Jan Uher

13. 03. 2024

LÁZ - Týden co týden navštěvujeme obce na Třebíčsku, abychom si se starostou popovídali o tom, jak se na malých obcí žije. Tentokrát jsme zavítali do obce Láz. Se sousední obcí Nové Syrovice sousedí tak těsně, že kdybyste se koukali na slepou mapu, ani by vás nenapadlo, že se jedná o obce dvě. Neuvolněného starostu zde s obětavostí a nadšením dělá Martin Chalupa a zástupkyni zkušená Petra Dubská. Od Nových Syrovic nedělí Láz více než pár milimetrů plechu cedule s názvy obcí. Toto „souobcí“ najdete 6,5 km jižně od Moravských Budějovic. Historie Lázu sahá až do roku 1498. Až do roku 1849 patřil Láz do novosyrovického panství, od roku 1850 patřil do znojemského okresu, pak do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 k Třebíči. Mezi lety 1850 a 1869 patřil Láz pod Nové Syrovice, kam spadal i mezi lety 1964 a 1990. Následně se obec osamostatnila.

Máte zajímavý znak. Ve zlatém štítě kosmé černé ostrvové břevno, šikmo přeložené modrou vztyčenou radlicí se šikmým zlatým klasem se dvěma listy. Vaše sousední obec Nové Syrovice má taktéž znak a ostrve i klasy v něm má také. Svůj osud si sami řídíte od roku 1990. Jak se to stalo?
Prostě byla taková vůle a chuť obyvatel. Láz tenkrát uspořádal anketu a až na dva občany byli všichni pro odtržení. Takže jsme se oddělili a od té doby jsme dvě obce, které dělí jen čára na mapě a několik milimetrů plechu.

Jaké máte se sousední obcí vztahy? Je tu nějaká řevnivost?
Vůbec ne. Právě naopak. Jsme naprosto v pohodě a myslím, že se dá říct, že máme nadstandardní vztahy. Jak mezi občany, tak úřady. Jsme vpravdě bratrské obce.

Jaký zde panuje spolkový život?
Jsou zde hasiči a klub maminek. Hasiči letos slaví devadesátileté výročí, takže při této příležitosti budeme pořádat sraz rodáků. Hasiči jsou s obcí neodmyslitelně spjati po celé desetiletí, tak jako to v malých vesničkách bývá. Dále je tu klub maminek Lázáček, který se po dvou letech fungování konečně stane oficiální organizací. Aktivní maminky jsou obci velikou oporou, protože pořádají akce pro malé děti. Srší nápady a očividně je to baví, věřím, že si to s dětmi užívají. Maminek je organizovaných devět, ale ve skutečnosti je jich tam mnohem více. Pomáhají i další ženy, babičky, tetičky. Je to radost.

Jaké zde máte tradiční akce, které se na venkově udržují?
Masopust je za námi, ten se tu drží stále, a další krásná tradiční akce jsou dožínky. V průvodu chodí hasiči ve vycházkových uniformách, děti a mladá chasa v krojích, koňský povoz, který rozváží květiny upletené z obilí. Moc pěkná akce. Posledních pár let je další krásnou tradiční akcí traktoriáda. Přijet může kdokoli, kdo má doma nějakou techniku. Čím starší, tím lepší. Strojů se nám sjíždí tak od padesáti do sedmdesáti a lidí se přišlo podívat i dva tisíce. Traktoriády lákají malé i velké kluky. Zatím nám vždycky počasí přálo. Kromě těchto dejme tomu velkých akcí probíhá mnoho menších, jako je pouťové posezení s harmonikou, dětský den, setkání na Štědrý den na návsi v jednu hodinu po obědě, vítání nového roku, veřejné bruslení, pálení čarodějnic, stavění máje, šipkový a pingpongový turnaj, lucerničkový průvod, letní kino, noční nohejbalový turnaj… Je toho hodně.

Noční turnaj? V čem to spočívá?
Že je v noci. Máme pěkné nové hřiště s umělým povrchem a osvětlením, tak se ho snažíme využívat. Začíná se v šest večer a hraje se klidně do dvou hodin po půlnoci. Je to náročnější a je to ozvláštnění. Normální turnaje jsou všude. Někdy tomuto turnaji předchází dětský den, líbí se nám to tak.

Jak spolupracujete s okolními obcemi?
Na společenských akcích se domlouváme dopředu, abychom si navzájem nelezli do zelí a neochuzovali se o návštěvníky. Dalším naším sousedem jsou Častohostice. Všechny tři obce jsme v Moravskobudějovickém mikroregionu a pravidelně se scházíme, jednáme a na všem se domlouváme. Dalším sousedem jsou Blížkovice, což už je jiný kraj, jiný okres, ale s paní starostkou máme skvělé vztahy. Třeba nyní na setkání rodáků si budeme půjčovat nějaké vybavení. Pomáháme si takto oboustranně. A když to jde, akce si navzájem navštěvujeme.

Jak to vypadá se sportem? Třeba tím hasičským?
Bohužel jsme rádi, že se sejdeme jednou ročně na okrskovou soutěž, případně námětové cvičení. Jinak aktivně nesoutěžíme. Za sportem chodí děti vedle do Syrovic, kde funguje sportovní klub. Takže děti jsou spíš fotbalisté.

