---

Rok 2024 s sebou přinesl mnohá kulatá a půlkulatá výročí. Jen namátkou, zcela jistě jste se v tomto roce setkali s připomínkou Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Jiřího Šlitra, Franze Kafky nebo třeba i Karla staršího ze Žerotína a jiných postav. Ovšem při vzpomínání na zmíněné a další osobnosti se jistě na spoustu dalších pozapomnělo. Na vině je především to, že naše dějiny jsou plny tolika výrazných lidí, že někteří byli holt upozaděni, jiní doslova upadli v zapomnění. Jedním z nich je také Theodor Šmeral, od jehož narození uplynulo počátkem listopadu 140 let. Zde samozřejmě může být jedním z důvodů i to, že v minulém režimu byla zejména zde v regionu historie rodů Šmeralů natolik tehdejší mocí prezentována, že se jí zkrátka společnost a veřejný prostor „přejedl‘‘. Zde se i sám musím přiznat, že jsem na toto výročí narazil poněkud náhodou. Kdybych si nezjišťoval informace o stavbě tehdejšího sídla OV KSČ, dnešního Fóra, neměl bych o Šmeralově výročí nejmenší tušení. Ve vydání Jiskry z posledního října 1984 jsem ale narazil na připomínku Theodora Šmerala od Jaroslava Mejzlíka a o dalším tématu bylo jasno: Theodor Šmeral, ve stínu staršího bratra.

Věhlasnější Bohumír
Šmeral. Ve spojitosti s tímto jménem se většině jistě vybaví Bohumír Šmeral (1880-1941). Není divu, také se jedná o jednu přední politickou personu naší historie. Nejstarší z pěti Šmeralových synů Bohumír po absolvování třebíčského gymnázia zamířil do Prahy na studium práv. Studium na Právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity úspěšně završil v roce 1904, v tu dobu již však byl velice činný v levicových hnutí. Jak bude později zmíněno v souvislosti s jeho bratrem Theodorem, už na rodinném statku se bratři coby gymnaziální studenti zajímali o tehdejší politické dění. Hvězda Bohumíra Šmerala v sociální demokracii začala stoupat již počátkem 20. století, kdy se nejprve stal redaktorem stranického deníku Právo lidu, následně byl vůbec za tuto tiskovinu zodpovědný. Vrcholem v jeho politické kariéře za monarchie však bylo zvolení do Říšské rady v roce 1911. I v době války, kdy mnozí politici postupně shledávali jako jediné možné východisko samostatný stát, zůstal Šmeral pevně na svém deklarovaném názoru. Tím bylo přetvoření rakousko-uherského soustátí v parlamentní monarchii, kde by měly národy vlastní autonomii a byly by v něm aplikovány prvky marxismu. Závěrem války vyklidil své pozice v čele tuzemské politiky, inicioval generální stávku dva týdny před vyhlášením samostatného Československa a i po 28. říjnu zůstal spíše v ústranní. Jeho velký návrat pak přinesla po republice se šířící levicová nálada. Když nastal rozkol v sociální demokracii, Šmeral, ověnčen zkušenostmi z Ruska a posílen hovorem se samotným Vladimirem Iljičem Leninem, zaujal přední pozice v čele sociálně demokratické levice. Rozkol vedl k odštěpení levého křídla a ustanovení Komunistické strany Československa v květnu 1921. Třebíčský rodák Šmeral se stal prvním místopředsedou KSČ a do roku 1929 zasedal v Poslanecké sněmovně. Téhož roku došlo k převratu uvnitř strany, kdy se do čela dostali tzv. karlínští kluci v čele s Klementem Gottwaldem a Šmeralova rudá hvězda už nezářila tak jako dříve. Kominterna jej jako svého komisaře poslala do Mongolska, po svém návratu do ČSR usedl v Senátu. Pestrý život českého Lenina, jak bývá mnohými publicisty nazýván, vyhasl v Moskvě roku 1941.

