Jan Uher

před 5 hodinami

TŘEBÍČ - Budu brutálně upřímný. Spoustu lidí, kteří ve středu 22. ledna zaplnili sál Šmeralova statku na třebíčských Nových Dvorech, jsem znal, ale nikdy jsem je neviděl takhle pohromadě. Spojil je večer brněnského muzikanta, performera a fyzického básníka Petra Váši nazvaný Pocta Ladislavu Novákovi. Vášovým pořadem byl tak nejlepším možným způsobem zahájen třebíčský rok Ladislava Nováka (1925–1999).

Protagonista večera, který už měl za sebou dopolední vystoupení pro studenty gymnázia a odpolední účast na vernisáži výstavy výtvarníka Petra Bendy nazvané Prolnutí, se na pódiu Šmeralova statku orientoval rychle. Pomohl mu k tomu Milan Noha, někdejší populární moderátor Rádia Krokodýl a Českého rozhlasu Brno, nyní edukátor pořádajícího Muzea Vysočiny. Při vědomí toho, že zvěčnělý Ladislav Novák by měl letos sté narozeniny, ale živý Petr Váša bude mít za dva týdny šedesát, vytvořil narozeninovou zdravici ve stylu fónické poezie jednoho i druhého, rozdal každému přítomnému arch s připraveným textem různě barevně označeným podle toho, kdy má na kterou část publika přijít řada při sborovém deklamování (E. F. Burian by třebíčský voice band musel ocenit) a jako vystudovaný sbormistr vše odřídil. Pro názornost použil barevné hrací tyče (tzv. boom whackers), které nechal držet v náručí tušícímu Vášovi a pak je záměrně pletl, takže zdravice byla stejně veselá jako jiné srandičky, kterými nás Milan baví celé naše životy. Mě osobně od vodáckého tábora u Horního Mrzatce před dvaapadesáti lety, ale to je jedno. Důležitější bylo, že finále společného happeningu svěřil nestorovi třebíčských amatérských divadelníků Jaroslavu Dejlovi, který ještě při vstupu do sálu netušil, že bude také účinkovat, čímž se jen potvrdil Vášův postřeh, že poctou Ladislavu Novákovi nebude jeho připravené vystoupení, ale sama účast a nenucené zapojení natěšeného publika.

A to mu ještě předtím, než se dostal k slovu, pustil Michal Zábrš, ředitel Muzea Vysočiny, originální nahrávku Novákova přednesu experimentální poezie z r. 1962, což byla voda na spontánní Vášův mlýn. K roku vzniku Novákovy nahrávky přesně časově zařadil vznik definitivní sestavy slavné skupiny Beatles a suše konstatoval, že střih při nahrávání písní Beatles použili až o několik let později na albu Sgt. Peppers Lonely Hearts Club Band, zatímco Ladislav Novák z Třebíče stříhal své nahrávky už v r. 1962. A pak už držel publikum ve své moci střídavě přednesem svých fyzických básní, kdy do recitace zapojoval celé své tělo, a vzpomínkami na svá setkání s Ladislavem Novákem z Třebíče, přičemž dovětek „z Třebíče“ důsledně opakoval, aby nedošlo k záměně např. s Ladislavem Novákem z Dukly Praha, vicemistrem světa v kopané z téhož roku, kdy L. N. nahrával svou poezii.

Začal básní Lokomotivám se motají kola, kterou měl L. N. rád a která symbolizovala Vášovu první cestu vlakem za ním poté, co zkraje devadesátých let jeho vystoupení zhlédli brněnští výtvarníci včetně jeho strýce Dalibora Chatrného (1925–2012), který mu pak direktivně oznámil, že s takovou tvorbou „musí jet za Laďou do Třebíče“. Přes Novákova výtvarného souputníka vzniklo obgenerační přátelství, které Vášu ovlivnilo určitě, Nováka snad, protože jeho už se nezeptáme. První, co mě napadá, jsou booklety některých alb Vášovy skupiny Ty syčáci vyzdobené jeho kresbami nenápadně blízkými Novákovým ilustracím sbírek překladů indiánské či eskymácké poezie Zrození duhy, respektive Písně Vrbovýho proutku. V rozvětvené rodině Chatrných však větší roli než poezie primitivních národů hrála železniční trať Brno – Třebíč, přesněji italští dělníci, kteří ji stavěli. Některý z nich totiž zřejmě způsobil, že se v rodině rodí potomci ne zcela slovanského vzhledu, k nimž se vysloveně radostně hlásí i Petr, mimochodem absolvent uměnovědy na brněnské filozofické fakultě, který si ze svého vzdělání nic nedělá, a když má rozjet pořádný rock’n’roll, dokáže to i bez kapely. To ukázal i ve Šmeralově statku, jehož minulost ho přivedla k úvahám, že by mohl zkusit vyvolat ducha zakladatele komunistické strany. Komu to přijde jako úplný surrealismus, ten chápe večer k připomenutí Ladislava Nováka správně. Však se také Vášova poslední vzpomínka na L. N. netýkala některého z osobních setkání, ale snu, v němž mu hodná paní z Třebíče telefonovala, že jestli chce vidět jeho výstavu (zjevně výstavu v Muzeu Vysočiny v r. 2019), může přijet kdykoli, ale má se L. N. (v té době už dvacet let zemřelému) předem ohlásit. Váša se vzbudil, oblékl a šel na vlak, protože výstava ten den končila. Byl to sice jen sen, ale i reálné vystoupení ve statku po zakladateli zdánlivě avantgardní strany skončilo zazvoněním budíku, který umělci signalizoval, že je nejvyšší čas běžet na poslední vlak na trati Třebíč - Brno, stavěné kdysi italskými dělníky.

Milan Zeibert, Foto: Jan Uher