Jak dlouho trvá takový běžný soudní proces? Obvykle v řádu týdnů, měsíců, někdy se líčení táhnou i několik let. Jinak tomu ovšem bylo v červenci 1951. Tehdy v jihlavském Dělnickém domě stanuli před soudem lidé obviněni v souvislosti s tzv. případem Babice a samotná tragická událost a dění tomu předcházející bylo prošetřeno v poněkud zrychleném tempu. Dva týdny po střelbě v Babicích padly první tresty, mezi nimi i sedm rozsudků smrti. Ty pak byly vykonány v pátek 3. srpna 1951 na dvoře věznice v Jihlavě. Popravami za brzkého srpnového rána tak předčasně skončil život sedmi osob z třebíčského regionu. Osob, které sice měly mnohdy odlišný životní příběh, jedna věc je však pojila – podlehnutí Ladislavu Malému, strůjci onoho smutného příběhu ze samého počátku 50. let.
Tragédie, která značně zasáhla zdejší region a nenávratně změnila životy mnoha rodin, je veřejnosti známá. Na konci února se v Rokytnici nad Rokytnou zjevil údajný agent CIC Ladislav Malý. U rodinného známého, hostinského Josefa Jeřábka zprvu nepochodil, tak se obrátil na kněze Jana Bulu, svého spolužáka z moravskobudějovického gymnázia. Následující události v rozmezí od února do července 1951 pak nabraly rychlý spád. Malého získávání osob nespokojených s nastoleným režimem, přepadení v Heralticích a Horním Újezdě, zapalování stohů, strach, nejistota a v konečném důsledku tři mrtví v babické škole.
První soudní přelíčení po tragédii v Babicích na sebe nenechalo dlouho čekat. Po zrychleném vyšetření a podání trestního oznámení zasedal ve dnech 12. až 14. července v Dělnickém domě v Jihlavě soud. Jednání bylo bedlivě sledováno nejen tehdejší veřejností, ale i tiskem. Obvinění byli na jeho stránkách například označováni za „zločinnou bandu ve službách americké špionáže‘‘, „zločince financované americkým dolarem‘‘ nebo charakterizováni coby nepřátelé, kteří touží navrátit veškerou moc „fabrikantům a velkostatkářům‘‘. A jaké verdikty přinesl tento krátký proces? Sedm trestů smrti, dvě doživotí a pět vězení od 20 do 25 let vězení. K výkonu vynesených rozsudků smrti došlo v pátek 3. srpna 1951. Po trojici babických funkcionářů Tomáši Kuchtíkovi, Bohumíru Netoličkovi, Josefu Roupcovi a po mladém Antonínu Plichtovi si „dobrodružství‘‘ Ladislava Malého vyžádalo začátkem srpna další oběti.
Nejmladším popraveným byl dvacetiletý dělník Drahoslav Němec (1931-1951) z osady Veverka u Rokytnice nad Rokytnou. Mladý Drahoslav byl prvním komplicem Malého, se kterým uprchl do ilegality, a společně se účastnili přepadení tří funkcionářů KSČ v Heralticích v dubnu 1951. Ovšem i tehdy devatenáctiletý Němec snící o útěku za hranice a vojenské kariéře brzy pocítil, že si v Malého společnosti nepřipadá příliš v bezpečí. Po dvou týdnech partyzánské činnosti se na konci dubna rozrušen vrátil zpět ke svým rodičům. Státní bezpečnost zatkla Drahoslava Němce 1. května 1951, den před jeho dvacátými narozeninami.