Rodinné zázemí
Otevřete-li historické publikace z doby komunismu či dobový tisk, jistě se setkáte i s dalšími syny ze Šmeralova statku. Po známém Bohumírovi se v krátkém rozmezí narodili další čtyři synové – Arnošt, Theodor, Hubert a Albín. Ač se se statkem Šmeralových hovořilo nejčastěji v souvislosti s Bohumírem, sem tam třeba s Theodorem, nutno zde zmínit také jejich matku Rosalii. Byla to právě ona, kdo se o veškeré hospodářství starala a měla jej, tak říkajíc, za hrbem. Starý Jan Šmeral byl totiž učitelem a též jeho synové se vydali humanitním směrem. Osud Bohumíra byl již výše zmíněn a o životě Theodora bude na následujících řádcích pojednáno. Na tomto místě stojí ale také zmínit jejich bratra Arnošta, který se později stal profesorem na reálné škole v Písku. Hovoříme-li navíc o domě na dnešní Cyrilometodějské, lze také uvést, že ne celý sloužil rodině coby statek. Část objektu rodina pronajímala jako hostinec. Zde se také dle Mejzlíkova text malí Šmeralové poprvé setkali s politikou. Jak typické pro české prostředí, že zrovna nad půllitrem piva.

V právních stopách Bohumíra
Nyní však již k samotnému Theodorovi, který se v Třebíči narodil 5. listopadu 1884. Poté, co v hospodě blízké jejich domovu slýchával dělnické rozhovory, začal se již na nižším gymnáziu orientovat v sociální problematice. Se svým o čtyři roky starším bratrem Bohumírem se zhlédli v tématech ČSDSD a vůbec myšlenkách marxismu. Jak uvádí Mejzlík, kolem Šmeralových se brzy začali shromažďovat místní studenti. „Z vášnivých studentských debat však přece některé názory bratří Šmeralových pronikly ke sluchu váženého profesorského sboru. Nastalo vyšetřování. Bohumír odpovídal na otázky klidně, věcně a udivoval pány profesory přesnou argumentací. Zato Theodor byl prudké povahy, napadal na nohu a při debatě se spolužáky si ještě kratší nohou podupával,‘‘ popsal odlišné povahové rysy Bohumíra a Theodora někdejší člen komise OV KSČ pro regionální dějiny Mejzlík. Avšak žádné potíže s učitelským sborem nenastaly, i díky samotné profesi a vazbám starého Šmerala.

Podobně jako Bohumír, i Theodor se po letech na třebíčském gymnáziu vypravil roku 1903 studovat práva na pražskou univerzitu. Svá studijní léta si zpestřil studiem na berlínské univerzitě, díky čemuž oplýval výbornou němčinou. Právě ta se mu bude později hodit v jeho hlavním přínosu pro českou levici. Práva Theodor úspěšně dokončil v roce 1910 a věnoval se advokátní praxi. Nejprve coby koncipient u sociálnědemokratického politika Františka Soukupa, poté pracoval ve vlastní kanceláři. Mimo to ale stále brojil v duchu levicového hnutí za, dle pohledu sociálních demokratů, za spravedlivější společnost. V tu dobu měl již Bohumír Šmeral výrazné postavení ve strukturách ČSDSD a ke spolupráci si nevybral nikoho jiného než svého bratra advokáta.

