobiášovou uviděl, lekl se. „Jak vidím, přišla jsem včas. Vlka, který krade ovce, mám před sebou!“ křičela. Ovčák se však po ní ohnal. Ta ho poté zaklela: „Změň se v tvrdý kámen, budeš zde stát pro výstrahu i se svým stádem!“ Místní tomuto místu dodnes říkají V kamení a o zkamenělém stádu vyprávějí. V dalším díle Toulek po Třebíčsku navštívíme obec Kožichovice.

Pavel Janega