Oběšením předčasně skončil také život hajných Antonína Škrdly (1917-1951) a Františka Kopuletého (1913-1951). Oba hajní poskytli Malému přístřeší v počátcích jeho odbojové akce. Ve Škrdlově hájence pobýval Malý v samých počátcích dění, na přelomu února a března, u manželů Kopuletých nalezl zázemí v dubnu společně s mladým Němcem. Po přepadení v Heralticích ve dnech 23. a 24. dubna se sám Kopuletý přihlásil bezpečnosti se smyšlenou historkou o vlastním přepadení, ovšem příslušníci StB vzápětí nalezli nesrovnalosti mezi výpověďmi manželů Kopuletých. Do jejich hájovny tak nainstalovali odposlechy, zároveň se i sám hajný Kopuletý doznal, že v jejich hájovně přebýval agent zahraniční rozvědky. Po těchto výsleších se rozběhla první rozsáhlá zatýkací akce, po které skončili ve vězení nejen Škrdla a Kopuletí, ale dále například kněz Bula, Němec starší i mladší a členové skupiny Gustava Smetany.
Popravě neunikl ani šebkovický sedlák Antonín Plichta (1894-1951). Účastník druhého odboje a člen lidové strany se netajil svým odporem ke komunistickému režimu a nastolené kolektivizaci zemědělství. Již v závěru 40. let se připojil k odbojové skupině litohořského koláře Smetany, do jejíž struktury na podzim 1950 pronikl příslušník StB František Mareček. Bezpečnost tak měla informace o Smetanově skupině a jejích členech z první ruky. Také když se v souvislosti s akcí Malého rozjely na přelomu dubna a května 1951 první zatýkací akce, přišla si StB také pro odbojáře z okolí Smetany. Ovšem Plichtovi, zkušenému partyzánovi, se při zatýkání podařilo utéct a následně se dva měsíce skrýval v ilegalitě. Jeho jméno bylo už od konce války napříč regionem velice známo, a tak s ním navázal kontakt i Malý. Oba se pak účastnili zapálení stohu v Mikulovicích. Sedlák Plichta byl bezpečností nalezen hned druhý den po babické tragédii v Cidlině v domě Ludvíka Stehlíka.
Jelikož při přestřelce v bolíkovickém poli zahynuli Ladislav Malý s mladším Antonínem Plichtou (1929-1951) a Stanislav Plichta (1931-1952) byl pod lékařskou péčí, stanul z přímých účastníků akce v Babicích před prvním soudem pouze Antonín Mityska (1927-1951). Zemědělec z Horního Újezdu se k Malému připojil v závěru května 1951. V následujících týdnech byl přítomen u poněkud komické akce ve své rodné obci, kdy postřelili prase místnímu představiteli KSČ, přepadení v Cidlině a podpálení stohu v Mikulovicích. Zúčastnil se také oné babické akce 2. července. Byl to právě Mityska, který společně s Malým vkročil do budovy školy a zastřelil tři funkcionáře. K jeho zajištění došlo druhého dne po přestřelce v Bolíkovicích.
Vedle velkých sedláků si trest smrti vyslechli další ideoví nepřátelé komunistického režimu, představitelé katolické církve. Fary kněžích Václava Drboly v Babicích a Františka Pařila v Horním Újezdě posloužily v průběhu června coby úkryt Malého a jeho společníků během jejich akcí v okolí. Zatímco P. Drbola (1912-1951) byl zatčen už 17. června, P. Pařil (1911-1951) třetího dne po střelbě v Babicích. Oběma duchovním byla dána za vinu podpora teroristické činnosti skupiny Malého. Jak ve své publikaci Babické vraždy z roku 2016 uvádí historik Michal Stehlík, součástí prvního soudního procesu měl původně být také rokytnický kněz Jan Bula (1920-1952). Ten byl ovšem z nařízení samotných špiček ÚV KSČ přesunut do druhého procesu, který se uskutečnil ve dnech 13. až 15. listopadu v Třebíči.