Kapitál v českém jazyce
Pravděpodobně nejvýraznějším počinem Theodora Šmerala je překlad Marxova Kapitálu, alfy a omegy levicového hnutí. Již před první světovou válkou, v roce 1913, se poprvé pustil do překladu tohoto díla, které mu se věnoval až do roku 1929. Dílo Karla Marxe čítá celkem tři díly vydané mezi lety 1867-1894. V našem prostředí spatřil světlo světa Šmeralův překlad 1921. Tedy již v Československé republice, kde již krajní levice měla své vlastní uskupení. Další díly byly následně vydány ve 20. letech. Výraznou devízou zde „méně známějšímu Šmeralovi‘‘ byla jazyková vybavenost nabitá za studentských let. Zde už představený historik věnující se dělnickému hnutí a KSČ na Třebíčsku Mejzlík ke Šmeralově překladu poznamenal: „Při překladu Kapitálu se Theodor Šmeral snažil vytvořit soustavnou, ústrojně tvořenou českou ekonomickou terminologii.‘‘ Uvádí se, že český jazyk obohatil o v dřívějších dobách omílaná slova jako nadhodnota, užitá hodnota, směna, výrobnost práce a podobně. „Ctíme-li obrovskou zásluhu Theodora Šmerala o vytvoření české ekonomické terminologie, tím více hodnotíme skutečnost, že právě Theodor Šmeral svým historickým, průkopnickým dílem umožnil, aby se naši pracující mohli ve vlastním jazyku seznámit s geniálním Marxovým dílem, aby mohli pochopit zákony vývoje společnosti, reálnost cesty k vytvoření socialistické a komunistické společnosti, přeměňovat ideu v materiální sílu,‘‘ uzavřel Mejzlík představení Šmeralova díla. Je však potřeba podobné výroky číst se značným odstupem. Tyto glorifikace představované osobnosti pochází z hluboké normalizaci, což jde znát na samotném znění textu. S pořádnou dávkou nadsázky si ale starší generaci může říci, že už ví, komu „vděčí‘‘ za ony neustále sdělované termíny ve veřejných projevech a ve školách.

Brzký odchod obou bratří
Bratři Bohumír a Theodor Šmeralovi oba zamířili do Prahy na práva, oba se angažovali na levicové politické scéně a také oba brzy po sobě opustili tento svět. Zatímco starší z nich zamířil po Mnichovu do Moskvy, kde 8. května 1941 zemřel, Theodor zůstal v domácím prostředí. Coby levicovému aktivistovi a překladateli Marxe mu po okupaci klesly advokátské kšefty a necelý rok před svým, bratrem, 8. června 1940, zemřel.

Z rodného statku muzejní pracoviště
S rodinou Šmeralových je neodmyslitelně spjat objekt na Cyrilometodějské ulici. Jeho počátky spadají do 16. století, nicméně ten hlavní příběh si nese od poloviny 19. století. Tehdy statek získala rodina Čermákova a jejich vnučka Rosalie se později provdala za jistého a v úvodu zmíněného učitele Šmerala. Zejména po roce 1948 byl tak statek brán jako významná připomínka zakládajícího člena KSČ Bohumíra Šmerala. Jemu zde byla také odhalena pamětní deska a dům se koncem 50. let stal kulturní památkou. Díky tomu, že se ze statku stal Šmeralův památník a muzeum dělnického hnutí, nemusel objekt ustoupit budovatelské přeměně města. Alespoň tedy něco pozitivního lze na tehdejší době najít. Hýčkání si Šmerala zanechalo Třebíči unikátní zemědělský objekt starý přes čtyři století. Po roce 1989 však vymizel onen politický nádech budovy. Prostory byly využívány knihovnou i muzeem. Roku 2019 statek prošel rozsáhlou rekonstrukcí a v současné době v něm sídlí Centrum tradiční lidové kultury spadající pod Muzeum Vysočiny Třebíč. Veškerá politika šla ve spojitosti s tímto místem stranou a jak sám název napovídá, za branami statku jsou především představovány tradice a zvyky Horácka a Podhorácka.

Při psaní tohoto článku byly čerpány informace z těchto zdrojů:
- Encyklopedie ČSSD založena ke 135. výročí založení strany: historiecssd.cz
- Medailony vedoucích funkcionářů KSČ: Bohumír Šmeral, projekt Ústavu pro studium totalitních režimů: ustr.cz.
- MEJZLÍK, Jaroslav. Ke 100. výročí narození Theodora Šmerala. Jiskra 44/1984.
- Studenti pražských univerzit 1882-1945: is.cuni.cz
- Šmeralův statek – Centrum tradiční lidové kultury v Třebíči: centrumtlk.cz