Martina Dědková Chromá

03. 07. 2024

OKŘÍŠKY (mad) - Peloton nadšených amatérských cyklistů v čele se starostou Zdeňkem Ryšavým se v sobotu 29. června v 9 hodin ráno vydal z nádvoří okříšského zámku na 850 kilometrů dlouhou trať Evropou. Tentokrát po stopách Závodu míru. Okříšským praporem je odstartovaly sympatické babči ze sousedního domova s pečovatelskou službou.

Není to poprvé, co se tato parta vydala na cesty. Vyrazili už počtvrté v řadě. Děje se tak každým rokem, vždy na začátku letních prázdnin. Složení týmu je téměř stejné celé čtyři roky. „Vypadl nám můj starší syn Zdeněk, který má spoustu dalších aktivit, a právě v tuto dobu s kamarády obchází Mount Blanc. Tentokrát s námi nejede a nahradil ho náš nový člen rady městyse kolega Leoš Trojan,“ řekl Horáckým novinám aktivní účastník starosta Zdeněk Ryšavý. Celkem vyrazilo osm cyklistů a dva kolegové v karavanu, kteří cestou zařizují vše potřebné a zajišťují servis.

Husité (Okřešáci) na Baltu
Délka letošní trasy je zhruba 850 kilometrů. „Zvažovali jsme ji už v minulosti, chtěli jsme vyrazit na Balt podle vzoru obrazu Mikoláše Alše Husita na Baltu. Původně jsme chtěli jet někam ke Gdaňsku, ale potom padla nová myšlenka, že bychom jeli na Štětín a zamířili cestou i do Německa, takže bychom jeli jakoby po stopách Závodu míru – Česko, Polsko, Německo,“ popsal Ryšavý.
Trasa vede směrem Kutná Hora, Liberec, přes Polsko, pak následuje odbočka do Berlína, poté návrat na polské území směr Štětín. Cílové polské město na baltském pobřeží se jmenuje Swinoujscie. Během šesti dnů cyklisté ujetou sedm etap v délce od 120 do 140 kilometrů, poslední je kratší. V cíli budou do 5. července. Pak za nimi přijedou jejich manželky a přítelkyně a společně v cílové destinaci stráví víkend. Zpátky se vrací společně auty.
Protože dva členy týmu čekaly o víkendu ještě povinnosti, připojilo se doprovodné vozidlo až v Liberci. „V první den jedeme po Česku. Dojedeme do Kutné Hory, kde máme ubytování. V neděli se k nám připojí i doprovodné vozidlo s karavanem, které poveze všechno potřebné. V sobotu tedy vyrážíme nalehko. Zbývající etapy od Liberce už pojedeme s doprovodným vozidlem,“ svěřil se před cestou Zdeněk Ryšavý.

Roviny jsou leckdy horší než kopce
Trasa cesty je předem velmi pečlivě připravována. Zpočátku někteří členové týmu vyráželi na trekových či horských kolech. Nyní už jezdí všichni na silničních. Snaží se vyhýbat frekventovaným cestám. Tam, kde je to možné, využívají cyklostezky. Jinak většinou jezdí po silnicích nižších tříd. Sehnat ubytování pro deset lidí najednou není jednoduché, navíc je potřeba zaparkovat karavan a napojit ho na elektřinu, proto je ubytování předem objednané. Přípravu trasy má na starosti Radek Ryšavý, který pečlivě plánuje do posledního detailu. Cestu má v mobilu, naviguje a ostatní jedou podle něj. „Jedem společně, ale když jedeme třeba někam do kopců, každý si to vyjede svým tempem a nahoře na sebe počkáme,“ podotkl Zdeněk Ryšavý. „Největší kopce budou u nás. Pak přejedeme Krkonoše a čekají nás roviny. V mnohém jsou ale táhle rovinky horší než kopce. Problémy může přinést protivítr či boční vítr. Určitě nezažijeme žádné desetikilometrové kopce, jaké jsme měli v Alpách. Bude to pro nás něco úplně nového.“

