Právě započatý rok 2025 lze pojmenovat mnoha způsoby. Nejčastěji se pravděpodobně setkáte s označením rok volební, jelikož na podzim budeme rozhodovat o složení Poslanecké sněmovny a potažmo vládního kabinetu. Avšak volby máme přece na programu každým rokem, co speciálního nám ale nový rok přinese? Následujících dvaapadesát týdnů přinese řadu kulatých a půlkulatých výročí i připomínkové akce. Co si tedy v roce 2025 v souvislosti s historií, a to zejména s osobnostmi našeho regionu, připomeneme?
Sto let Ladislava Nováka
Asi nelze začít ničím jiným než výročím sta let od narození třebíčského umělce Ladislava Nováka (1925-1999). S tímto umělcem jsme se v hodinách výtvarné výchovy setkali snad téměř každý. Jeho tvorba a zejména tedy technika tzv. muchláží dokáže totiž i nejmenším umělcům skvěle zprostředkovat jedinečnost významného Třebíčana. Ony známé a svým názvem lehce zapamatovatelné muchláže však nejsou jediné v Novákově portfoliu. Absolvent třebíčského gymnázia je jedním z čelních představitelů tuzemského výtvarného surrealismu, směru čerpajícího z autorových vnitřních pocitů, fantazie, snů. Ti znalejší se ve spojitosti s Novákem jistě setkali s další jemu vlastní experimentální tvorbou. Ať už se jedná o obrazy tvořené litím tuže, koláže či díla, která zhotovil pomocí techniky alchymáže. Tedy že se kupříkladu knižní či novinová stránka vymyla chemickým rozpouštědlem a na prázdné místo vyobrazil výtvarník zcela nový motiv. Jakožto člověk nepříliš znalý se na tomto místě musím omluvit všem nadšeným výtvarníkům za tento poněkud stručný a zkrácený popis. Do povědomí se však Novák nezapsal pouze coby výtvarník, ale též jako básník.
Někomu mohou Novákova díla připadat jednoduchá, někomu snad i dětinská, ovšem opak je pravda, nejedná se o příliš snadné techniky. Podobně složitý byl i umělcův osobní život. Po gymnáziu v Třebíči absolvoval bohemistiku a dějepis na Univerzitě Karlově, následně našel zaměstnání na Liberecku a v polovině 50. let se vrátil do regionu, kde jako gymnaziální student strávil svá mladá léta. Jistě spoustu čtenářů Horáckých novin si na Nováka vzpomene jako na svého učitele z Budišova, třebíčského gymnázia nebo stavební školy. Právě ze „svého‘‘ gymnázia na stavebku byl na příkaz vyšších orgánů přesunut za normalizace v závěru 70. let. S perzekucí ze strany komunistů se musel Novák často potýkat. Pohledem rudého oka totiž nebyl tím umělcem, který by si zasloužil pozornost veřejnosti. Doma tehdy opomenut, zato v zahraničí se mu dostalo uznání.
Ač Novákovy nedožité sté narozeniny si veřejnost připomene až 4. srpna, jméno umělce se veřejným prostorem ponese už od počátku roku. Kupříkladu ve středu 22. ledna v sále Šmeralova statku k poctě Ladislava Nováka vystoupí performer a zpěvák Jasný Páky Petr Váša.
Mnohá půlkulatá výročí
Za ta dlouhá léta jsou naše dějiny protkány tolika významnými osobnostmi, že snad každý měsíc si lze nějaké to kulaté či půlkulaté výročí od narození připomenout. Co kupříkladu pojí zakladatele KSČ Bohumíra Šmerala (1880-1941) a Jana Dokulila (1910-1974), kněze a básníka, který naopak v 50. letech hrdinně čelil komunistickému režimu? Kromě spojitosti s místním regionem a Gymnáziem v Třebíči to je ale například v tomto roce půlkulaté výročí jejich narození. V případě Šmerala se bude 25. října jednat o 145. výročí od narození. Nedožité 115. narozeniny kněze Jana Dokulila, který se v letech 1950 až 1957 ukrýval před StB, než byl zatčen a po osmi letech propuštěn, si připomeneme 13. července.