Je ještě nějaké další vyžití pro děti?
Syrovická škola, kam děti chodí, má zájmové kroužky a navíc je v Nových Syrovicích Sokol. I když upřímně řečeno nevím, jak moc je nyní aktivní. Takže převážně zde máme fotbalisty a hokejisty. Ti hrají v Moravských Budějovicích. Stejné je to se školou. Od první do páté třídy chodí děti do Nových Syrovic, kde navštěvují i školku, dále pak pokračují v Moravských Budějovicích.

Kam jezdíte za prací?
Po této stránce máme výbornou polohu. Většinou jsou to Moravské Budějovice, Znojmo, Jemnice, Třebíč. Anebo do Jihlavy jako já.

Jste mladá, nebo stará obec? Kolik máte dětí?
Myslím, že mladá. Dětí do osmnácti let máme šedesát tři. A pár jich je na cestě (dodává místostarostka, která má jako babička přehled). Takže jsme mladá a postupně se rozvíjející obec.

Jak je na tom Láz s chalupáři?
Deset nemovitostí je vedeno k rekreačním účelům. Jsou tu většinou léta letoucí a zkušenosti s nimi máme dobré. Vše je v pohodě. Buď jsou to místní, kteří zdědili dům po rodičích nebo prarodičích, a sem nyní jezdí na chalupu. Ale chalupy si zde koupili také Brňáci a jedna chalupářka je z Rakouska, byť to je rodačka, která se na odpočinek vrátila z Rakouska, kam dříve odešla za prací.

Jaké přírodní krásy či turistické zajímavosti nabízí Láz a jeho okolí?
Myslím, že Vysočina vůbec je krásná. Na návsi máme pěknou dřevěnou zvoničku z počátku 19. století, hned u cedule označující obec je výklenková kaplička čili poklona. Je to sice drobná, ale památkově chráněná památka. Vede přes nás cyklostezka na Vranov a na Bítov. Cyklisté se zde rádi zastavují na odpočinek. Když jedou s dětmi, mohou je bez starosti pustit na naše nové hřiště, kde se děti krásně protáhnou, a sami využít sportovní areál. A když vydrží do 17:00, mohou se občerstvit v hospůdce.

Jak jste na tom s infrastrukturou?
Máme vše. Vodovod, plynovod, kanalizaci a s Novými Syrovicemi i čistírnu odpadních vod. Tu má na starosti syrovický starosta, který je předseda, s Novými Syrovicemi máme půl na půl dozorčí radu i výbor svazku a spravujeme si to my. Jsem rád, že to takto funguje, a myslím si, že to zvládáme dobře. Samozřejmě největší kus práce zde vykonává předseda pan Svoboda. Jsou k nám připojené Krnčice a nyní se ji chystáme rozšířit, aby se případně mohl přidat ještě Jackov. Já bych byl rád, kdybychom si ji ponechali a spravovali si ji sami, byť je to čistě můj osobní názor.

Máte nějaká stavební místa na rozvoj obce? Máte mladým rodinám co nabídnout?
Získat stavební místa je velmi těžké, ale částečně se nám to daří. Příští týden začneme zasíťovávat sedm stavebních míst. Na jednom z nich se už staví, ostatní budou následovat, případně budou takříkajíc do foroty. Snažíme se dál vykupovat, nebo směňovat pozemky, ale je to složité. Majitelé takových parcel si je z logických důvodů snaží držet. Když si chce někdo postavit na svém pozemku po rodičích, rádi mu tam sítě dovedeme, abychom si zde mladé lidi udrželi. Vloni jsme kolaudovali dva domy, letos máme čtyři rozestavěné. Nyní čekáme na magickou stovku čísla popisného.

A je tu závěrečná otázka: Jaké jsou největší radosti a starosti starosty?
Radost je celá obec. Je krásné, když se celá naše komunita sejde a je nám spolu dobře. Společných akcí míváme šestnáct až dvacet. Od těch velkých, jako jsou dožínky, až po malé, jako je vánoční setkání na dvě hodinky. Nyní máme společný projekt hasičů a obce, kdy budujeme hasičskou zbrojnici. Kdybychom to zadali firmě, padly by na tuto stavbu skoro dva obecní rozpočty. Stavíme si to sami, protože u hasičů je od každého řemesla někdo. Čerpáme na to dotaci od kraje v rámci rozvoje obnovy venkova Vysočiny a chlapi dělají za pivo a párek. I s demolicí staré stodoly je již odpracováno více než tři a půl tisíce hodin! Klobouk dolů. Rádi bychom to stihli do oslav 90. výročí hasičů.

A starosti? Takové ty všední. Nenapadají mě žádné, které by vybočovaly a při kterých bych si řekl: Stojí ti to za to? Některé jsou větší, některé menší, ale to k této funkci patří. Radosti zatím ve velké míře převažují. Dokud budeme fungovat jako parta a tým kamarádů, tak má obec stále velký potenciál se zdokonalovat a rozvíjet.

Foto HoN: Jan Uher