Kdo je připraven, není překvapen
O nějakém tréninku před cestou nemůže být řeč. Všech osm účastníků jsou zdatní sportovci, a tak si mohou dovolit vyrazit bez nějakých extra příprav i přesto, že se věkový průměr týmu blíží k magické padesátce. „První rok jsme trénovali nejvíc. Každou neděli ráno jsme vyjížděli společně. Letos jsme společně vyrazili asi třikrát, jinak jezdíme individuálně. Já osobně jsem letos najednou nejvíc najel, když jsem vyrazil s Josefem Zimovčákem na část trasy Na kole dětem. Bylo to 160 kilometrů, což odpovídá etapám, a tempo bylo také slušné. Natrénováno asi máme. Ale důležitější než trénovat je pořádně mazat zadek! Ráno i večer,“ svěřil se s osobní zkušeností Ryšavý a dodal: „Osm dní v tahu v sedle, to je zkrátka nutnost. Mažou i profíci. Nejlepší je tekutý dětský zásyp.“
Pojedou za každého počasí. Loni jim počasí přálo. Nepršelo téměř vůbec. Pořádnou průtrž zažili jen jednou v Itálii. Vzhledem k tomu, že mají dopředu zaplacené ubytování, potřebují se každý den dostat do cílového místa. „Pojedeme, i kdyby padaly trakaře,“ ujistil Zdeněk Ryšavý. Pokud je někdo hodně unavený nebo má krizi, může se na čas prostřídat s členem doprovodu, z toho důvodu také v karavanu vezou další dvě kola.
Před samotnou cestou proběhlo několik společných týmových schůzek. Bylo potřeba doladit logistické záležitosti, třeba jak se do cíle dopraví drahé polovičky, co se bude cestou vařit, jaký bude jídelníček. Správné menu je totiž alfou a omegou všeho. Nikdo by asi jen tak nezvládl po gulášku se šesti šlapat 70 kilometrů v třicetistupňovém vedru. Jídelníček je předem sestavený už proto, aby hoši ze servisu věděli, co mají nakoupit. Zvlášť obědy nesmí být na trávení příliš těžké. Na menu najdete ale i takové dobroty, jako je rizoto, nákyp, ale třeba i grilované steaky. To vše doplní čerstvá zelenina a ovoce.

Země je nejhezčí ze sedla kola
Harmonogram každého etapového dne je jasně dán. Ráno vyrazí cyklisté na cestu, za nimi servis dobalí, co je třeba, a vyjede za nimi s karavanem. Cestou nakoupí a vyberou místo, kde bude zastávka, tam „rozbalí tábor“. Vyvěsí českou a okříšskou vlajku a dají se do přípravy oběda. Cyklistům pošlou souřadnice svojí polohy. „Při příjezdu hned dostaneme do ruky chlazenou plzeň, pak je lehčí oběd, a potom se setkáme až v místě ubytování,“ přiblížil Ryšavý. Prostor na poznávání přírody a památek moc není, ale pokud je cestou něco zajímavého ke zhlédnutí, klidně si cyklisté i zajedou. Pokud dojedou do místa ubytování v rozumný čas a nezmůže je únava, snaží se i tady rozkoukávat. Letos si nenechají ujít alespoň krátké zastavení v hlavním městě Německa – Berlíně. V plánu je zastávka na Unter den Linden (ulice Pod Lipami). Ulice Pod Lipami je asi nejznámější ulicí v Berlíně. Jedná se o široký bulvár lemovaný stromořadím lip, které daly ulici jméno.

V Česku se ještě máme co učit
Členové týmu získali během předchozích výprav zajímavé zkušenosti. Metropole a velká města většinou nejsou pro pohyb cyklistů problém. „Dobrou zkušenost máme třeba z Bratislavy, která je protkaná cyklostezkami. Věřím, že v Berlíně budeme mít podobnou zkušenost. Rakouským Klagenfurtem jsme také prakticky celým projeli po cyklisticky značených trasách. Navíc na západě jsou řidiči daleko víc ohleduplnější. Chovají se mnohem lépe než u nás.“

Pokračování?
Letošní ročník je v pořadí čtvrtý. Poprvé tato parta cyklonadšenců vyrazila do okříšské partnerské obce do Itálie. „Jeli jsme po území bývalého Rakousko-Uherska – Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Itálie. Ve Slovinsku se nám moc líbilo, proto jsme další rok jeli trasu do Slovinska k jezeru Bled. Protože vyrážíme vždy v týdnu před svátky věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, jeli jsme loni kolem Moravy. Zůstali jsme v Česku, ale také jsme najeli nějakých osm set kilometrů,“ popsal v krátkosti předchozí tripy Zdeněk Ryšavý. První cestu podnikli pouze s cílem obnovit kdysi intenzivní přátelství Okříšek a italské obce San Pier d‘Isonzo. Psal se rok 2021. „Když jsme se vrátili, říkali jsme si, že to vůbec nebylo špatné. Že bychom mohli zkusit něco dalšího. Měli jsme v plánu jet na Zakarpatskou Ukrajinu, což mělo být asi 900 kilometrů, jenže začala válka na Ukrajině. Tak jsme jeli okolo Moravy. Zakarpatská Ukrajina nám asi jen tak nevyjde. V hlavě máme ještě cestu do Kostnice na břehu Bodamského jezera, kde byl upálen mistr Jan Hus. A pak mám v hlavě ještě jeden nápad, jet do Soluně, po stopách bratrů věrozvěstů, jen naopak. To je ale 1300 kilometrů, čehož se všichni ostatní děsí,“ nastínil další možné plány Ryšavý

Foto HoN: Martina Dědková Chromá