Jan Uher

09. 02. 2025

Obec Lhánice najdeme asi 31 kilometrů jihovýchodně od Třebíče a 15 kilometrů jižně od města Náměšť nad Oslavou. Z turistického a geografického hlediska patří do širší oblasti Českomoravské vrchoviny. Kilometr od obce na jih se nachází romantické údolí řeky Jihlavy s pověstnými skalními věžemi nazývanými Baby. Je to známý horolezecký terén. Lhánice byly odpradávna součástí mohelenského panství, s první zmínkou z roku 1146. Během středověku byly několikrát zpustošeny. V roce 1890 získaly samostatnost a prvním starostou se stal František Juránek. Následně byla postavena škola (1893) a založen sbor dobrovolných hasičů (1898). Počátkem 20. století došlo k napojení na elektrickou síť (1913) a obec prošla modernizací. Během druhé světové války čelila těžkostem a po roce 1948 následovala kolektivizace. V roce 1960 byla uzavřena škola a po roce 1970 začala moderní výstavba včetně nové silnice, prodejny potravin, požární nádrže a přestavba školy na školku.

Josef Ležák začal jako místostarosta už v roce 2002. V roce 2010 se vrátil jako starosta a setrval dvě období. Poté úřad opustil, ale na další volební období se do něj zase vrátil. Jak říká, narodil se tu, jeho dvě děti si zde postavily domy a vychovávají zde jeho vnoučata. Takže chce, aby byly Lhánice krásná obec se spokojenými obyvateli, kde se něco děje. Ale odhodlaně prohlašuje, že je to jeho poslední období, protože už má těch papírů a času, který narůstající byrokracie sežere, „plné zuby“. „Když jsem začínal, neměli jsme žádný počítač. Přišly mně čtyři dopisy za měsíc, ale všechno jsme vyřídili a všechno fungovalo. Dneska je to spousta e-mailů, zprávy v datovce, dotazníky, pořád se chce někdo scházet a nabízet a vyřídit nějaké povolení… je to děs. Kdo to nedělal jako neuvolněný, netuší, o co jde,“ svěřil se nám starosta. Pracoval jako strojník energetických zařízení na jaderné elektrárně, ale už si vyřídil předčasný důchod, aby měl čas na koníčky a vnoučata. Spíš to ale vypadá, že od té doby pracuje pro obec na plný plyn. Kromě toho sepisuje jak obecní, tak hasičskou kroniku.

Na zdi máte krásný obecní znak s jelenem. Jaká se k němu váže legenda?
Vlevo jsou tři zelené lipové listy, které symbolizují památné lípy vysazené roku 1869 u božích muk směrem na Mohelno, vlnovka dole znamená řeku Jihlavu a vpravo velký zlatý jelen, který je z pečeti, kterou jsem tady objevil na starých dokumentech. Ta je z roku 1920. Naše historie byla až do roku 1890 spojena s Mohelnem. Vzhledem ke špatnému hospodaření právě v onom roce 1889 se zde parta domorodců domluvila a požádala CK mocnářství, aby se obec osamostatnila, a to se stalo.
Mohelno má ve znaku daňka, ale na té zdejší pečeti je jelen. Sice sedící u keře, podobně jako mohelenský daněk, ale je to jelen. A heraldik nám navrhl znak se stojícím jelenem, to si spoluobčané odsouhlasili a nám se to tak líbí. Užívání znaku a vlajky bylo schváleno sněmovnou v roce 2011.

Jaká funguje v obci na hranicích okresu spolková činnost?
Tak hlavním spolkem, který je s vesnicí dokonale srostlý, jsou hasiči. Kromě paní místostarostky je celé zastupitelstvo v hasičském sboru a ze 165 obyvatel je členy hasičského sboru 42 lidí. To je myslím jasná zpráva. Tato jednotka se zde stará téměř o všechno dění. Ve spolupráci s obcí pořádáme veškeré akce, které se zde vůbec dějí.
Další spolková činnost je rybářství, já třeba jsem rybář a se mnou spousta dalších, ale patříme pod Mohelno. Můžeme si buď koupit svazovou povolenku, anebo v Mohelně je soukromý rybník Kočičák. To je výborné, mám to kousek a dobrá chytačka… A pak je tu honební společenstvo čili myslivci. Ale třeba Sokol funguje v Mohelně.
A pak je zde parta, která chodí hrát malou kopanou. Ti nejsou nijak organizování a je to bez rozdílu věku, protože to uběhají i čtyřicetiletí. Prostě mají chuť, tak se scházejí, hrají a účastní se turnajů tady po okolí. A nevedou si špatně. Vloni na memoriálu Petra Hadraby v Kramolíně byli první a v Kladerubech druzí a rok předtím to bylo naopak…

Který z těch spolků se věnuje dětem?
Samozřejmě hasiči! Před covidem jsme měli družstvo žen, družstvo nad 35 roků a děti. Po covidu už to není ono. Skončila i soutěž, kterou jsme zde pořádali. A to zde jeden rok bylo i šestnáct družstev. Teď už je zde jen družstvo klasické a chlapi nad pětatřicet let.

