Více než tři stovky ulic, které se v Třebíči nachází, přináší mnohá a různorodá pojmenování. Kromě těch značících směr jejich cesty či odkazujících na zažité názvy místních částí, nalezneme také spoustu ulic pojmenovaných po významných osobnostech našich dějin. Když na ceduli stojí názvy jako Vítězslava Nezvala, Kubišova nebo manželů Curieových, je všem jasné, koho připomínají. Přece jen tato jména se děti běžně učí již na základní škole. Ovšem úctu v podobě pojmenování ulice prokázalo město v dobách minulých i poměrně nedávných také osobnostem především městského a regionálního formátu. Bohužel v tom všem množství snad ani není možné znát, koho všeho jména třebíčské ulice nesou, komu tímto vzdáváme ve veřejném prostoru čest. Kupříkladu, jdete-li od parkoviště před Fórem kolem Masarykovy základní školy až k Tyršovým sadům, napadlo vás, kdo byl onen Kofránek, po němž se tato ulice nazývá? Právník, komunální politik, poslanec zemského sněmu, ale také významný hasičský činovník.
Na advokátní praxi u starosty Telče
Než se dostaneme k samotnému těžišti Kofránkova života, tedy jeho politické kariéře, je třeba se dotknout i doby dřívější. Zatímco od devětadvaceti let byla jeho domovinou jihozápadní Morava, přesněji tedy město Třebíč, v dřívějších letech se s jeho jménem pojí hned čtyři místa. Tím prvním je Ledeč nad Sázavou, kde se 25. května 1848 pod jmény Julius Václav Ottokar narodil. Rodiči mu byli direktor na karlštejnském panství František Kofránek a jeho družka Rosalie Weberová. S Kofránkovými školními léty však není spjaté město s hradem u řeky Sázavy pro něj typickým. Snaha dosáhnout určitého vzdělání s sebou tehdy nesla také značné cestování, odloučení od rodiny i přátel. Přece jen školní systém nebyl tak rozšířen, jak známe dnes. Základního vzdělání se sice dětem dostalo také v menších obcích, další stupně vzdělání však byly pouze záležitostí velkých měst. I zde probíraný Julius Kofránek studoval hlavní školu v Chrudimi, tu v německém jazyce, a následně zamířil na gymnázium do Prahy. Česká metropole se stala Kofránkovi i jeho univerzitním městem. Ostatně v té době také moc jiných možností nebylo. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze zprvu v roce 1870 se stal absolventem Právnické fakulty, tři roky na to se mohl u svého jména pyšnit titulem doktora práv.
V této době se však uzavírá pražská kapitola rodáka z Ledče, zkraje 70. let se jeho novým domovem stala Telč. Doktor Kofránek byl nejen zdatným odborníkem práva, ale též člověkem veřejně velmi činným. Souběžně s výkonem své advokátní praxe se v Telči například rychle zapojil do struktur místní sokolské jednoty. Na Konfrákově činnosti, ať již jeho politické angažovanosti, tak i obratnosti v otázkách práv, mohli mít zaručeně velký vliv i osobnosti, u kterých v rámci své koncipientské praxe pracoval. V Praze se jednalo o poslance Antona Görnera, v Telči zase o místního starostu a pozdějšího poslance Moravského zemského sněmu Josefa Sobotku.
Ovšem ani Telč se nestala Kofránkovým domovem na příliš dlouho, v roce 1877 se přestěhoval do Třebíče. Právě zde začal vykonávat advokátní praxi sám na sebe a započala dlouholetá éra jeho politické a vůbec společenské aktivity.
Třebíč německá, nebo česká?
Důležité je však v tomto ohledu nakouknout na tehdejší situaci, která v Třebíči v druhé polovině 19. století panovala. Revoluční rok 1848 byl významným milníkem v mnoha oblastech. V souvislosti s tímto textem je ale třeba vypíchnout zejména dvě hlavní – vznik obecních samospráv a vyostření nálady mezi českým a německým národem. „Základem svobodného státu je svobodná obec,‘‘ deklarovalo v úvodu Stadionovo prozatimní obecní zřízení z března 1849. Právě tento dokument je společně se zrušením poddanství považován za jeden z nejcennějších výdobytků revoluce. Také oba zásadní kroky jdou ruku v ruce. Zrušením poddanství došlo k transformaci panství a vrchností na obce (vesnice, městysy, města), které měly svoji vlastní správu. Na moci se tak nově podíleli sami občané, avšak samozřejmě ne všichni. Zmíněné zřízení z roku 1849 se na Moravě novelizovalo v roce 1864 a doplněné různými úpravami platilo až do roku 1945.
