Kralice nad Oslavou leží na východ od Třebíče jen kousek od Náměště nad Oslavou, od které ji trošku nadneseně odděluje známá obora. Od roku 1960 zahrnuje i Horní Lhotice. Leží na hlavní silnici Brno–Třebíč a železniční trati Brno–Jihlava. Původní název Králice naznačuje, že zde sídlili „královi lidé“, a i když to osídlení zde je daleko staršího data, první písemná zmínka je až z roku 1310. V roce 1578 získala bratrská tiskárna azyl na kralické tvrzi díky Janu staršímu ze Žerotína. Tiskárna zde působila 42 let a zažila své nejúspěšnější období.
Vaším erbovním zvířetem jsou králíci. Zatímco tiskařský lis je jasný, ti králíci si trochu tropí žerty…
No, tropí a netropí. Byla zde křižovatka důležitých zemských stezek a jako takové bylo toto místo střeženo královskou posádkou, kterým okolní říkali králíci. To je jako dneska, jsme pořád stejní. I na starém pečetidle někdy z roku 1780 jsou vyobrazeni dva králíci u prostokořenného stromu. Ale právě v době, kdy se o znaku obce jednalo, se rozlomila lípa u kostela, a tak jsme tam strom raději nedali.
A pod králíky je tiskařský lis, což by si člověk myslel, že je úplně jasné. Ale není. Když jsme měli znak po novotě, ozvala se jedna pohoršená paní, že máme ve znaku gilotinu na králíky…
Ale třeba si ta paní právě tropila žerty. Jaké v Kralicích fungují spolky?
Je jich hrozně moc, doufám, že na žádný nezapomenu. Samozřejmě hasiči, a ty máme dokonce dvoje. Kralické a ze Lhotic, u nich mám hlavně radost z jejich práce s dětmi. Teď je zima, ale už se těším na jaro. U hasičky se schází okolo čtyřiceti děcek! To je krása. Akorát si říkám, aby jim to vydrželo. Protože jak padne puberta, skončí jich hromada koukáním do mobilů a o ostatní dění ztratí zájem.
A hasiči ze Lhotic jsou extra třída, kteří dělají a zvládají úplně všechno. Ti, kdyby mohli, tak jsou snad i ve svazu žen. Obdivuji je, a kdybych mohl, tak jsem hned Lhotičák. Myslím si, že někdy před sedmi lety jsme tam k hasičce přistavěli kuchyňku a záchody a chlapi od té doby tam málem bydlí. Bál jsem se, že budou jejich ženský nadávat, protože místo, aby dělali doma něco užitečného, jsou tam skoro pořád.
Kraličtí hasiči jsou ve “trojce” a jsou s tím trable. Dříve nebyl problém s řidiči náklaďáků, protože se to kluci naučili na vojně. Ale protože vojnu zrušili, je s touto odborností trochu problém. Zatím jsme tedy vždycky vyjeli, ale není to jen tak.
Pak zde mají svůj klub senioři, fotbalisté a Sokol. Ten mě trošku zlobí, protože tam skutečně dobře funguje akorát tenis. Chybí mi tam pořádné cvičení s dětmi. Ne, že by nebylo žádné, ale není to ono. Ale něco naopak funguje úplně samo. Byla tam taková zanedbaná posilovna, kterou si místní kluci opravili, dali do parády i ty posilovací stroje a všechno. Což je krásné a chtělo by to, aby to vedení Sokola ocenilo, protože to je myslím správné pochopení jedné ze sokolských myšlenek. Nečekali, kdo jim co dá, ale pustili se do toho sami.
U tenisových kurtů bychom ještě rádi vybudovali víceúčelové hřiště, aby se tam dál hrát i volejbal, nohejbal, florbal a tak. Zatím to hrají uvnitř v sokolovně, ale v létě je lepší se hýbat venku.
