Kouty leží severo-severozápadně od Třebíče v kopcovité a ještě před několika lety zalesněné krajině. Odbočíme k nim ze silnice na Kamenici. Západně z obce pak vede silnice k Pavlovskému mlýnu a do Radošova. Ze západu na sever přes Kouty vede modrá turistická stezka. V Koutech žije 405 obyvatel.
V okolí je několik potoků a potůčků s názvy charakterizující jejich zdroj: Chlumský, Leštinský, Smrček, Číhadník, Radošovský a Koutský, který pramení přímo v obci. Mezerou v této přehlídce malebnosti je nepojmenovaný potok na západní hranici území obce, který se posléze vlévá do potoka Leštinského.
Také kopce okolo nemají žádné oficiální názvy a určitě by si nějaké zasloužily. Západně od obce se na Pavlovském potoce nachází Pavlovský mlýn, jižně od hranic najdeme mlýn Leština. Kopec Smrček se svými 674,1 m n. m. patří do první pětky nejvyšších vrcholů okresu Třebíč. Najdete ho mezi obcemi Kouty, Čechtín a Svatoslav.
Sešli jsme se s neuvolněným starostou Milošem Dočekalem a chvíli si o jeho malebné obci povídali. Starosta je v úřadu 18 let, ale v obecním zastupitelstvu pracoval už před tím. Občanským povoláním je technolog a dojíždí do strojírenské firmy do krajského města.
Máte na symboly bohatý znak: V zeleném štítě šikmá zlatá berla, vlevo nahoře baňatá stříbrná lahev se zlatou zátkou, dole vztyčený stříbrný srp se zlatou rukojetí. Jaký je výklad této symboliky?
Berle je jasná asi každému. Říká nám, že majitelem obce býval třebíčský benediktinský klášter. Srp je znakem rolníků a lahvinka atribut svaté Valburgy. Ta byla řeholnicí řádu benediktinek a je patronkou šestinedělek a rolníků. Je vyobrazená na naší původní pečeti. A pro jednoduchost zobrazení jsme na znak použili jeden z jejich atributů. A zelená barva štítu symbolizuje to, že Kouty znamenají kout za lesy. Jsme prostě rolnická obec. Znak máme už šestnáct let.
Říkáte za lesy. Jak je to s místními lesy nyní po řádění kůrovce?
Je to vidět všude. I když jste jel od Třebíče. Místo lesů zbyly holiny, ale už se začínají zelenat. Místo smrkových monokultur sázíme lesy smíšené anebo to někteří vlastníci nechávají na samoobnově. To znamená, že tam jsou nálety břízy, osiky, jeřabiny a tak. Teď je to pěkné, protože je krajina zelená, ale jak pokročí podzim a přijde zima, listí opadá a budeme mít horizonty opět hnědé. Prostě krajina se mění.
Smutné je, že mnoho vlastníků lesů kůrovec odradil a znechutil a svoje lesy a lesíky prodávají. A často majitelům zdaleka. A to vidím jako opravdový problém, protože když jsme se v lese potkávali, vždy jsme se na všem domluvili, řekli jsme si co a jak a takhle komunikace vázne. To je velice nepříjemné a nepraktické. Dříve jsme se domlouvali na spolupráci, pomáhali jsme si a teď se ani se sousedy-vlastníky neuvidíme. A jak je majitel zdaleka, nemá k tomu lesu ani ten správný vztah.
To je tedy mrzuté. Jakou máte v obci spolkovou činnost?
Samozřejmě zde máme hasiče. Kromě nich ale také fotbalisty, myslivce a turistický oddíl. Ten sdružuje lidi, které baví courat venku. Nejen po okolí, ale i v horách třeba na Slovensku. Mládeže však ubývá, a to pociťují všechny spolky. Těch aktivních je tam pár a ti odmakají všechno. I když zapojí i manželky a družky. Je to unavující. Třeba u nás od covidu nebyl hasičský ples.
Co jinak zde mají děti na vyblbnutí?
Máme nové dětské hřiště, které jsme loni vybudovali na návsi. Je tam asi pět prvků a je určené pro děti zhruba od jednoho do čtrnácti let. I maminky tam mají lavičky, kde mohou posedět a hlídat menší děti. Starší prvky jsou ještě před školou v zahradě a je tam i plac pro míčové hry. Toto hřiště je oplocené. Stejně tak i tenisový kurt s umělým povrchem, tam je sice zamčeno, ale klíče jsou k dispozici a kdokoli si pro ně může přijít.