První soudní proces a v něm udělených sedm trestů smrti však nebylo konečnou bilancí babické tragédie. Od listopadu 1951 do února 1953 probíhaly další procesy, v nichž padly čtyři tresty smrti, dvě doživotí a třiapadesát trestů odnětí svobody. Posledním popraveným se stal v bolíkovickém poli těžce zraněný Stanislav Plichta, kterého museli 10. února 1953 na popraviště donést na nosítkách života. „Nedá se to ještě nějak zařídit? Vešejí žebráka! Žebráka věšejí, maminko, věšejí žebráka! Tato slova vykřikoval hysterickým způsobem,‘‘ uvádějí k poslední „babické‘‘ popravě pánové Miroslav Kasáček a Luděk Navara ve své knize Mlynáři od Babic.
Některé může napadnout otázka, co se posléze stalo s těly popravených. Známý je například příběh generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, popraveného v roce 1952, jehož popel měl být údajně vysypán na silnici nedaleko Prahy. Nelze v tomto ohledu nevzpomenout na faráře Josefa Toufara. V roce 2014 došlo k exhumaci ostatků z hromadného hrobu v pražských Ďáblicích a na základě následných rozborů DNA testů byla potvrzena Toufarova totožnost. Umučený kněz pak nalezl věčný odpočinek v místě svého posledního působiště, v číhošťském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Co tedy oběti Babic? Někdejší vyšetřovatel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Adolf Rázek uvádí, že ačkoliv měli být popravení zpopelněni a jejich popel uložen do hromadného hrobu, podařilo se urny pro pozůstalé uchránit. Do sklepa brněnského krematoria je hrdinně uschoval jeho vedoucí Vlastimil Ondráček a v roce 1968 je rodinným příslušníkům předal. Nevyzvednuté urny pak byly uloženy do společného hrobu v Brně. Na rokytnickém hřbitově se tak například nachází urna Drahoslava Němce.
Případ Babice
Závěrem února 1951 se P. Janu Bulovi ohlásil jeho někdejší gymnaziální spolužák Ladislav Malý. Ten knězi sdělil, že pracuje pro CIC a jeho úkolem je přepravit přes hranice arcibiskupa Josefa Berana. V následujících týdnech Malý podobnými historkami o své odbojové činnosti získal ke spolupráci hustou síť osob nespokojených s komunistickým režimem, jedním z nich byl devatenáctiletý Drahoslav Němec. V dubnu Malý s Němcem utekli do ilegality a přepadli tři funkcionáře KSČ v Heralticích. Po této akci se na region ostřeji zaměřila bezpečnost, která dosud měla pod kontrolou infiltrovanou odbojovou skupinu Gustava Smetany v Litohoři. Na přelomu dubna a května tak započala první rozsáhlá zatýkací akce. Z toho důvodu se Malý přeorientoval na jinou oblast a v květnu navázal spolupráci s Antonínem Plichtou, jeho syny a Antonínem Mityskou. Následující týdny pak přinesly přepadení stranických funkcionářů v Cidlině a Horním Újezdě, zapálení stohu v Mikulovicích, až došlo k samotným Babicím. Zde večer 2. července probíhala schůze MNV, na kterou vtrhli Malý s Mityskou, zatímco mladí Plichtové hlídali okolí školy. Přepadení v Babicích nezůstalo pouze u výhružek, jak tomu bylo dříve. Po střelbě Malého a Mitysky zemřeli tři činovníci místní organizace KSČ. Tato tragédie byla bezpečností ihned využita k rozsáhlé perzekuci velkých statkářů, představitelů katolické církve a dalších ideových nepřátel. V rozmezí od 12. července 1951 do 21. května 1952 proběhlo celkem osm soudních procesů a bylo vyneseno 11 trestů smrti. Dodnes není zcela jasná úloha klíčové postavy událostí, Ladislava Malého. Zatímco on sám se tituloval jako agent CIC, objevují se názory, že se jednalo o provokatéra StB, po jehož činnosti mělo dojít k perzekuci nepohodlných občanů. Historik Stehlík, který se Babicemi zabýval, v osobě Malého vidí silného alkoholika s nenaplněnou touhou stát se vojákem. Jeho akce pak bezpečnosti posloužila jako vhodná záminka k zásahu.
Petr Herbrych
