NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU (doz) – Restaurátorka Marika Toman-Bumbálková z Náměště nad Oslavou odkryla na zdejším státním zámku fresky odhadem z druhé poloviny 19. století. Fresky se nacházejí v horním podlaží zámku, přesněji v dětském a královském apartmánu. Nejedná se však o fresky v pravém slova smyslu, ale spíše o iluzivní výmalby jednotlivých prostor.
„My jsme věděli, že pod novodobou výmalbou se v horním podlaží zámku něco nachází. Tyto prostory sloužily jako ubytování vzácných hostů, kteří sem jezdili za doby posledních majitelů. Dělali jsme zde restaurátorský průzkum. V každé místnosti máme několik sond, z nichž lze vyčíst, co se zde nachází,“ uvedl kastelán zámku Marek Buš. V prostorách pobývali velice významní hosté, mezi než patřil například František Ferdinand d’Este, mimo jiné vášnivý střelec holubů, Milan IV. Obrenović, srbský král, Pavel Huyn, brněnský biskup a později pražský arcibiskup, a řada dalších osobností, které zámek navštěvovaly. Jednalo se nejenom o zástupce šlechtických rodin blízkého okolí, ale i toho vzdálenějšího. Druhá část poté sloužila jako ubytování potomků majitelů zámku a jejich vychovatelek. „Nicméně zbytek výmalby je prozatím skryt pod novodobými nátěry. V momentální situaci nemáme ani finance, ani ambice to zbrkle a rychle opravovat nebo restaurovat.“
Samotným impulzem pro odkrytí výmalby byla zatékající voda do prostor. Stěna se musela stabilizovat, proto restaurátorka odstranila i nesoudržné vrstvy novodobých nátěrů, aby nedošlo k případnému poškození původních maleb. Sama potvrdila, že se zde nacházejí dva druhy výmaleb pod sebou. Zbytek se zde však prozatím odhalovat nebude, jelikož odkrytá část se nachází v depozitáři zámku. „V případě, že bychom se do budoucna chtěli vrátit k rehabilitaci původní tváře jednotlivých pokojů, začneme ve zpřístupněných prostorách. Restaurátorský zásah však probíhal daleko dříve i v jiných místnostech, o kterých jsme věděli, že se zde malby nacházejí. Doposud však pouze skrze restaurátorské sondy. Můžeme tedy předpokládat, co se zde nachází.“ Depozitář, kde byly odryty první malby, veřejnosti přístupný nebude.
Námětem jednotlivých výmaleb jsou například rostlinné motivy, linkování například kolem lustrů v centrální části místnosti nebo další dekorativní prvky. Jedná se o výmalby, které měly svým způsobem zvýraznit architekturu daného prostoru. „Nejsou to takové ty fresky, jak to známe například z naší knihovny, kostelů a podobně. Ty vyprávějí jakýsi příběh,“ upřesňuje Marek Buš. Autora naší výmalby bohužel neznáme. I datace druhé poloviny 19. století je pouze odhadem. V této době se dělaly nějaké zásadnější úpravy interiéru. Co půjde samozřejmě restaurovat, budeme restaurovat. Co nepůjde, tak se bude rekonstruovat. Doplníme tedy chybějící části podle toho, v jakém stylu bude zbytek místnosti. Některé místnosti budou jistě bohatěji zdobené, jiné méně.“ Stejným způsobem proběhla rekonstrukce základního prohlídkového okruhu apartmánu hraběte Haugwitze. Nachází se zde linkování zvýrazňující tvarování kleneb, malé dekorativní růžice nad jednotlivými dveřmi.
„Neodkrytí jednotlivých výmaleb však neohrožuje podstatu památky. Na rozdíl od jiných věcí, které jsou podstatně důležitější nebo jsou na hraně havárie a musí se řešit přednostně. Po konzultaci s odborníky jsem si stanovil priority a postup prací, co je potřeba udělat. Například bylo potřeba odstranit vlhkost shora i zespodu.“ Vlhkost narušovala například fresky či štukovou výzdobu v knihovně. Mimo odstranění těchto závad se zámek může pochlubit kompletně novou elektroinstalací a zabezpečovacími systémy. Postupně byly opraveny omítkové vrstvy, kamenné prvky vstupního křídla zámku a kamenných arkád, jakožto dokladu italské renesance na Moravě. „Momentálně tedy řešíme spíše palčivější problémy. Nicméně do budoucna by měla být výmalba ve všech místnostech obnovena. Záleží to však na dostatečném množství prostředků.“
Odhalení výmalby proběhlo na sociálních sítích spíše jako zajímavost, kterou se chtěl zámek pochlubit, nikoli jako forma propagace. „Je třeba si uvědomit,“ upozorňuje Marek Buš, „že v průběhu návštěvnického provozu jsme vidět a je vidět i naše práce. Jakmile se brány zámku na konci sezony uzavřou, tak část populace žije v domnění, že spíme. Nespíme. Práce je mnoho, proto se skrze sociální sítě snažíme poukázat na to, co se zde každým dnem odehrává. Není to pro nás informace, kterou bychom se snažili někoho nalákat. Návštěvník tuto výmalbu stejně neuvidí. Zatím.“
Marek Buš, kastelán zámku, současně se svými kolegy tedy neotálí ani mimo provozní dobu zámku a již připravuje i bohatý program na letošní turistickou sezonu.
Foto HoN: Dominika Zichová
