TŘEBÍČ (herb) - Díky svému zastoupení v prestižním seznamu památek UNESCO je Třebíč oblíbeným místem turistů jak z České republiky, tak ze zahraničí. Není divu, krásy zachovalé židovské čtvrti a mohutné románsko-gotické baziliky jsou opravdu velkým lákadlem. V dohledné době však mohou do města proudit lidé nejen za architektonickými skvosty, ale také za poznáním místních hrdinů. Řeč je o Antonínu Kalinovi, Josefu Vaňkovi a Jaroslavu Hutařovi, jejichž život chce celému světu přiblížit izraelská vědkyně a spisovatelka Limor Regev. Ta také v úterý 8. dubna představila v Zadní synagoze své dosavadní bádání.
Koncentrační tábor Buchenwald ležící v německém Durynsku, od jehož osvobození americkým vojskem uplynulo 11. dubna osmdesát let, je dodnes jedním z dokladů nacistického běsnění. Za dobu existence tábora zde bylo vězněno téměř 240 tisíc vězňů, z nichž se nad 56 tisíc osvobození bohužel nedožilo. V táborové knize mezi registrovanými vězni lze nalézt i jména tří třebíčských občanů – Josefa Vaňka, Antonína Kalinu a Jaroslava Hutaře. Právě o jejich osudech povykládala téměř sedmi desítkám zájemců spisovatelka Limora Regev, během přednášky příznačně nazvané Hrdinové Třebíče.
Primárním zaměřením doktorky Limory Regev z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě sice je izraelsko-palestinský konflikt, s jejím jménem si ale veřejnost spojí i citlivé téma holocaustu. Rodiče Regev stihli ve 30. letech uprchnout z Polska do Palestiny, její prarodiče, strýce a tety ale dostihl nacistický útlak zakončený smrtí v koncentračním táboře Treblinka. Holocaustu se pak doktorka z Hebrejské univerzity věnovala v populárním románu Chlapec z bloku 66. Sepsání příběhu Moše Kesslera, přeživšího holocaust, ji v souvislosti se zmíněným blokem v táboře Buchenwald přivedlo k osobě Antonína Kaliny. Kdo byl tento člověk s tak neskonalým hrdinstvím? A proč se o něm tolik neví? Právě tyto otázky přivedly Limor Regev v roce 2022 do Třebíče. Za uplynulé tři roky navštívila město dvanáctkrát, navázala zde mnohá přátelství, a jak sama říká, Třebíč se pro ni stala druhým domovem. Zdejší reálie z doby před sto lety navíc zanedlouho vtiskne do nové knihy. Ta bude mít za cíl představit celému světu blíže hrdinství trojice výše zmíněných.
Láska k Třebíči z Limory Regev přímo čiší. Dokladem mohla kupříkladu být velmi milá uvítání spisovatelky s návštěvníky přednášky. Pořádným objetím doprovázeným úsměvem od ucha k uchu přivítala pozůstalé třebíčských hrdinů, ale také místní historiky a badatele a další osoby, se kterými se zde za poslední tři roky spřátelila. Všechny své přátele z Třebíče pak také zmínila v samotném úvodu své přednášky. Od nich se ale pozornost rychle přesměrovala na trojici hrdinů z Třebíče – Antonína Kalinu, Josefa Vaňka a Jaroslava Hutaře. Ačkoliv v éře první republiky nebyli komunisté Kalina a Hutař s národním socialistou Vaňkem názorově na stejné lodi, v září 1939 se jejich životní cesty spojily v jednu společnou. Datum 1. září 1939 není v historiografii pouze zahájením německé invaze do Polska a vypuknutím druhé světové války. Tentýž den skončili v rukou gestapa také Třebíčané Kalina, Vaněk a Hutař. Po vězení na jihlavské úřadovně gestapa, v prostorách Špilberku či mezizastávce v Dachau byli zmínění pánové deportování do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Jejich občanská jména se jedním registračním zápisem změnila na číslice. Z Vaňka se stal vězeň 35110, z Kaliny 35111 a z Hutaře 32112. Za ostnatým drátem pak byli někdejší političtí protivníci neustále v těsné blízkosti utrpení a smrti. Někdejší starosta Třebíče a poslanec Vaněk nakonec v květnu 1944 zemřel. Přátelé Kalina s Hutařem se svobody dočkali, každý však s jiným příběhem. Ten Kalinův ohledně záchrany židovských dětí je alespoň zde na Třebíčsku dobře znám. Aby se však rozšířil do celého světa, se chce prostřednictvím plánované knihy vynasnažit autorka Chlapce z bloku 66.
Tři rozdílné osudy však kromě prostorové blízkosti v Třebíči i Buchenwaldu ale pojí také neskonalé hrdinství. Také sama Regev na závěr přednášky doložila, proč jsou Kalina, Vaněk a Hutař nezpochybnitelnými hrdiny. Předně nelze opomenout fakt, že všichni tři i v takto těžkých podmínkách zůstali lidmi a starali se o druhé. Důležité pro všechny také bylo zachování optimismu a víry v lepší zítřky, čímž bohužel neoplývali a neoplývají všichni.
Foto HoN: Petr Herbrych