Rok 1848 však byl také rozbuškou sporu mezi Čechy a Němci, mezi národy zde po staletí společně žijící. Tento konflikt se projevil nejen ve vytváření zájmových spolků, kdy vznikaly organizace české a německé, či v literatuře, vědě a umění, ale zejména i v politice. A to na jakékoliv její úrovni. V učebnicích dějepisu jsou popsány příklady z nejvyšších pater politiky, avšak kolikrát se aktuální politická situace z těch nejvyšších pater propisovala též do jednotlivých obcí. Lze říci, že se často ona veřejná nálada zrcadlila.
Taktéž na třebíčské radnici se převaha sil v průběhu druhé poloviny 19. století často přelévala. Z německé strany na českou, z české na německou a následně opět na českou. Do roku 1867 vedla město německá politická reprezentace. S touto dobou jsou jednak spjata jména starostů Martin Hassek a Karel Fundulus, jednak akce typu rekonstrukce náměstí, vznik malé nemocnice, propojení městské věže se svatomartinským kostelem nebo ustanovení hlavní školy pro chlapce, na druhou stranu i snaha pogermanizovat místní školství. Změna však nastává v roce 1867, kdy se vedení města po více než sto třiceti letech ujal Čech, a to Ignác Přerovský. Starosta svůj mandát obhájil i v roce 1870 a hlavní událostí jeho druhého mandátu je především vznik gymnázia. Jak bývá v politice zvykem, po letech se ale síly zcela otočily. Mezi lety 1873 a 1882 se městská správa pod vedením starostů Pavla Böhma a Augusta Funduluse dostala opět do rukou německé strany. Od roku 1879 se však již na chodu města podílel zdejší advokát Kofránek.
Náměstek v první ryze české radě
Ani Ledeč, ani Chrudim, ani Praha, ani Telč. S profesní kariérou právníka Kofránka je pevně spjato až město Třebíč, ve kterém žil mezi lety 1877 až 1922. Dva roky poté, co si zde otevřel vlastní advokátní kancelář, pronikl i do místní samosprávy. V Třebíči měl Kofránek názorově blízko k prvnímu českému starostovi Ignáci Přerovskému a poslanci a významnému buditeli Janu Miloslavu Hanělovi. Právník však v otázkách českého národa nezůstal pouze u sympatií, ale pustil se i do konkrétních kroků. S plnou vervou se zapojil do činnosti Politického spolku a ve volbách roku 1879 se Kofránek společně s Přerovským jako dva reprezentanti české politiky dostali do rady města. Účast v radě se sice může jevit jako úspěch, nicméně cíle dvou zmíněných mužů a jejich stoupenců byly ale vyšší. Jednak více míst v radě, jednak k německým gymnaziálním třídám zřízení paralelních českých tříd. V prvním případě nedošlo k naplnění slibů vůbec, ve druhém jen částečně. K dosažení svých vizí tak bylo zapotřebí získat ve vedení města většinu, což se také v roce 1882 povedlo. Ve své diplomové práci z roku 2011 o chodu třebíčské radnice v 19. století Helena Houzarová poznamenává o jednom místním uniku. V roce 1882 se totiž Třebíč stala prvním větším městem na Moravě s ryze českým vedením. Zásluhy samozřejmě nelze připisovat pouze jedné osobě, na úspěchu se podíleli jak nastávající starosta Alois Hassek, dřívější zastánce úřadu Ignác Přerovský, tak i Juluis Kofránek. Poslední zmíněný se po volbách 1882 stal náměstkem starosty, podobně i o šest let později. Co se kupříkladu přihodilo ve městě spravované českými politiky? Jednou z hlavních otázek bylo samozřejmě školství, v roce 1885 se tak dosud německé gymnázium mění na české s německými paralelkami. Roku následujícího se pak této instituci dostalo povýšení na vyšší české gymnázium.
