TŘEBÍČ (juh) – Páteční pozdní odpoledne se velký sál divadla Pasáž takřka zaplnil příznivci tanečního souboru Arabes. Za třicet let svého trvání jím prošlo na sedm set členů, kterým tanec a především vazby v souboru změnily život. Sál zaplněný příbuznými a přáteli s nadšením sledoval výkony ostřílených Arabesáků i Arabesčat.
Taneční soubor Arabes vznikl už v roce 1993 pod Domem dětí a mládeže v Třebíči a jeho zakladatelkou je Marika Indrová, která je i jeho vedoucí a vůdčím duchem dodnes. Od roku 1994 působil soubor pod ZUŠ Resonance a po sloučení třebíčských uměleckých škol v roce 2012 přijal název TS Arabes ZUŠ Třebíč.
Součástí souboru je i přípravné oddělení Arabesčata, které je určeno dětem ve věku 5 až 8 let. Hlavní soubor tvoří několik věkových kategorií, od dětí a juniorů po hlavní tanečníky od 15 let.
My jsme Marice položili několik otázek a poprosili o stručné odpovědi. Ono to ale někdy nejde. Ohlédnutí za třiceti léty práce a radosti prostě několika slovy vyjádřit nelze.
Proč se vlastně jmenujete Arabes?
Vymyslely si jej první členky nově vznikající taneční skupiny děvčat ve věku 2. až 4. třídy, která se tenkrát rodila pod mým vedením a vedením mé maminky – paní učitelky Nečasové. Tehdy ještě v Domě dětí a mládeže na Švabinského ulici. Inspiraci jsme našli v taneční pozici z klasického tance, které se říká arabeska.
Soubor vznikl 1993 v DDM, vy ale slavíte 30 let. Jak to?
Protože nyní spokojeně tančíme už 30 školních let v základních uměleckých školách v Třebíči (nejprve v ZUŠ Resonance a nyní v ZUŠ Třebíč) a ZUŠ stojí právě i za naším velkolepým rokem 2024, kdy jsme mohli za plné podpory současného vedení naší školy uspořádat mnoho zajímavých akcí k našemu výročí a dát tak nespočet příležitostí setkávat se a zapojit do oslav nejen současné tanečníky, ale hlavně i bývalé členy a tanečníky. Myslím si, že se tím od sebe navzájem jednotlivé taneční generace hodně naučily a obohatily si celý rok o nové zážitky. Oslavy jsme totiž zahájili už loni v únoru dny otevřených dveří v naší výuce v sálech ZUŠ. Pak následovaly společné tančírny, semináře, promítání videozáznamů a sestřihu fotek z akcí TS Arabes, nacvičování choreografií na galapředstavení…
Jaké taneční základy máte?
Od malička jsem tančila nejprve ve školním kroužku, pak v taneční skupině pro starší žáky, poté několik let v taneční skupině Motus (která mě hodně ovlivnila a naučila mě tanec milovat), navštěvovala jsem hodiny moderního a jazzového tance v Brně, v rámci svého vysokoškolského studia Pedagogické fakulty MU v Brně jsem měla mnoho hodin taneční a pohybové výchovy pro děti, protančila jsem desítky a desítky víkendů a letních prázdnin na kurzech, seminářích a školách s tanečními profesionály, vystudovala jsem na HAMU studium Taneční a pohybová výchova pro pedagogy ZUŠ, jezdím na festivaly ProART, kde se učím od těch nejlepších profesionálů ze světa tanečního umění… V podstatě není čtvrtrok, abych se někde nevzdělávala. Naposledy jsem teď v lednu strávila krásné 2 dny se svým kolegou a 5 nejstaršími žáky našeho souboru na semináři Specifika partneřiny v tanci, organizovaným profesionálními tanečníky Andreou Opavskou a Patrikem Čermákem v úžasném prostoru Domu tanečního umění v bývalém pivovaru Braník v Praze.
Jaké taneční styly vyučujete?