Funguje zde i kynologický klub, o který pečuje hlavně paní Jašková. Mezinárodní soutěže tu sice nejsou, ale krajské a oblastní ano. Máme tady i jezdecký klub Stáj Honzík, který je sice soukromý, ale pro děti pořádá nejrůznější akce okolo koní. A samozřejmě máme i Chrámový sbor u sv. Martina.
Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, protože to by mně neodpustili.
Který z těch spolků se systematicky věnuje dětem?
Kromě hasičů a sokolů, o kterých už byla řeč, jsou to fotbalisté (TJ FC Kralice). To je také radost je pozorovat. A hezké je, že jsou činí i kulturně. Teď mají do sokolovny pozvané herce Petru Bučkovou, Alana Novotného a Lukáše Hejlíka na Listování. Kromě toho s dětmi vyrážejí na výlety na Chvojnici, opékají s nimi buřty a tak dále. Prostě je jejich činnost všestranná.
Kde je možné si zasportovat a protáhnout tělo zcela neorganizovaně? Od malých dětí až po staré chlapy.
Máme zde dětské dopravní hřiště, které je nedaleko domu s pečovatelskou službou. Tohle hřiště samozřejmě hodně využívá škola na dopravní výchovu, ale jsou tam i prolézačky a vysázeli jsme jim tam i nějaké ovocné stromy, aby děti měly po čem lozit. Je to hrozné, protože dnešní děti neumí ani pořádně lézt po stromech. Další hřiště máme hned tady vedle obecního úřadu a další je u sokolovny. V Lhoticích jsme dětské hřiště předělávali vloni a myslím, že je solidní. Udělali jsme tam takovou změnu, řekněme modernizaci, s pískovišti. Písek jsme dali pryč, protože ten láká kočky, a když ho někdo zapomene po sobě zakrýt, hned je tam “kočičí poklad”. Takže pískoviště nahrazujeme špalíčkovačemi. Je to bedna jako na pískoviště, ale místo písku jsou tam kostky, se kterými si děti hrají. Byl jsem hrozně zvědavý, co na to řeknou a je to paráda. Děti to hrozně baví a kočky neláká. Funguje to. Kromě toho mají ve Lhoticích i plácek, kde se dá hrát cokoli. Kurty i fotbalové hřiště si může parta kamarádů domluvit s tenisty nebo fotbalisty. Svoje hřiště, kam se dá jít, má samozřejmě i škola. Myslím, že příležitostí k zdravému pohybu na čerstvém vzduchu tu máme dost.
A to ještě přemýšlíme o workoutovém hřišti.
Nesmíme ale zapomenout ani možnosti turistiky, protože různých stezek a cest, kde je možné se projít, tu máme několik. Teď chystáme novou stezku tady ve Žlebě, kde by byly i nějaké houpačky a prolézačky a také něco na protažení pro dospělé. Měl by tam být i altán, kde bude možno si opéct buřt.
Zatím se mi u zastupitelů nepodařilo prosadit síť cyklostezek na tzv. Velkém poli. Bylo by to i pro okolí, to znamená hlavně pro Náměšťáky a podobně. Ale zastupitelé zatím mému přesvědčování úspěšně vzdorují.
Jak je to tu se vzděláním? Máte tu mateřskou školu i první stupeň. A pak?
Je to tak. A já se držím zásady, že co funguje, do toho nemluvím. Škola funguje výborně, je tam dobrý kolektiv a všichni jsou spokojení. A po páté třídě děti pokračují převážně do Březníka na druhý stupeň. Akorát když někteří rodiče pracují v Náměšti, berou dítě s sebou. To je přirozené.
I v takto malé škole pracuje několik kroužků a sbor Notičky, který nás dokáže potěšit a překvapit při nejrůznějších příležitostech.
Ve školce začínáme mít trable, protože tam máme hodně dětí. Proto jsme koncem loňského roku zahájili přístavbu dalších prostor. Na Horkách se totiž staví dvaačtyřicet nových domů, takže se dá předpokládat, že v brzké době tam přibude nejméně stejně tolik dětí. To je radostné, ale musíme se na to připravit. Základová deska už je a zhotovitelská firma začala s hrubou stavbou.
