TŘEBÍČ (herb) - Draní peří a válka. Milovníci Divadla Járy Cimrmana či vůbec české kinematografie si s tímto spojením jistě vybaví scénu z filmu Jára Cimrman ležící, spící. V ní Cimrman v podání Zdeňka Svěráka a další občané Liptákova nad draním peří rozebírají v červnu 1914 sarajevský atentát a blížící se válku. Debatu však uzavře stařičký chlapík sdělením, že „císařpán…nás všechny…přežije…‘‘. Jiným však skloubení peří a válečného konfliktu do sebe příliš nepasuje. Pokud tedy nepatříte mezi ty, kteří v úterý 26. listopadu zavítali do Centra tradiční lidové kultury v Třebíči. Zatímco v jedné části někdejšího Šmeralova statku hovořil místní badatel Zdeněk Prukner o závěru války ve zdejším regionu, v jiné se pod taktovkou Petry Burianové konal workshop draní peří a pečení vánočních oplatků.
Dvě tematicky a z části i pořadatelsky rozličné akce v Centru tradiční lidové kultury na Cyrilometodějské ulici zahájila přednáška Zdeňka Pruknera nazvaná obdobně jako kniha přednášejícího Konec války na Třebíčsku. Setkání se uskutečnilo v rámci projektu Stopy naší doby, jehož předním iniciátorem jsou třebíčští skauti. Proto také na samý úvod edukátorka kultury třebíčského muzea Eva Novotná skautům poděkovala, jak svým projektem obohatili program muzea. „Až zase někdy uslyšíte, že děcka nic nedělají, že jsou jen na telefonech, vzpomeňte si tady na skauty,‘‘ řekl v úvodu badatel Prukner a pustil se před více než pěti desítkami návštěvníků do své přednášky.
Ovšem zajímavá a v dnešní době poněkud nezvyklá událost se konala v protější části Šmeralova statku. Taková činnost našich babiček, nebo možná spíše prababiček, v podobě draní peří už nikomu moc příliš neříká. Přece jen peřiny a polštáře nadité peřím i péřové bundy již nepatří mezi trendy doby a ženské i na nejmenších vískách si dnes raději proberou nejrůznější drby nad sklenkou vína. To dříve se vše podstatné, jako kdo si našel jakou známost, komu se otelila kráva a podobně, řešily ženy právě nad zdlouhavým draním peří. Podobný návrat do dřívějších časů ale v úterní podvečer přinesl právě workshop draní peří a pečení vánočních oplatků. Jeho vedení se chopili manželé Petra a Petr Burianovi. Že vám ta jména něco říkají? Ještě aby ne, Burianovou můžete kupříkladu znát z pořadů České televize Peče celá země a Pečení na neděli, nebo díky publikaci Jihomoravský krajáč. Z této influenCÉRKY, jak sama sebe na své webové stránce nazývá, přímo čiší láska k folklóru a lidovým tradicím, což poznaly též přítomné dámy ve Šmeralově statku.
Na samý úvod Burianová poznamenala, že draní peří bývalo ryze ženskou činností, čemuž také odpovídalo složení workshopu. Za stoly s nadšením vyzkoušet si činnost svých babiček a prababiček usedla dvacítka žen. Dámský kolektiv doplňoval pouze manžel Petry Burianové Petr, edukátor v kultuře Milan Noha a autor reportáže. V samém úvodu s nadsázkou Noha prohodil, že muži byli a jsou u draní peří maximálně od povídání košilatých historek. Inu, ani ty v tom všem mumraji příhod, pověr a informací nechyběly.
