Jan Uher

02. 03. 2025

TŘEBÍČSKO (JUH) - Masopustní období je časem veselého popouštění uzdy vášním, rozvernosti, veselí, nevázanosti, mlsným jazýčkům i opaskům, které již nejsou schopny obepnout nadouvající se břicha od přívalů koblih, zákusků, jednohubek, tlačenky, jitrnic a kdo ví čeho ještě. Města to tak neznají, ale naše krásné vesnice se snaží ze všech sil o to, aby prastará tradice této vskutku příjemné přípravy na půst, který začne Popeleční středou, proběhla co nejlépe.

V každé obci se snaží, aby ten jejich masopust byl nejpestřejší, nejveselejší a nejbáječnější, aby všichni koukali. Někde vycházejí z původních tradic a mají dokonce i masky, které se po generace dědí z otce na syna či z matky na dceru, jinde jde o originalitu. Celá obec se domluví na tématu a všichni se do něho snaží tak nějak přispět. Jinde to nechávají na občanstvu samotném a jsou zvědaví, s čím se vytasí. Tvoří se skupinky kamarádů či kamarádek, které v přísném režimu utajení tvoří monstrum, se kterým všechny ohromí.

Překrásný až poetický byl průvod v Přibyslavicích, kde si na tradici zakládají již dlouhá léta. Údajně díky vzácné paní, která opečovává kostýmy, je každý rok na co se dívat. Průvod skutečně vedl opentlený Laufr čili Strakatý, který je reminiscencí vojáka. Ten vedl průvod a zjišťoval, zda budou maškary vítány. Nechyběl medvěd s medvědářem, což je jedna z nejstarších masek. Medvěd je možná trochu nečekaně symbolem plodnosti. Jestli i v Přibyslavicích s ním ženy tančily pro bohatou úrodu, jsme nestačili zaznamenat. Skvělá a jako z čítanky byla bába s nůší. Tuto zvláštní figuru dvou postav v jedné v jiných obcích zastupovaly různé nafukovací masky, kde někdo jako by jel na drakovi, byl unášen mimozemšťanem a podobně. U postavy žida jsem si nebyl jistý, zda se nejednalo o černokněžníka, ale to bylo dotyčnému asi jedno. Maska cikánky mi dokonce hádala z ruky a už se těším, až se její věštba mnoha vnoučat vyplní. Co mi chybělo úplně všude, byla maska klibny čili koně. Maska pro dva lidi je samozřejmě náročná a zvláště ten, který představuje trup, si moc srandy neužije.

Samostatnou kapitolou jsou potom velkolepá divadelní představení, jako tomu bylo o uplynulé masopustní sobotě v Rokytnici nad Rokytnou. Od rána už si lidé v prostoru za sokolovnou zabírali ta nejlepší místa, ze kterých budou mít nejlepší výhled. A dobře udělali, bylo vskutku na co se dívat. Velkolepé představení, kde si zahrálo nepřeberné množství herců a postav, zabrousilo snad do všech žánrů. Obrovská kulisa Titanicu nevěstila nic dobrého. Úderem deváté se prostorem rozlehl zvuk lodních sirén a představení začalo. Na plac naběhla kompletní rodinka Simpsonových a rozhodla se vydat na výlet… Z cestovatele Emila Holuba se stal majitel cestovky, ze skutečného faráře pojišťovák… V nekonečném příběhu přicházely další a další figury reálného i pohádkového světa, aby z Titanicu vytvořily jakousi Archu. Nebyla to však Archa Noemova, ale samotného Bakcha. Takže žádná Archa, ale Titanic. A vždy, když se zdálo, že už je úplný konec, naskočil další příběh. Po ztroskotání se všichni zachránili jen proto, aby mohli být vzápětí sežráni lidojedy. Tanec čtveřice kamarádů – zebry Marty, lva Alexe, žirafy Melmana, hrošice Glorie i lemuřího krále Jelimána – však všechny vrátil do života. Rokytnice, bravo!

Nějaká ta tradiční masopustní postavička se objevila takřka všude. Převážně medvědi jsou na našich vsích hojným druhem. Co však bylo snad všude, byli ozbrojenci. A na mysli nemám nějaké piráty s šavličkou, ale maskované tvrďáky se samopaly. Ti také trošku překvapivě připluli i v divadelním představení v Rokytnici. V Zemanově Cestě do pravěku tam nepřipádlovali kluci v kraťasech, ale v maskáčích a se sapíky přes ramena. Je pravda, že v krátkých kalhotách by jim asi byla zima… Zajímalo by mě, zda by všudypřítomnost ozbrojené složky v nejrůznějších podobách psychologové označili za odraz našeho podvědomí, kde se chtě nechtě všem usídlila nedaleká válka na Ukrajině.

Masopusty a podobné akce ale vždycky reagují na dění okolo nás a pro příští generace vytvářejí otisk, nad kterým si budou za mnoho let lámat hlavy etnografové. Vždyť i maska veselého Laufra pochází z období před třicetiletou válkou (1618–1648). Jeho původ je spojen s vojáky, kteří hlídali hranice s Osmanskou říší a varovali před nebezpečím. Takže kdo ví?