Jaké jsou zde nějaké pracovní příležitosti?
Nějaká řemesla jsou v místě, ale máme dobré spojení na všechny strany, takže to není problém. Hodně lidí pracuje na letišti, v Rapoticích ve věznici a jinde v okolí. Máme tu Zámečnictví Caska, pana Valu, který vyrábí dřevostavby a jeho bratr má zase zemědělství. A potom samozřejmě MPR VALVES, s. r. o. Myslím si, že kdo chce pracovat, práci zde nebo v okolí najde. A několik lidí zaměstnává i obec. Třeba na technické práce po vsi máme zaměstnance, který má pod sebou čtyři vězně z Rapotic. Je to oboustranně výhodné. Udělají hromadu práce.
Máte nějaké obecní lesy? Co kůrovec?
Nějaké lesy máme, ale není to tak hrozné. Je to nějakých dvacet čtyři hektarů, což je sranda. To nejhorší už máme za sebou. Na to jsou ideální naše technické služby, díky nimž máme snad už devadesát procent lesů zalesněných. Ale šedesát osm hektarů máme jako spolupodíl v lesním družstvu v Náměšti.
Jaké zde dodržujete tradiční akce.
Můžeme začít masopustem, který ale u nás nemá dlouhou tradici. Největší akcí jsou krojované Martinské hody. Já to mám tak, že kdyby se za celý rok nic nepodařilo, akorát ty hody, tak budu šťastný. Když přijde šedesát děcek v krojích požádat o souhlas k pořádání hodů, tak jsem naměkko. Všechny trable a starosti jsou zapomenuty. Už nejméně měsíc před tím stárci nacvičují Českou a Moravskou besedu, která se pak tančí večer na zábavě. Pak jsou samozřejmě poutě. V Kralicích je to decentnější a velkolepější ve Lhoticích. Když se v Kralicích vypijí čtyři sudy, tak ve Lhoticích pět. A kolik je jich a kolik nás! Ale jim samozřejmě pomáhá široké okolí.
Pak máme sokolský ples, pálení čarodějnic, výlet na Práchovnu, který se koná snad už 15 let. Termín je 21. srpna, kdy byla první zmínka o obci, ale s tím druhým smutným datem to nemá nic společného. Zároveň je to jako rozloučení s prázdninami. Jsou tam hry, soutěže, muzika… Super. To připravují Sbor pro občanské záležitosti a hasiči ze Lhotic. Sokol i fotbalisté pořádají různé výlety do okolí, Memoriál Mirka Novotného, turnaj v pétanque, ochutnávku vín, svatomartinský lampionový průvod, svatomartinské hody, rozsvícení vánočního stromu, Mikuláše, vánoční vystoupení dětí v DPS, vánoční besídku v sokolovně a vánoční koncert v Památníku Bible kralické. Vzal jsem to stručně, ale je toho opravdu dost.
Kralice mají všichni od školních let neodmyslitelně spojeny s Biblí kralickou, Jednotou bratrskou a tiskárnou. Jak obec s památníkem spolupracuje?
Já myslím, že v pohodě. S Moravským zemským muzeem si vycházíme navzájem vstříc.
Považujete se za stárnoucí, nebo mládnoucí obec?
Myslím si, že rozhodně mládnoucí. Když si vezmete všechny ty výstavby, o kterých jsme mluvili, nemůže to být jinak. A dětí se u nás rodí dost už nyní. Když jsem 26. listopadu 1998 nastoupil do úřadu, měly Kralice 863 obyvatel. Dnes máme 1012. Což znamená, že se zde rodí děti. V současné době máme přes padesát dětí od první do páté třídy a téměř čtyřicet dětí ve školce.
Poslední tradiční otázka. Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Radost mám ze všeho, co funguje. O tom jsme vlastně celou dobu mluvili. A starosti? Papíry, papíry, papíry. Kde byl dřív jeden papír, je jich deset, a kde jich bylo deset, jsou nyní sebrané spisy Aloise Jiráska.
Foto HoN: Jan Uher