„Původní plemeno byla husa selská a všichni mají pocit, že tyto husy byly obrovské, ale ono to bylo zcela naopak. Proti těm, co známe dnes, byly malé. Jde to například krásně vidět v muzeích na vystavených pekáčích, do kterých by se vám přece jen dnešní husa nevešla. Z této husy selské se pak vyšlechtila husa česká bílá, které my doma chováme,‘‘ pověděla v úvodu Burianová a pokračovala: „Když se peří dříve schraňovalo, hospodyně je rozlišovaly na prachové peří, které se nemusí drát, a na peří, které má osten a drát se musí. My to zde máme ale smíchané.‘‘ Po rozdání peří se přítomné dámy pustily do činnosti. Jak na to? Jednoduše se uchopí peří do slabší ruky a druhou se stáhne z jedné i druhé strany. Oškubané peří se následně vloží pod hrnec uprostřed stolu, aby nelétalo po místnosti. Ovšem co s pazdeřím peřím, dříve se prý házelo na zem. Na to ihned muzejní edukátor Noha reagoval: „Taky házejte na zem!‘‘
Workshop se však nenesl pouze ve znamení toho, že by si zájemkyně vyzkoušely onu činnost a u toho si popovídaly, ale také si od znalkyně tradic, kterou Burianová bezpochyby je, vyslechly mnohé zajímavosti s dračkou spjaté. „Dralo se proto, aby se vytvořila nevěstě výbava. Peří bylo vzácné a každá děvčice musela mít ve výbavě peřiny. Byly bohaté nevěsty a chudé nevěsty, tak se dralo i slepičí peří. Ale říkalo se, že dívka, která má výbavu ze slepičího peří je nepořádná. Kolikrát se ale míchalo husí, slepičí i kachní,‘‘ představila například další informace.
Je možné, že čtenářům může tato aktivita připadat lehce úsměvná, avšak draní peří není úplně jednoduchou prací. „Vy to dnes máte jako takovou legraci, ale ona to byla těžká práce. Aby se nevěstě udělala výbava, musely se v rodině chovat husy pět let. Po obrání husy máte půl kila nezpracovaného surového peří. Po jeho odrání hrstičku, do peřiny ale potřebujete pět až šest kilo odraného peří. Samozřejmě dle toho, jak moc ji chcete mít naducanou. Zde je nás dvacet, kdybychom teď intenzivně tři hodiny draly, kolik bychom tak měly,‘‘ dotázala se Burianová účastnic. Odpověď zněla 400 gramů, což by nestačilo ani na polovinu polštáře. Ženy se tak v minulosti scházely dva až tři týdny, pět let za sebou, aby udělaly nevěstě pořádnou výbavu. Konečný výsledek ale stál za to. Taková peřina naducaná peřím vydržela při dobré péči po celý život a ještě ji kolikrát dědili další potomci.
Jelikož Burianová je historicky první vítězkou oblíbeného pořadu Peče celá země, na masivních dřevěných stolech neležely pouze hromádky peří, ale i od pohledu velmi lákavé koláčky. Ty však nepekla lektorka, ale jedna z účastnic, paní Hana Kabelková, která tak chtěla zdatné pekařce a moderátorce pořadu Pečení na neděli představit svůj recept. Přítomné dámy si na workshopu také rozšířily svůj případný seznam sladkých receptů, a to nejen díky paní Kabelkové. Postupně jedna po druhé si totiž mohly u Petra Buriana vyzkoušet pečení křupavých vánočních oplatků.
V dnešní době poněkud netypické činnosti draní peří a pečení oplatků ozvláštnily každoroční předvánoční shon. „Když navštěvuji starší lidi a dělám s nimi rozhovory a ptám se na dračky, vzpomínají na to velmi rádi, že to byly okamžiky, kdy se sešly všechny ženské z dědiny, probraly mrtvý s živým, pomluvily a podobně. Nejvíce na to ale vzpomínají, když byly dětmi, že si to nejvíce užily v tomto věku, kdy byly schovaný za kamny,‘‘ zaznělo z úst moderátorky pořadu Pečení na neděli a znalkyně folkloru. Kdo ví, třeba podobně budou za několik let rády vzpomínat na tuto dračku též účastnice workshopu ve Šmeralově statku.
