Jan Uher

21. 02. 2025

Obec Mikulovice leží na úpatí Mikulovické hory v okrese Třebíč, přibližně 6 km jihozápadně od Třebíče. V současnosti zde žije 211 obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1348, kdy se vesnice objevuje v listinách Viléma z Mikulovic. Po staletí Mikulovice často měnily majitele a byly spojeny s panstvím Sádek a později se statkem ve Slavicích. Významným mezníkem bylo založení školy v roce 1896 a zavedení elektřiny v roce 1930. Obec si v podstatě zachovala svou historickou tvář a dodnes je součástí malebné krajiny Vysočiny. Nadmořská výška se pohybuje od 520 m n. m. do 550 m n. m.

Neuvolněný starosta Jaroslav Kunst ví o práci pro blaho obce asi úplně vše, protože buď jako starosta nebo místostarosta pracuje pro Mikulovice od roku 1990. Neuvěřitelné. Sám sebe tedy nazývá inventářem a byl by moc rád, kdyby do nových voleb kandidovali „ti mladí“. Jeho profesí je práce na radnici v Moravských Budějovic na odboru Územního plánování. První otázka je tedy nasnadě.

Jak se vaše práce na radnici hodí při starostování?
No hodí se to velice, a dokonce mám na starosti i Moravskobudějovický mikroregion, což mně pomáhá daleko více. Tam je dvacet čtyři obcí. A v rámci své práce na úřadě se starám o dalších sedmačtyřicet obcí s rozšířenou působností v rámci územního plánování. Mezi těmito obcemi si předáváme jednak zkušenosti a také to, co je kde potřeba udělat.

Zjistil jsem, že znak jako takový nemáte. Na stránkách používáte obnovenou starou pečeť se stromem. Na novější z roku 1754 je na pečeti ratolest. Neuvažujete o znaku?
Zatím jsme se do skutečného znaku nepouštěli a používáme tu starou pečeť, kterou jsme si tak trochu redesignovali. Není to tedy znak, ale spíš taková značka naší obce. Všichni ji znají a respektují.

Podle obecního webu máte úctyhodný počet spolků: SDH, tělovýchovná jednota, zahrádkáři, Svaz žen, Mikulovický okrašlovací spolek… Je to tak?
Je to tak. A ten Okrašlovací spolek je záležitost stará tak pět let. Akorát že Svaz žen se změnil na Spolek žen. Každopádně jsou to ženy, které mají chuť něco dělat. Pomáhají hasičům, zahrádkářům… prostě tomu, kdo potřebuje. A my to rádi dáme do zpravodaje. Hasičská jednotka je už přestárlá, a tak máme svoji bezpečnost zabezpečenou z Jaroměřic. Po soutěžích jezdí jen starosta hasičů pan Valík jako rozhodčí. Nemáme ani hasičské auto, takže hasiči jsou zatím v uvozovkách a čekají na znovuzrození.
Skutečně dobře pracuje okrašlovací spolek. Tam jsou čtyři členové a jejich poslední aktivita je výsadba stromů nahoře na kopci, kde máme asi dva roky nové tenisové kurty. Původně jsme tam hodlali stavět nové rodinné domy, ale protože je to významný krajinný prvek, nebylo to povoleno. Takže tam bude velice pěkný prostor. Pomáhá nám v tom jeden náš sponzor, kterému takto alespoň děkuji.

Je mezi těmi spolky někdo, kdo by se cílevědomě věnoval dětem?
Ano, jsou to stolní tenisté z tělovýchovné jednoty. Mají dokonce dvě skupiny A a B. A mívají velmi dobré výsledky. Zahrádkáři jsou aktivní, jezdí po výstavách a podobně, ale dětskou základnu nemají.

Ovlivňují nedaleké vinice na Sádku život v obci?
Ne. Myslím, že vůbec. Možná, když to bylo nové a všichni jsme byli zvědaví, tak se tam chodilo hodně do restaurace, ale už si všichni zvykli. Párkrát jsme tam zorganizovali zasedání mikroregionu, to bylo příjemné, ale život v obci jde svou cestou bez ohledu na vinice.
Kde se mohou milovníci zdravého pohybu vyžít?
Tak za špatného počasí je to v našem Domu sportu a kultury. Velký sál může fungovat jak pro sport, tak pro zábavu, koncerty, cokoli. A sportovci ho využívají bezesporu nejvíc. Dalším vhodným místem je víceúčelové hřiště na kopci, velké dětské hřiště a pak malé dětské hřiště za hasičkou.

Kam vaše děti putují za vzděláním?
Spádově patříme do Výčap. Tam dojíždí nejméně osmdesát pět procent dětí. Zbytek do Třebíče. Jedním z důvodů je třeba i očkování, protože ve Výčapech je normální školka, kam vám bez očkování dítě vzít nemohou. V Třebíči ale zařízení na bázi školky, které tuto povinnost nemá, najdete. Základní škola v Mikulovicích byla zrušena asi před 50 roky.
Kam jezdí dospělí za prací? Nebo zde máte nějakého zaměstnavatele?

Jednoho máme. Je to čalounictví Boženy Pyskové, která ho provozuje v bývalé hospodě. Ta má dva nebo tři zaměstnance. V prodejně COOP je jeden zaměstnanec. Dále zde máme jednoho zemědělce, jednoho zámečníka a několik OSVČ. Firma Meduška má dva zaměstnance. Ostatní putují do ZD Výčapy, Třebíče nebo např. do Okříšek, Jihlavy a různě po kraji apod.

