JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU (juh) – Mimořádná kulturní akce se odehrála v páteční podvečer ve velkém sále hotelu Opera v Jaroměřicích nad Rokytnou. Za přítomnosti vážených hostí i široké kulturní veřejnosti zde proběhla premiéra dokumentárního filmu Poselství lásky a učení Vincence Lesného a Otokara Březiny. Film známého dokumentaristy Olivera Maliny Morgensterna.
Dokument představil životy dvou bez nadsázky velkých mužů, kteří doslova překročili hranice své rodné Vysočiny a známí a uznávaní byli a jsou spíše tam venku ve velkém světě. To dokazovali svými upřímnými vyznáními i řečníci během slavnostního zahájení produkce. Otokar Březina si svoje místo na slunci již vydobyl. Neznalost osoby a díla Vincence Lesného však přiznávali houfně takřka všichni. A není divu. Vincenc Lesný z Komárovic byl orientalista, významný český indolog, filolog a překladatel. Zabýval se překlady klasických indických textů a také se zasadil o šíření povědomí o indické filozofii a náboženství v českém prostředí. Překládal díla slavného indického básníka a nositele Nobelovy ceny Rabíndranátha Thákura (známého také jako Rabindranath Tagore).
O popularitu prvně jmenovaného se stará nejen muzeum Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou, ale především školy. Vincenc Lesný dosud naší pozornosti unikal, což je škoda, protože se jedná o muže, který nepřímo ovlivňoval dění v celém tehdejším Československu.
Slavnostní premiérou filmu decentně, ale přitom lehce rozverně provázela Radana Šatánková, básnířka, publicistka, prozaička, literární porotkyně a fotografka a přítelkyně pana režiséra Maliny. Vzácných a vážených hostí bylo mnoho a zcela jistě by se mně podařilo na někoho zapomenout. Jmenovat proto budu pouze surrealistickou malířku a spisovatelku Gabrielu Kopcovou s překladatelem, publicistou a bývalým pedagogem doktorem Karlem Valou, kteří za režisérem Malinou s námětem filmu o Vinceslavu Lesném přišli, a za všechno tak vlastně mohou. A potom předsedu Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila a náměstka hejtmana Kraje Vysočina Romana Fabeše. A potom samozřejmě příbuzné Vincence Lesného, kteří se dostavili v hojném počtu. To by samo o sobě nebylo tak senzační, jako spíše to, že se zařadili mezi donátory, kteří se
o natočení filmu zasloužili. Ostatní laskavě prominou.
Natočení podobného dokumentu má totiž několik rovin. Není to jen sběr materiálu a jeho zpracování do přitažlivé a zajímavé podoby, ale také shánění finančních prostředků. Obojí se tvůrcům podařilo a patří jim za to velký dík. A jak se vlastně Vincenc Lesný ocitl po boku Otokara Březiny? Zeptala se Olivera Maliny průvodkyně večerem Radana Šatánková:„Na 70. výročí úmrtí Vincence Lesného byla uspořádána vzpomínková akce v jeho rodné obci Komárovice. Vyrazil jsem tam s kamerou a Vojtou, s myšlenkou, že by filmem mohl provázet student, který se zabývá prof. Lesným, Thákurem a celou historií. Tento nápad byl všeobecně přijat i autory námětu, a tak jsme začali natáčet. Do Komárovic rovněž přijela početná rodina Lesných a delegace z indické ambasády.
Když jsem si doma prohlížel natočený materiál, stále jsem měl pocit, že to na film nestačí. A pak přišla „heuréka“ – vzpomněl jsem si, jak mi u snídaně kamarádka Helena z lihovaru říkala: „Režisére, byl jsi vůbec v Muzeu Otokara Březiny?“ Pohlédl jsem na ni
a hned mi bylo jasné, co mě čeká. Bylo rozhodnuto.” Film Poselství lásky a učení Vincence Lesného a Otokara Březiny vypráví o obou těchto mužích poutavým a jakoby dychtivým způsobem, který vás udrží v pozornosti celých 85 minut. Až budete mít příležitost film zhlédnout, rozhodně ji nepropásněte.
Foto HoN: Jan Uher
