TŘEBÍČ / LA MANCHE (mad) – Jednadvacetiletá třebíčská plavkyně Andrea Klementová zdolala v úterý 13. srpna v čase 13 hodin a 58 minut kanál La Manche. Horácké noviny exkluzivně zprostředkovaly živý přenos z celé přeplavby. Na sociálních sítích její výkon sledovaly v přímém přenosu stovky diváků. S blížícím se cílem jich valem přibývalo. Z Anglie do Francie Andrea doplavala krátce po půl šesté odpoledne.
Přeplavat kanál La Manche není nic jednoduchého. Vše je potřeba dobře naplánovat, mít dobrý tým a taky trochu toho štěstí. Přestože měla Andrea Klementová pro přeplavbu z hlediska počasí rezervovaný snad nejlepší možný termín, realita byla jiná. „Vyrazili jsme ve čtvrtek 8. srpna z Třebíče společně s mojí sestrou Petrou a trenérem plaveckého klubu Krokodýl Brno Petrem Cvrčkem. V Praze jsme přibrali kamaráda, který se chystá na přeplavbu za rok. V Calais jsme se nalodili na trajekt, který nás dopravil do Anglie do města Dover. Moře bylo velmi rozbouřené a bylo to cítit i na tom obrovském trajektu. Foukal velmi silný vítr. Myslela jsem, že uletím,“ popsala nám Andrea.
Další den proběhla schůzka s lodivodem, zkouška techniky, hodinek, které Andree během přeplavby sledovaly tepovou frekvenci, kalorie a základní plavecké ukazatele. „Z těchto dat bych chtěla čerpat do své bakalářské práce, o kterou má zájem Masarykova univerzita pro svojí výzkumnou činnost,“ vysvětlila Andrea. Počasí bylo nevyzpytatelné poslední šance na vyplutí se naskytla v noci z pondělí na úterý, ovšem pouze na vlastní zodpovědnost. Sám lodivod vyplutí nedoporučil. „Není o čem přemýšlet, jedem,“ rozhodla Andrea. „V tu chvíli se strhnul trošku chaos. Byla jsem nevyspalá po velké procházce, absolutně nepřipravená a měla jsem se balit a ještě spát, ale to se nedalo. Nakonec jsem spala asi jen deset minut. O půl druhé jsme už stáli v přístavu se všemi věcmi a čekali na naši loď Sea Leopard,“ popsala plavkyně. Z přístavu loď přeplula na pláž, odkud přeplavby kanálu startují. Vystoupit na břeh, zamávat a start! „Už když jsem skákala do vody necítila jsem se dobře a tento pocit se táhl asi první dvě hodiny.
Zároveň mi byla i velká zima, dokud nezačalo svítat. Skoro po každém krmení jsem zvracela. Každou půl hodinu jsem dostávala ionták, někdy s energetickým gelem, přesnídávkou, tuhou složkou byl většinou kousek banánu. Bolelo mě hodně rameno, často jsem si řekla o prášek na bolest, který mi ani jednou nepomohl, protože jsem ho hned vyzvracela. Bojovala jsem s velkými vlnami a silnými proudy. Nejsilnější proudy bývají u cíle ve Francii a tam je to opravdu náročné. Vypadá, že jste již skoro v cíli, ale přitom plavete další tři hodiny. Poslední cílové metry mě doprovázel malý člun. Na pevninu jsem se vyškrábala po kolenou a těžko jsem se postavila a musela opět zvednout ruce,“ svěřila se Andrea bezprostředně po zdolání cíle. Přesný počet kilometrů zatím neví, ale bude se pohybovat okolo padesátky.
„Velmi si cením svého týmu, který perfektně odvedl svoji práci. Sice všichni až na ségru odpadávali, ale pak se vzpamatovali a odvedli skvělou práci. Pomohli mi v posledních chvílích plavby, kdy jsem se nedokázala přiblížit ke břehu a přišlo mi, že stojím na místě nebo mě vlny unáší jiným směrem. Dopředu mě hnaly medúzy a v neposlední řadě lidé, kteří mě sledovali živě. Moc děkuji všem za podporu,“ vyjádřila se „ščastná“ Andrea.
A co se jí honilo hlavou? „Kdy bude krmení, kdo se dívá živě, jestli to někdo sleduje, že mamka s babičkou určitě nespí, že mám za týden autoškolu, že minimálně týden si rozhodně nepůjdu zaplavat a že ti na lodi mi blijou do vody,“ svěřila se se svými myšlenkami Andrea Klementová.
Více o její plavbě se dozvíte v některém z dalších vydání Horáckých novin.