Jak u vás funguje dopravní spojení?
Už asi dva roky skvěle. Když to vezmu rychle, autobusy jedou v 5:00, 7:15, 9:30, 10:00, školák ve 14:00, v 15:00 a v 17:00. No prostě pořád. Takže i třeba lékaře je možné pohodlně navštívit po ránu a dopoledne se vrátit domů. A myslím si, že je to lidmi i hojně využívané. Je to opravdu výborné.

Jak si Mikulovice užívají tradičních akcí, jako jsou třeba masopust, posvícení a podobně?
Mívali jsme masopustní ples, ale to už je strašně dávno. A masopustní průvod dělala naposled ještě moje máma. Domluvili se s ženskými z kravína a ty byly hlavní hybnou silou celého masopustu. Ale to už je padesát let. Tak nějak přirozeně to přešlo v dětský karneval, na kterém bývá i padesát masek.
Hlavní akcí roku Mikulovic je pouťová zábava na Petra a Pavla, takže 29. června, ale letos to bude už 21. Ještě před deseti lety jsme chodili po vsi a zvali na večerní zábavu. Lidem se to ale přestalo líbit, že je obtěžujeme, a tak se od tohoto zvyku ustoupilo. Ono to zabíralo dost času, protože když jsme začali ve dvě odpoledne, končili jsme až třeba v šest večer. Slyšeli jsme takové výtky jako, kde jste, celý den na vás musíme čekat a podobně. Takže už nechodíme.
Rozhodli jsme se, že pouť začne v sobotu ve čtyři a je to pod širým nebem. A nerad bych to zakřikl, ale ještě se nám nestalo, že by pršelo. Takže tato pouťová zábava je hlavní událost roku.
Kromě toho ale samozřejmě držíme takové ty drobnější, jako jsou dětský karneval, čarodějnice, vyhrávání u vánočního stromu… Ze sportovních akcí je to třeba turnaj ve stolním tenise nebo nohejbalové turnaje trojic. Ty máme za rok dokonce tři. Zapomenout nesmím ani na pravidelný výšlap na Pekelňák.

Jsou v Mikulovicích nějací chalupáři a v okolí chataři?
Jsou. Aktivní chalupáře máme čtyři. Některé další rodinné domy jsou prázdné. Chata v obci není. Obyvatel nám nyní trošku ubývá.

Cítíte se tedy jako stárnoucí obec?
V současné době asi jako stárnoucí, ale už se blýská na lepší časy. Zrovna před pár dny se přišly přihlásit tři osoby k trvalému pobytu, před měsícem to byly dvě osoby… Takže věříme, že se to zastaví a obrátí. Teď nás čekají další tři osoby do novostavby a byla zahájena výstavba dvou rodinných domů na kopci. Takže to vidím pozitivně. Karta se začíná obracet.

Jaká je infrastruktura a modernizace obce?
Začnu odzadu. Budeme zevrubně modernizovat náš Dům sportu a kultury. Má špatnou střechu, stará dřevěná okna, která netěsní, potřebuje nové rozvody elektřiny, ve velkém sále je na stropě stále ještě azbest. Strhnout a nahradit se musí i staré dřevěné obložení sálu. Takže to bude skutečně velkolepá akce. Začínáme dělat na rozpočtu a projektové dokumentaci. Včera jsme byli s paní místostarostkou za projektantem. Před deseti lety to bylo spočítáno na deset milionů, takže předpokládáme, že to bude dvakrát tolik. Takže to musíme dělat na etapy a z dotací. Na takovéto akce obce, jako jsme my, vlastní prostředky nemají.
Vodovod jsme dokončili v roce 2019 a 11. února 2025 proběhla závěrečná kontrolní prohlídka před vydáním kolaudačního rozhodnutí stavby Mikulovice-kanalizace. Zemní práce při obou stavbách jsme využili k položení chrániček pro optickou síť Mikulovice. I na tyto dvě akce jako na mnohé jiné samozřejmě čerpáme různé dotační tituly. Na kanalizaci jsme si vzali úvěr, ale to je v pohodě, byli jsme na to nachystaní a jde to podle plánu.
Kromě kulturáku máme další investiční akci - byty v bývalé škole. Na to je již projektová dokumentace připravena a čekáme na vhodnou dotaci a potom je to zázemí u víceúčelového hřiště. Takže nás čekají tři hlavní investiční akce. Samozřejmostí je dokončení optické sítě. Kromě toho nás čekají drobnější údržbové práce, jako je třeba oprava opěrné zdi u čp. 56, výstavba parkovacích míst na kopci, stavba nových kontejnerových stání, kanalizační přípojky do obecních budov, úprava veřejných prostranství a podobně.

Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
To je strašně těžká otázka… Starosti jsou dnes a denně: 24/7. Pro mě jsou největší starosti papíry a administrativa. Je toho opravdu strašně moc. Mohu srovnávat, protože to dělám již dlouho. A ani ten servis ze strany státu není dokonalý. Samé školení a dost různé názory a pokyny. A že by se nějak zvyšovala efektivita? Spíš naopak. A k tomu lidé, kterým se nezavděčíte nikdy. Ale to je normální a člověk se tím nesmí trápit.
A radosti? No přece když se věci daří, lidé jsou spokojení a usmíváme se na sebe. Jsem rád, že jsou pořád lidé, kteří jsou ochotni pomáhat a dělají to rádi. Co více bychom si mohli přát?


Foto HoN: Jan Uher