Jan Uher

09. 05. 2024

DAŠOV O soukromém muzeu pod „horou“ Mařenkou na Dašovském potoku asi všichni vědí, nebo alespoň jeho existenci tuší, v nejlepším případě ho navštívili. Jakpak by ne, podobně zachovalých mlýnů není mnoho. Zde jakoby se zastavil čas. A co víc, není to načančaný skanzen, ale vše je takové, jak to asi kdysi bývalo. Trošku jako v pohádce o Šípkové Růžence. Z šípkového trní zapomnění zde manželé Mastní postupně vysekávají historii. Nyní k dosavadním expozicím, kterým pochopitelně vévodí mlýnská, přibyla ještě jedna, kterou by tu asi nikdo nečekal. Přesto sem ale patří. Osudy majitelů mlýna byly spletité a neočekávané, a tak se sem do zapadlé osady pod Mařenkou přestěhovala vážená rodina lékaře z Prahy i se svou nezbytnou secesní garderobou.

Podle ústní tradice sahá historie mlýna až do doby panování Karla IV., první zmínka v historických pramenech se objevuje v roce 1386.

Na prohlídku mlýna si rezervujte přibližně hodinu, ale nebojte se, nudit se nebudete. Provede vás jeden z manželů Mastných, kteří muzeum se svými přáteli založili. Paní Marta zde má své rodové kořeny od roku 1700, a i když hodně let prožila v Třebíči, Dašov považuje za svůj pravý domov.

O vzniku tohoto jedinečného muzea říká: „Muzeum Dašovský mlýn je splněním dětského snu, touhy vydobýt z letitých nánosů něco, co se díky přízni osudu zachovalo až do našich dnů. S velkou úctou jsme po léta ve vzácných chvílích volna, kousek po kousku, odkrývali mlýnská zařízení a předměty denní potřeby, které odpočívaly ukryté po celé generace. Z knih, časopisů, internetu a návštěv skanzenů jsme čerpali dávno zapadlé vědomosti, učili se pojmenovávat jednotlivé stroje a chápat jejich funkci.“

Zamýšlený záměr otevřít muzeum popostrčil nález zápisu, který dokumentoval přestavbu ze středověkého českého složení na moderní válcový mlýn v roce 1911. Tenkrát naprosto zásadní a převratná věc. Do příprav otevření muzea se museli všichni pořádně opřít, ale podařilo se a ke stému výročí 9. srpna 2011 proběhl v Dašovském mlýně křest v podobě prvního zásypu zrní, kterého se ujal muzikant Petr Bende.

Expozice muzea jsou rozmístěny ve čtyřech podlažích a zahrnují kompletní strojové vybavení válcového mlýna i zbytky původního českého složení.

Dašovský mlýn však není jen mlýn. Manželé Mastní neustále chystají a otevírají další a další expozice, které nás přenášejí o staletí zpět. Těšit se můžete na nářadí ke zpracování lnu, předměty denní potřeby z kuchyně, dětského pokojíčku, prádelny… Vždy po několika letech je zpřístupněna nová expozice z předmětů, které se majitelům podaří vyprostit z nánosů času a připravit je tak, aby vše bylo přehledné a zajímavé.

Jedním z nejvýznamnějších hospodářů mlýna byl pan doktor Karel Hobza. Pocházela odtud jeho babička, takže i když byl chirurgem v Praze, měl v sobě selskou a mlynářskou krev a vždy po této práci toužil. Během první světové války působil jako vrchní lékař v několika vojenských nemocnicích v Haliči i v zajateckém táboře v Tuchle a při svých cestách si všímal a dělal si poznámky o způsobech hospodaření. Když jeho sestra provdaná na Dašovském mlýně ovdověla, využil to jako možnost odejít z Prahy do této malé vísky na Vysočině. Mlýn tak získal pracovitého a přemýšlivého hospodáře a široké okolí profesionální lékařskou službu.

Právě on se svými sestrami na mlýně zanechal nejen slušnou ukázku toho, jak vypadala lékárna či ordinace na začátku 20. století, ale také poměrně obsáhlou kolekci secesní garderoby pro dámu, džentlmena i dítka.

„Nová expozice se začala rodit v době covidu, kdy jsme měli dostatek času. Vrhla jsem se do našich depozitářů a pustila se do textilu,“ vzpomíná paní Mastná. „Nazvala jsem ji sice Z prababiččiny skříně, ale nic z toho ve skříni nebylo. Jednotlivé kousky byly na hromadách, v pytlích, v krabicích i ve smetí. Dohromady jsem dala šaty za čtyři generace, z nichž nejstarší mají více než 120 let. Úžasné je, že do dnešních dnů vůbec přežily a nepadly za oběť myším a hmyzu. Tohle je moje srdcovka. Jsou to svatební šaty po mé prababičce Boženě,“ ukazuje hrdě na krásný kus s francouzskou krajkou, který zaujme i laika, jako jsem já. „Bohužel je to jen vrchní část. V době nedostatku kvalitních látek se široké sukně přešívaly na něco jiného, takže nám zůstal jen živůtek a klobouk. Lidé se často ptají, proč nejsou bílé? Ale tenkrát se to tak nebralo a spíše se hledělo na to, aby byly šaty využitelné i během dalšího života. Musíme si uvědomit, že konfekce neexistovala, každé šaty byly originál šitý na míru.“ Paní Mastná je ve svém živlu, každý kousek má svůj příběh. Ten zavátý, který skončil s jeho majitelem, i ten nový, který ožil pod rukama paní Marty, která ho objevila, vyprala, vyspravila a vyžehlila, zkrátka připravila k vystavení. A my? Nám nezbývá než žasnout nad starými dobrými časy, které odvál čas.

Návštěva mlýna stojí každopádně za to. Nejen pro rodiče s malými dětmi, čerty zde stejně nenajdou. Laskavou mlynářku s mlynářem však ano. Trošku přeháním, ale opravdu jen trošku. I manžel, kterého musela do péče o mlýn trošku natlačit, při pátrání ve svém rodokmenu zjistil, že i v jeho žilách koluje mlynářská krev. A to už je jiný pocit.

Nevěříte? Naplánujte si výlet na Mařenku, stavte se do kouzelného mlýna a uvidíte.

OTEVÍRACÍ DOBA:

Mlýn je možno navštívit celoročně, včetně pondělků, ale po domluvě. Na domluvu volejte 606 788 244, pište na e-mail: [email protected]

Nejaktuálnější informace najdete na fb: Dašovský mlýn