V naší ZUŠ se snažím poslední roky nabízet žákům a jejich rodičům pestrou paletu tanečních stylů a přístupů. Svět je dnes zrychlený, vše se rychle vyvíjí a mění, a proto by měl být žák schopen nahlížet na umění celistvě a vnímat jej jako skvělou možnost sebevyjádření. Mám okolo sebe mnoho opravdu schopných a hlavně vstřícných tanečních kolegů, takže se snažíme přizpůsobovat výuku současným trendům a zároveň držet i tradice. Nabízíme taneční techniky: klasický, moderní, jazzový tanec, taneční metody a principy: Duncan, contemporary neboli současný tanec, tvořivá taneční výchova, malý umělec všestranného typu, některé kolegyně učí i lidový tanec. No a tyto všechny techniky a metody učím a využívám v různě starých skupinách i já osobně. Mám na starost přípravné studium malý umělec, učím nejmenší děti v taneční přípravce. Děti, juniory i dospěláky učím tanec tvořivě, což je předmět kreativní tanec, ale učím je i principy a techniky současného tance. V tanečním souboru Arabes učím hlavně na základě kreativního přístupu k pohybové a taneční tvorbě, cestou objevování vlastního těla žáka skrze imaginaci, představu, emoci, dotyk, využitím rekvizity či pomůcky (barevná lana, overbally, peříčka, stuhy, kamínky, dešťovou hůl, chrastítka, klacíky, kousky látek…)
Čím se necháváte inspirovat při tvorbě choreografií k vystoupení?
Nejprve se snažím naladit na energii dané skupinky žáků, vnímat jejich vztahy, schopnost se „otevřít“ vlastním pohybem, pohybem ve dvojici či ve skupině, vnímám, jak dokáží ukázat své emoce, co je z témat oslovuje, co chtějí danou choreografií předat divákovi za poselství, jaká hudba je inspiruje… někdy je to tedy přímá inspirace na tréninku, takový ten wow moment, kdy se to prostě narodí a vyklube samo a já už to pak s žáky nechávám vlastně jen vyrůst. Někdy ale múza přichází pomaleji, to pak hledám okolo sebe, v životě, ve společnosti, rozhlížím se v přírodě, jdu do divadla, na výstavu obrazů, přečtu si knížku, pustím si video… a nejvíc nápadů mi přichází před oči, než usnu… což potom znamená, že občas tančím a tančím a spánek nepřichází...
Jaké máte cíle a kam směřujete?
Vždy jsem si přála, aby můj soubor Arabes pomohl najít dětem lásku k tanci, zároveň jim ale také ukázal svět plný hodnot, zodpovědnosti, a hlavně svět společných zážitků nejen při tanci (kromě výuky organizujeme pro naše žáky velké množství akcí, kde se vytváří přátelské vazby, starší inspirují mladší, společně tvoří krásná umělecká díla, kde propojujeme všechny složky umění: tanec, hudbu, výtvarnou tvorbu, mluvené slovo, video, zpěv…). Tanec byl, je a vždy bude můj způsob života. Žiji tancem a v tanci žiji s lidmi, které mám moc ráda. Je to můj způsob sebevyjádření, je to moje cesta, jak obohatit nové generace o tuto skvělou možnost přijetí sama sebe a nalezení cesty k umění. Tanec vede člověka k absolutnímu soustředění se na daný moment a zároveň pomáhá tělu i mysli se odstřihnout od uspěchaného všedního dne. A protože v tanci jsem i s rodinou (tančí i mé 2 děti), tak je pro mě tanec i takový most k mým milým lidem v okolí.
Kolik členů souborem za těch třicet let prošlo?
Tak to přesně nevím, je to několik stovek, ale jestli je to 500 nebo 700…, to nikde nezjistím. Je to hodně dané i tím, že soubor pracuje v ZUŠ, kde je jasně definováno, že studium pro žáka končí absolvováním II. stupně, což je zhruba ve 3. ročníku střední školy. Pak už studium tanečního oboru pro žáky končí. Plnoletí tanečníci, tzv. bývalí Arabesáci si za námi mohou přijít zatančit občas jen pro radost, jet s námi na letní taneční školy, organizovat s námi taneční či umělecké projekty a také nám mohou začít pomáhat jako asistentky či lektorky přípravky Arabesčata. Mnoho bývalých Arabesáků dnes učí v MŠ, ZŠ či vede taneční kroužky.
Když se dívám do školního systému evidence počtu žáků, tak v roce 2014/15 jich měl Arabes 84, v roce 2019/20 jich bylo 76 a mnoho jmen je zde jiných než v roce 2014… většina tanečníků v Arabesu tančí tak asi 5 až 7 let. Vzpomínám si, že v Domku (DDM) jsme kdysi začínali s přibližně s 20 žáky, dnes jich má Arabes cca 80.
Úctyhodné. Přeji vám další krásné roky plné nejen tance, ale také mezilidských vztahů a radosti z toho, že se dá dělat svět krásnější. Alespoň na chvilku.
Foto: Jan Uher
