Petr Herbrych

24. 02. 2025

TŘEBÍČ (herb) – Zajímavým aspektem ke zkoumání by jistě mohla být role studentů v české historii. Jsou to právě oni, kdo svým myšlením, energií a aktivitou mnohdy pomohli pootočit pomyslným kormidlem dějin a určili směřování našeho státu. Ostatně to nám také každým rokem připomíná státní svátek 17. listopadu, mimo to se v tuto dobu hodí zmínit například jejich angažovanost v únoru 1948. Je to vcelku logické. Jako mladí lidé mají svůj život před sebou, a není jim tak lhostejné veřejné dění a jakým směrem se společnost vyvíjí. Za příklady ale nemusíme chodit do minulých staletí. Ani v dnešní době, kdy svět nabízí mnoho rozptýlení a úniků od strastí reality, nesedí studenti mlčky v lavicích. Jednou z příležitostí k veřejnému vyjádření bylo i třetí výročí začátku války na Ukrajině.

Masovější akce podobné těm ve velkých městech náš region bohužel minuly. To však neznamená, že by Třebíčsko nad východním děním jen a pouze mávlo rukou. Chuť podpořit napadený stát tkví jistě vnitru všech slušných lidí. Ačkoliv se do popředí stále více dostávají křiklouni, kterým je jakákoliv solidarita s napadenou zemí lhostejná, většina společnosti nadále s Ukrajinou soucítí a je připravena pomoci. Bohužel i po třech letech nadále sledujeme útoky na civilní obyvatelstvo, záběry rozbombardovaných nemocnic, slýcháme o unášení dětí a dozvídáme se další, pro nás těžko představitelné, skutečnosti. Jen proto, že silnější soused cítí i nadále potřebu se rozpínat a šířit svůj vliv. Inu, jeho kořeny se nezapřou. Nelze dělat, že tato válka není, nebo že se nás netýká. Je proto dobré si i takováto nepříliš radostná výročí, jako tři roky od zahájení ruské invaze na Ukrajinu, připomínat. Čím dál častěji se organizace takovýchto akcí ochotně ujmou kupříkladu ti, co mají budoucnost před sebou. Studenti.

Před třebíčským gymnáziem je žluto-modře opentlená lavička prázdná pouze po čas vyučování. Bohužel nedaleko našich východních hranic vinou války pustnou města, krajina i lidská srdce

Jedno ze setkání ke třetímu výročí od začátku války na Ukrajině se v pondělí 24. února uskutečnilo před studentským vchodem Gymnázia Třebíč. Ač se početně jednalo o komornější akci, vůbec to ničemu nevadilo. Podobně jako u modlitby, i pouhopouhé jedno vyslané gesto hraje ve společnosti významnou roli. „Důvodem setkání je abychom se pozastavili nad tím, co se děje ve světě. Přála bych si, abychom se tady příští rok už nesetkali,‘‘ zahájila setkání studentka Karolína Moudrá. Svými slovy se připojily také ředitelka Alice Burešová a její zástupkyně Lenka Chybová.

Více než slova byla ale v tomto případě důležitá symbolika. Po skončení akce zůstaly před studentským vchodem lavičky opentlené do žluto-modrých ukrajinských barev a před nimi hořící svíčky. Tady před gymnaziální budovou je lavička prázdná jen po čas vyučování. Co ale o pár set kilometrů na východ od našich hranic? Tam prázdnotou nezejí jen veřejná prostranství, ale bohužel i srdce mnoha rodin.