Doktor Julius Kofránek (1848-1922) byl společensky velmi činnou osobou. Kromě své právnické profese působil jako třebíčský radní, poslanec Moravského zemského sněmu a též byl aktivní v místním hasičském sboru.
Poslanec i dobrovolný hasič
Komunální politika ale nebyla konečnou metou třebíčského právníka. Mimo zastupitelstvo města dlouhá léta totiž zasedal pod hlavičkou staročechů v zemské sněmovně Moravského zemského sněmu. Vůbec poprvé získal poslanecký mandát ve svých šestatřiceti letech roku 1884, kdy byl v městské kurii Třebíč – Velké Meziříčí – Stonařov zvolen jednohlasně všemi zúčastněnými voliči. Ke zmíněnému způsobu volby je třeba pro kontext doplnit, že až do říšských voleb roku 1907 se volilo prostřednictvím kuriového systému. Voličská skupina, v tomto případě muži nad čtyřiadvacet let, byla rozdělena do kurií velkostatkářské, obchodních a živnostenských komor, měst, venkovských obcí a roku 1896 přibyla kurie všeobecná. Poslanecké křeslo se třebíčský zástupce starosty následně v roce 1890 rozhodl neobhajovat a do vyšších pater politiky se vrátil po šestiletém intermezzu v roce 1896. Podobně jako při dřívější volbě i tentokrát Kofránek jasně zvítězil, už ale ne jednohlasně. Pouze dvacet voličů preferovalo jiné kandidáty než právníka z Třebíče. Obdobná voličská obliba se prokázala i v roce 1902. Na sněmu se poslanec Kofránek věnoval především obecním záležitostem a školství. Ani zde neopomněl své město, ze své funkce se například snažil o vyšší tok financí pro třebíčskou průmyslovou školu.
Zaškatulkovat Kofránka pouze do kolonky politiků by však bylo příliš jednoduché. Podobně jako jeho další vrstevníci zajímající se o politické dění i on byl předním organizátorem společenského života. Ne však coby sokol, novinář či akademik, jak si mnozí mohou s touto dobou na příkladu jiných osobností spojit. Zkušený právník se od konce 70. let až do své smrti v roce 1922 výrazně podílel na chodu dobrovolných hasičů v Třebíči. Zde ve městě sice roku 1869 zásluhou Tita Kršky vznikl vůbec první český dobrovolnický hasičský sbor, avšak jak se město dostalo zpět do rukou německých politiků, dotklo se poněmčení i této hasičské organizace. Jako jistá protiváha měla tomuto sboru být právě Tělocvičná a hasičská jednota v Třebíči, kterou roku 1879 Kofránek společně s třebíčským lékařem Františkem Dreyschuchem a stavitelem Karlem Tebichem založil. Město však tento spolek coby dobrovolné hasiče Třebíče uznalo až o třináct let později. Již tak poměrně pestrá paleta funkcí Kofránka se na přelomu 19. a 20. století rozšířila o starostenské posty v hasičském sboru.
Kofránkova připomínka ve veřejném prostoru
Poměrně pestrá životní dráha doktora Kofránka dospěla do svého konce v prosinci 1922, kdy po nešťastném pádu ze schodů utrpěl krevní otravu a 8. prosince 1922 zemřel. Jak je předesláno v úvodu tohoto článku, na právníka a politika Kofránka možná někteří narážíte téměř každý den. Zvláště pak, pokud doprovázíte děti do Základní školy T. G. Masaryka, nebo odstavujete své auto na parkovišti před Fórem. Když se ve 20. letech dostavěla zmíněná škola, vznikla kolem ní nová ulice, jež později přijala jméno U Kofránku, později Kofránkova. Vedle všech těch známých jmen tak má v Třebíči vlastní připomínku i občan, který se sice nemusí těšit ze známosti po celé Moravě či celé republice, ale v historii města zanechal výraznou stopu.
Při psaní článku byly použity informace z těchto zdrojů:
Historické mapy Třebíče: gis.trebic.cz
Matrika narozených Ledeč nad Sázavou, SOkA Zámrsk
HOUZAROVÁ, Helena. 2011. Radnice v Třebíči v 2. polovině 19. století.
Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
PALÁNOVÁ, Hana. 2010. Poslanci Moravského zemského sněmu za okresy Jihlava a Třebíč
v letech 1861-1914. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