Svíčku u pomníků významných rodáků bude moci veřejnost zapálit i u příležitosti smutných výročí úmrtí. Tak je tomu například u průkopníka lyžařství Matyáše Žďárského (1856-1940), od jehož smrti uplyne 20. června 85 let. Úmrtí nedávno zde probíraného otce zakladatele českých dobrovolných hasičů na Moravě Tita Kršky (1842-1900) si jistě i zde na stránkách Horáckých novin připomene 24. října. O týden dříve tomu bude 55 let, kdy svět opustil armádní generál Jan Syrový (1888-1970).
Abdikace z prezidentského úřadu
U generálů z Třebíčska se ještě na chvíli zdržíme. Pět let po smrti generála Syrového se z veřejného života vytratil jiný válečný hrdina vzešlý z našeho regionu, Ludvík Svoboda (1895-1979). Ten však roku 1975 nezemřel, nýbrž ze zdravotních důvodů opustil prezidentský post. Do něj byl generál Svoboda zvolen 30. března 1968, kdy jej ÚV KSČ uznalo coby vhodného kandidáta, jenž by mohl tehdejší společnost spojovat. Přece jen v jeho příběhu se nacházelo hned několik rolí – legionář, prvorepublikový voják, hrdina druhé světové války, komunista, vězeň 50. let, do toho oblíbenec Sovětského svazu. I proto také dostal přednost před adepty typu Čestmíra Císaře, Josefa Smrkovského, Laca Novomeského nebo Jiřího Hanzelky. Tato prezidentská volba si v dějinách drží jedno specifikum.
Bylo to poprvé, co byl prezident v komunistickém Československu zvolen tajným hlasováním, poprvé navíc neměl komunistický prezident onen dělnický původ. Svobodův mandát byl podruhé stvrzen v roce 1973, avšak na výkonu jeho funkce měl čím dál větší vliv jeho vysoký věk a s ním spjaté zdravotní problémy. Při druhé volbě za něj musel být dokonce přečten prezidentský slib a veřejností se následně šířily fámy, že je prezident po smrti. Z důvodu špatného zdraví se však generál Svoboda předčasně vzdal svého úřadu. Speciálně pro tento případ byl v roce 1975 přijat nový ústavní zákon, na základě kterého mohlo Národní shromáždění zvolit nového prezidenta, pokud stávající nemůže déle než rok vykonávat svůj úřad. Generál Ludvík Svoboda zemřel čtyři roky po odchodu z nejvyšší politické funkce, 20. září 1979.
Válka není, všude mír
Květen se po celé Evropě ponese ve znamení osmdesáti let od konce druhé světové války. „Jen si pískej, fašisto, spojenci jdou najisto. Jen si vrzni, jen si vrzni, Američané jsou již v Plzni. A sovětské tanky jsou nedaleko za Prahou,‘‘ oslavily děti pod vedením Igora Hnízda první výročí konce války ve filmu Obecná škola. Obdobné oslavy ve školním prostředí asi nelze očekávat, zcela určitě ale v roce 2025 nebudou chybět výstavy, přednášky a besedy, novinové texty, které se budou jarem 1945 zabývat. Kdy však s šeříky, které k této události neodmyslitelně patří, slavit konec druhé světové války? V našem současném svátkovém kalendáři připadá Den vítězství na 8. května, někde však slaví konec války v Evropě již o den dříve, Rusové (a i my před rokem 1989) až 9. května.
Pomyslnou paseku v tomto výkladu nadělala dvojí kapitulace Německa. Poprvé Němci v zastoupení generálplukovníka Alfreda Jodla podepsali bezpodmínečnou kapitulaci již 7. května 1945 ve francouzské Remeši. Problém zde však byl v tom, že sovětskému generálovi Ivanu Susloparovi nikdo nepotvrdil, že má za Sovětský svaz tento právní dokument signifikovat. Navíc ze strany Sovětů vzešel požadavek, aby se akt symbolicky uskutečnil v Berlíně. Podepsání se 8. května opětovně uskutečnilo, ovšem protáhlo se natolik, že listina byla signifikována krátce po půlnoci. To už se ale psalo 9. května. Významnou roli zde ale hrála také média. Ta měla kapitulaci společně ohlásit až 9. května, na Západě se však radostná informace provalila o den dříve a lidé už slavili. Tak jak se po válce brzy rozdělil svět na Západ a Východ, rozdělilo se i slavení konce války. Západní Evropa slavila 8. května, východní v čele se SSSR o den později.
