Od pátku 13. září jsou kvůli povodním v pohotovosti všechny složky Armády ČR, které jsou zapo...
OKŘÍŠKY (mad) – Rodinu Wachtlových od pátku 26. ledna připomínají čtyři kameny zasazené v chodníku v centru městyse, kde kdysi stával jejich dům s obchodem. Kameny připomínají čtyři bývalé okříšské spoluobčany - Jindřicha Wachtla, Štěpánku Wachtlovou, Pavlu Weissensteinovou, roz. Wachtlovou, a Kamila Weissensteina, kteří zahynuli v koncentračních táborech. K usazení kamenů do chodníku byli okříšským starostou Zdeňkem Ryšavým přizváni senátorka Hana Žáková, krajští radní Karel Janoušek a Jan Břížďala. Poslední z kamenů usadila místostarostka Radmila Malá.
Akci u příležitosti sobotního Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinu proti lidskosti zahájil starosta Zdeněk Ryšavý, který přivítal hosty a všechny přítomné, poté předal slovo čtyřem žákyním základní školy, které přečetly povídku Kamilova školní fotografie. Tu o Kamilovi Weissensteinovi, nejmladší z obětí, napsala jeho spolužačka Dr. Kamila Bártlová. Dojemný příběh vehnal slzy do očí a připomněl strašné okamžiky, které stejně jako Kamila potkaly miliony dalších obětí, i zrůdnost nacistické ideologie, vedoucí ke „konečnému řešení“ židovské otázky.
Následoval projev starosty, v jehož úvodu vysvětlil, co jsou to kameny zmizelých, doslova kameny, o které je třeba klopýtnout. Jde o projekt německého umělce Guntera Demniga, který vložil první kámen 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem. V Česku se začalo s pokládáním kamenů zmizelých v roce 2008, dnes jich je více než šedesát tisíc prakticky po celé Evropě. Na Třebíčsku kameny najdeme ve Velkém Meziříčí, Rudíkově, Třebíči a nově i v Okříškách.
Starosta Zdeněk Ryšavý poukázal na nutnost připomínání si relativně dávné historie. „Někdo si může říct, že je to téměř 80 let vzdálená historie, musíme se k ní stále vracet? Musíme! A to především kvůli mladé generaci. Po roce 1989, kdy skončila studená válka, jsme byli plní optimismu, věřili jsme v lepší, klidnější svět. Možná až příliš. Brali jsme svobodu, demokracii jako samozřejmost, přestali o ně bojovat. Ale svět se mění, slovy z Pána prstenů ho opět zahaluje stín Mordoru. Znovu se probouzí a po světě se rozlézají temné přízraky rasismu, diktatur a nerespektování lidských práv, válek a smrti. Dokonce i v Evropě, na Ukrajině, což jsme si před pár lety vůbec nedovedli představit, na Blízkém východě. Před třemi měsíci provedl Hamás brutální, teroristický útok na izraelské civilisty. Ne na izraelskou armádu, na vojáky, ale na civilisty. A zvěrstva teroristů byla srovnatelná s hrůzami koncentračních táborů. Izrael se brání, ale v té válce umírají i civilisté v Gaze, těch je nám líto, ale taková je válka a tu válku začal Hamás. S děním v Gaze souvisí nový růst antisemitismu. Nejen v arabském světě, kde by se dal snad pochopit, ale i v Evropě. Kvůli přehnané politické korektnosti přestávají mnozí lidé na Západě, ale i u nás, vnímat realitu, vnímat, kdo je agresor, terorista a kdo se brání. Proto si musíme znovu a znovu připomínat hrůzy holokaustu, aby se už nikdy neopakovaly. V Izraeli dodnes vzpomínají a váží si pomoci Československa v roce 1948, díky níž se vznikající izraelský stát ubránil útoku arabských sousedů. A proto musíme Izrael podporovat a pomáhat mu i dnes. Protože Izraelci chtějí budovat svůj stát, rozvíjet ho, aby se v něm lidem dobře žilo. Palestinci nechtějí nic budovat, chtějí jen zničit Izrael, zničit židovský národ. Kdyby vyhráli, nastal by druhý holokaust, ještě horší než ten nacistický.“
Foto HoN: Martina Dědková Chromá
