Redakce

28. 03. 2025

Obec Blatnice je členskou obcí mikroregionu Rokytná. Nachází se přibližně 18 kilometrů jižně od Třebíče a 6,5 kilometrů severovýchodně od Moravských Budějovic. Jižního okraje vsi se dotýká hranice Jihomoravského kraje. Podle údaje z roku 2024 zde žije 362 lidí.

Přes ves prochází cyklostezka Jihlava – Třebíč – Raabs a cyklostezka 481. Na převážné většině katastru vesnice leží zemědělsky využívaná půda. Zalesněnou krajinu najdete na jihu obce v oblasti s názvem Padělky, kde byly objeveny památky kultury s moravskou malovanou keramikou. Další zalesněnou částí Blatnice je lokalita u rybníku Daleká. Ve vsi pramení a dále ji protéká potok Nedvědka. Nejvyšším bodem Blatnice je vrch s názvem Bílý kopec (459 m n. m.). Součástí vsi jižně od jejího zastavěného území je i dvůr Dvorek. V obci je ještě několik pravěkých lokalit. Kromě výše zmíněné oblasti Padělky jsou další nálezy spojeny s vypíchanou i lineární keramikou. Nejstarší dochovaná písemná zpráva o vsi pochází pravděpodobně z roku 1046. Tehdy měla být Blatnice darována knížetem Břetislavem staroboleslavské kapitule. Od druhé poloviny 15. století (1466) byla ves přičleněna ke klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Na konci tohoto století vesnice patřila Jindřichovi z Lichtenburka. Roku 1563 ji Jindřichovi potomci prodali Václavu Hodickému z Hodic. Součástí jaroměřického panství se Blatnice stala v roce 1648. Dále ves vlastnil rod Questenberků. Od roku 1752 převzal správu panství Václav Antonín z Kounic – Rietbergu. Ten se již od mládí realizoval jako diplomat ve službách Habsburků. Své schopnosti prokázal v závěru válek o rakouské dědictví jako vyjednavač při uzavření Cášského míru (1748).

V roce 1775 se místní zúčastnili selského povstání a roku 1821 rovněž i robotní vzpoury. Na samotném konci 19. století byl po vleklém soudním sporu jaroměřický velkostatek přidělen Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu. Roku 1927 zdědila majetek jeho manželka Elvíra (původně bavorská princezna). V průběhu 19. a 20. století Blatnice správně spadala nejdříve pod výše zmíněné jaroměřické panství a poté pod bývalé okresy Znojmo, Moravské Budějovice a Třebíč. Po roce 1990 se ves definitivně osamostatnila. Od roku 2007 může Blatnice používat obecní symboly (znak a vlajku). K pamětihodnostem vesnice patří původně barokní kaple Panny Marie (konec 18. století), socha sv. Jana Nepomuckého, pomník padlých v první světové válce (1921) a kříž u silnice do Jaroměřic nad Rokytnou. V Blatnici se nad okolními budovami do výše pne i věžový vodojem. Mezi významné osobnosti obce patří malíř Rudolf Růžička nebo pedagog a hudební skladatel Jan Papoušek (1859–1925). Autor knihy Pověsti Třebíčska Miroslav Hedbávný uvádí hned dvě pověsti z okolí obce Blatnice, a to Bílá paní u Blatnice a Sedm křížů. Na cestě z Moravských Budějovic do Jaroměřic se přibližně dvě stě metrů od lukovské křižovatky nachází kámen se sedmi křížky. K němu se váže následující vypravování. V Blatnici, jejíž jméno je odvozeno od pojmenování blatná – místa ležícího v bažině, byla obecná škola zřízena až v roce 1834. Do té doby navštěvovala blatnická dítka školu v Lukově.

V zimě jim nastávaly krušné časy. Statnější hoši museli v závějích sněhu vyšlapávat cestu. Jednoho zimního dne se tou stejnou cestou děti vracely ze školy domů. Ještě školáci nebyli ani v polovině cesty, když se strhla silná chumelenice. Sníh oslepoval oči, šlo se stále a stále obtížněji. Proto se děti rozhodly, že se schovají pod mezí a počkají, dokud se počasí neumoudří. Jenže sníh padal a padal a děti zmohla únava. Zakrátko usnuly a sníh je zasypal. Než je rodiče našli, děti zmrzly. Těch sedm křížků na kameni připomíná onu tragickou událost, ke které tam došlo. V příštím díle společně navštívíme obec Klučov. 


Pavel Janega