První svobodné!
V listopadu a prosinci jsme si připomněli třicet pět let od sametové revoluce a událostí, díky kterým se naší společnosti navrátila po jednačtyřiceti letech svoboda a demokracie. Zásahem na Národní třídě, vznikem Občanského fóra, přestavby vlády nebo volbou Václava Havla však změny v tehdejším Československu neskončily. Ačkoliv zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů ukončuje onu dobu nesvobody zvolením Havla prezidentem, pomyslných přechodů jedné společnosti do druhé můžeme nalézt několik. A právě jejich pětatřicáté výročí si taktéž v tomto roce připomeneme. T
en první spadá na 15. února, kdy lidovecký ministr vnitra vydal rozkaz ke zrušení Státní bezpečnosti. Dále pak nastane možnost zavzpomínat, jak se v roce 1990 proměnila naše politická reprezentace, a to jak v těch nejvyšších patrech, tak na komunální úrovni. Federální shromáždění doznalo prvních změn již od prosince 1989 do února 1990, kdy se parlamentní funkce nově ujali kooptovaní poslanci. Nového složení Sněmovna lidu a Sněmovna národů i obě národní rady doznaly po volbách 8. a 9. června 1990. Dle očekávání první svobodné volby přinesly jasné vítězství Občanského fóra. Proměnou prošla také místní samospráva. Z místních a městských národních výborů se opět stala obecní a městská zastupitelstva, jejichž členové se volili 23. a 24. listopadu 1990. Podobně jako u voleb parlamentních i v tomto případě se celorepublikově těšilo z vítězství OF, následované lidovci a komunisty. Pamatujete si, nebo jste se dokonce přímo těchto voleb na kandidátních listinách účastnili?
Blahoslavení místních kněží?
Tak jako jsme tento článek začali významným výročím sta let Ladislava Nováka, zakončíme článek událostí, troufám si tvrdit obdobně velkého, ne-li většího rozsahu. Je dosti pravděpodobné, že se Třebíčsko, ale zejména tedy Biskupství brněnské a farnosti Babice a Rokytnice budou na podzim 2025 těšit z dvojice blahoslavených kněží – P. Václava Drboly (1912-1951) a P. Jana Buly (1920-1952). Počátek kanonizačního řízení dvou místních kněží spadá do doby před dvaceti lety. Na podzim roku 2003 zaujali biskupové z Moravy a Čech kladné stanovisko k přípravě beatifikace P. Buly. K zahájení samotného řízení došlo v březnu 2004. K rokytnickému knězi se případ P. Drboly připojil až později, a to v letech 2010 a 2011. Ke spojení kanonizačního řízení obou kněží došlo v roce 2011 na základě dekretu tehdejšího brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho. Závěrem roku 2015 pak byla diecézní fáze beatifikačního řízení ukončena, o necelé dva roky její platnost potvrdila Kongregace pro blahořečení a svatořečení, a mohlo se tak přistoupit do druhé fáze řízení.
V případě duchovních Buly a Drboly byl postulátorem kanonizačního řízení jmenován doktor Maria Cristina Bresciani, administrátorem doktor monsignor Karel Orlita. Po letech projednávání u Svatého stolce se k případu téměř před třemi lety kladně vyjádřila komise historiků a začátkem listopadu 2024 i komise teologická. Díky tomu se tak řízení posunulo do závěrečné fáze. Pokud vzejde kladný závěr i ze zasedání kardinálů a biskupů, bude celý proces uzavřen posvátným dekretem papeže. „Slavnostní vyhlášení jejich blahořečení v Brně, při němž papežské rozhodnutí nabude účinnosti, očekáváme na podzim příštího roku za účasti zástupce Svatého otce,‘‘ uvedlo Biskupství brněnské na stránkách kanonizačního řízení P. Drboly a P. Buly
v listopadu 2024.
Jak je vidno, historických témat bude nadále dostatek, abychom vám mohli tuto stálou rubriku nabízet. Máte však i vy téma, které by vás osobně zajímalo, nebo naopak vy nosíte zajímavý příběh, o který byste se rádi podělili? Ozvěte se nám!