Takže dětské družstvo nemáte?
Máme. Děti se cházejí pravidelně každý týden, cvičí, vážou uzly a takové ty praktické věci. Od jara pak trénují na hřišti se stříkačkou, ale nejezdí po soutěžích. Dělají to, protože je to baví, a my chceme, aby byly připraveny. Chystáme si tak novou generaci šikovných a schopných hasičů. Protože víte, jak to je dneska s dětmi a mládeží. Sedí věčně u počítače nebo šmrdlají telefony. Takže jsme rádi, že jsou normální a dělají něco užitečného.

Jak jste na tom s dětskými hřišti a sportovišti?
Jedno dětské hřiště je přímo zde na návsi, potom máme víceúčelové sportoviště s umělým povrchem u koupaliště a malé fotbalové hřiště za vsí. Tam děláme dětský den, pálíme tam čarodějnice, netradiční desetiboj – toho už máme dvanáct ročníků.

Jak je to se vzděláváním dětí a možností zaměstnání dospělých?
Z devadesáti osmi procent jezdí děti za vzděláním do Mohelna. Tam je základní i mateřská škola. A na střední pokračují směrem Ivančice, Brno a výjimečně Třebíč. Pak vám řeknu proč.

Vy tu máte dokonce i prodejnu. Jak to děláte?
Obec vlastní budovu i s vybavením a provozuje to pan Koubek z Mohelna, který si tam dal prodavačku. My, protože chceme, aby zde prodejna byla, mu poskytujeme prodejnu zcela bezplatně. Neplatí nájem ani energie. Prodává úterý, čtvrtek, sobota, ráno dvě hodiny a odpoledne dvě hodiny. Lidé si na to tak zvykli a panuje spokojenost.

Dopravní spojení funguje dobře?
My máme obrovské štěstí v neštěstí. Protože jsme poslední vesnice Kraje Vysočina,  možnost dostat se do Náměště nebo Třebíče, o Jihlavě ani nemluvím, je obrovský problém, který ale nikoho moc nezajímá. Doprava Kraje Vysočina probíhá tam někde ve vnitrozemí, ale tady ne. Naší záchranou je IDS Brno. Autobus do Brna a od Brna a okolí tu jede každou hodinu. A za super peníze. Doplácíme za rok dvaatřicet tisíc. To když někomu řeknu v Náměšti, jenom kouká. Protože pro nás dostat se do Náměště nebo Třebíče je opravdu obr problém. Jeden autobus dopoledne a jeden odpoledne. To je vše.
Proto tady odjakživa jak do práce, tak do škol jezdí děti i dospělí do Oslavan, Ivančic, Rosic, Brna. Je to pro nás sice dál, ale je to výhodnější a rychlejší. Co se dá dělat. A Mohelno si to vyřídilo s námi a autobus jezdí až tam.

Jaké máte v poslední vesnici okresu tradiční akce? Blíží se období masopustu…
Akce, která je nejblíž, je ochutnávka ovocných destilátů, kde současně ženy soutěží o nejlepší pomazánku. Letos to bude 15. února. Následují tradiční ostatky čili masopust, a to 1. března. To je velká akce, na které bývá i čtyřiatřicet masek plus kapela. Potom pálení čarodějnic, desetiboj a dětský den.

Co je to ten desetiboj?
To je takový srandamač netradičních disciplín pro účastníky od osmnácti let. Vždycky nějaké disciplíny zůstanou a některé obměníme. Je tam třeba hod něčím: táckem, víčkem, čímkoli. Pak pití piva: ze džbánku, brčkem, z lahve, ale musíte si ji nejdřív něčím otevřít, na ex… Potom tam bývají jízda na kole po prkně, přetahovaná, kutálení pneumatik, biatlon na lyžích a na konec se něco pojídá. Třeba párky zavěšené na niti… Prostě sranda na celé odpoledne. Už jsme měli dvanáct ročníků.

Nádhera! A co dál?
Druhý víkend v srpnu máme na návsi pod lipami tradiční pouť, v říjnu lampionový průvod pro děti a hasiči ukončují sezonu. Poslední akcí je zpívání u betléma a rozsvícení vánočního stromu. Doufám, že jsem na nic nezapomněl. Akcí máme dost a lidé na ně chodí.

Nedaleko teče řeka Jihlava.Jaké zde máte turistické a historické zajímavosti?
No, máme tu ty památné lípy staré sto padesát let. Klenou se nad božími muky. Je to krásné, ale že by to někoho až tak zajímalo? Ale třeba ano. Ale co rozhodně mohu doporučit, je nádherné údolí řeky Jihlavy. Od hranice katastru s Mohelnem, kde je rekreační středisko Fiola, vodní elektrárna v Havránku z roku 1913, krásná procházka se skalními útvary Baby a Velká skála s výhledem na zříceninu hradu Templštýn. Pak zde máme chráněné území, přírodní památku Kozének, kde na pastvinách roste spousta chráněných kytek. Nejznámější je určitě koniklec velkokvětý. Ale nějaké opravdu úžasné historické památky tu tedy nemáme.

Určitě ale máte v údolí nějaké chataře a v obci chalupáře. Jak s nimi vycházíte?
S chataři v pohodě. V údolí je dvacet osm chat. Co pamatuji, nebyly problémy. Před nějakým časem po nás chtěli opravit cestu, která je ve špatném stavu a hodně kamenitá, ale na to my bohužel nemáme prostředky. Tak jsme jim doporučili, ať si koupí nějaké terénní auto, když mají chatu na takovém místě. Jinak ve vsi s chalupáři až na jednoho, který má pořád nějaký problém, jsme v pohodě. Účastní se pořádaných akcí a podporují nás.
Přes léto je tu opravdu velký provoz jak cyklistů, tak pěších. Ale máme je rádi. Nemáme problémy.

A co hospoda?
Ta je bohužel momentálně zavřená. Po tři generace ji provozovala rodina Mackova. Byla to vyhlášená a skvělá hospoda. Starý pán zemřel a děti dům prodaly. My jako hasiči tady máme klub, kde má vždy někdo službu, a scházíme se tam. Ale to je pro místní. Turista si to neužije. Ne že bychom byli lakomí, ale otevíráme až večer. Uvidíme, co s tím udělá nový majitel. Po covidu se to všechno změnilo. Je to škoda, protože do hospody jsme chodili pořád. Dobrá hospoda je centrum společenského života a informací. A také prosperovala. Teklo tu Starobrno a bylo to nejlepší pivo v širokém okolí. Vedoucí se uměl postarat.

Jste moderní obec? Jakou máte infrastrukturu obce a co chystáte?
Zrekonstruovali jsme elektriku, dali jsme ji komplet do země a vybudovali nové veřejné osvětlení a rozhlas. Vyspravili jsme silnice. Zrekonstruovala se komplet obecní budova, vystavělo se víceúčelové hřiště, nová hasička, rekonstrukce bývalé klubovny, která nyní slouží hasičům. Ale kanalizace je jenom částečná. Rozhodli jsme se to řešit domácími čistírnami a na tom už pracujeme. Máme cenovou nabídku na projektovou dokumentaci. Z osmdesáti domů je zde padesát čtyři žádostí. Vodovod máme vranovský. Původně chtěly mít Lhánice vlastní vodovod, takže v roce 1990 se udělaly vrty a rozvod po obci, ale pak se zjistilo, že voda obsahuje radon a šmitec. Od roku 2003 jsme se připojili na vodu z Vranova a je to dobré. Je zajištěna kvalitní voda. A plyn tu máme samozřejmě také. Přípojka se realizovala v roce 2001.
V letošním roce plánujeme zřízení domácích čistíren a postavení objektu s ocelokolnou na uložení komunální techniky.

Rozvíjí se obec?
V celkem krátké době se tu postavilo asi osm domů. Když se dělala pozemková úprava, koupila obec pozemek, zasíťovala ho a z šesti parcel už jsou dvě prodané. Nabídka je vyvěšená a občas se někdo zajímá. Tak uvidíme.
Dále plánujeme fotovoltaiku, protože se nám jeví, že platíme moc za elektřinu. Plochy na střechách máme, tak proč ne?

Jaké jsou zde pracovní příležitosti?
Máme zde čtyři soukromé zemědělce, jednoho soukromého dopravce a rodinnou firmu otec a syn na práci v lese. A pak samozřejmě pan Macek, který pase ovce v chráněných územích. To je syn bývalého pana hospodského. A potom instalatérství RL systém. Tam nějací zaměstnanci dříve byli, ale pán už dělá jen sám na sebe. A ještě zámečnictví, ale to je také jen živnostník, který nikoho nezaměstnává.

No, i to je úctyhodné. Je před námi předposlední otázka. Cítíte se jako stárnoucí, nebo mládnoucí obec?
Myslím si, že je to tak na půl. Máme tu hodně důchodců, ale na druhou stranu zde nyní mladí lidé zůstávají, staví se tu a doufám, že mladé rodiny přitáhneme, a tím se to omladí, protože s nimi přijdou i ty děti. Nyní je zde dvacet osm dětí do patnácti let. Žije se tu krásně, je tady klid.

Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Starosti? Přebujelá byrokracie. Proto také hodlám skončit. Z toho, co na nás stát a jeho úředníci chrlí, nemůžu mít radost.
A radost mám z toho, když se něco povede, když to lidé chválí a jsou spokojeni. To člověka zahřeje, a proto to vlastně děláme. Mnohdy to ale chválí lidé zvenku, kteří tu nějaký čas nebyli a najednou to vidí. Je tu hezky, upravená náves a okolí, máme krásné koupaliště… Tedy ono to není koupaliště ale požární nádrž. Ovšem s nádhernou čistou vodou, kde se rádi koupeme. Tak z toho všeho mám radost.

Foto HoN: Jan Uher