Jaká je zde příležitost k práci a kam děti chodí do školy?
První až pátý ročník máme zde v Koutech a spádovost je hlavně do Kamenice a někteří rodiče posílají děti do Třebíče a také podle toho, kde pracují. Ve škole máme dvaatřicet dětí a ve školce jich bylo 1. září dvacet dva. Kapacita naplněna není, potenciál zde tedy máme. Školu i školku navštěvují také děti z okolních spádových obcí. Máme zde stavební parcely, na kterých stojí či rostou nové domy, jsou zde mladé rodiny, takže ano, je to myslím dobrý základ. Každý rok máme na vítání občánků okolo 6 dětí.
A ta zaměstnání?
Největším zaměstnavatelem je zemědělské družstvo, které zaměstnává snad pětatřicet lidí z Koutů a okolí. Mají rostlinou i živočišnou výrobu. Provozují „bioplynku“, což by měl být spolehlivý zdroj peněz. V družstvu vidíte samé novější stroje.
Dalším zaměstnavatelem je také pan Havlíček, který má pronajaté přízemí a suterén této budovy a má tam vývařovnu s jídelnou. Vaří hodně obědů a denně je vozí především do Třebíče. Stravují se zde nejen zaměstnanci družstva, ale i místní občané a přespolní strávníci. Dále tu máme několik menších živnostníků z různých oborů.
Jak funguje dopravní spojení?
Teď je to lepší. Autobusy jezdí do Jihlavy i na Třebíč. Myslím si, že kdo potřebuje jet, spoj si najde. A to třeba může i tím autobusem na vlakovou zastávku do Bransouz.
Jak jsou využívané?
Veřejnou dopravu platí kraje. Ale že by autobusy jezdily plné k prasknutí, to tedy ne. Lepší budou určitě školní spoje. Já se přiznám, že autobusem jezdím opravdu výjimečně.
Jaké v Koutech pořádáte a slavíte tradiční akce?
Zrovna předminulý týden jsme měli pouť. Z Třebíče přijíždí snad víc než padesát let s dětskými atrakcemi jedna rodina. Je to klasika, kterou znají už rodiče současných dětí. Dále bývaly plesy, ale od covidu je už jen jeden ročně. Ten mají na starosti sportovci. Dále tu máme taneční zábavy, které jsou ale spíš pro mladší. Je to nevděčná práce, protože když přijde 120 lidí, můžete si gratulovat. A když zaplatíte hudbu, skoro nic vám nezbude.
Ale loni jsme slavili třeba i 28. září, vyšlo krásné počasí, a tak jsme pekli maso, točili pivo i limonádu, hrála hudba… byla to krása. A protože bylo opravdu teplo, promítali jsme u toho dětem filmy.
Na jaře zase pálíme čarodějnice. Máme tu tradiční masopustní průvod. Ten mají na starosti hasiči, kteří mají asi třicet tradičních masek a zbytek si lidé vyrábějí sami podle toho, co je zrovna aktuální. Vsí chodí průvod, kde je přibližně 40 masek, hraje místní hudba a je to velká legrace. Lidé připraví pro účastníky průvodu pohoštění v tekuté či tuhé formě.
Koncem listopadu pořádáme sraz seniorů v kulturáku. Na začátku prosince si místní škola připravuje venkovní představení Betlém. A protože je to období adventu, podáváme čaj, punč a svařené víno, hraje hudba. Na tuto akci chodí poměrně dost lidí.
Místní maminky také pořádají věncobraní, a to i klidně pětkrát ročně. Vyrábějí se věnečky na Vánoce, Velikonoce, na Dušičky… nebo drátkují, prostě tvoří nějaké pěkné věci, ze kterých máte radost a nemusíte si je kupovat hotové. Tomu jsem velice rád a fandím jim.
Jaká je spolupráce s okolními obcemi?
S okolními starosty jsem samozřejmě ve spojení a podle potřeby se scházíme, telefonujeme si a spolupracujeme. Pravidelně se setkávám s chlumským a radošovským starostou, protože vlastníme 110 ha společného lesa. Měli jsme svazek pro plynofikaci, ve kterém bylo 11 okolních obcí, ale ten byl prodán.
Jsme členy mikroregionu Černé lesy, které má sídlo v Brtnici. Tam se setkáváme tak čtyřikrát ročně. Jsme samozřejmě členem MAS Podhorácko, dále jsme alespoň jednou ročně zváni do ORP Třebíč. Setkávání a sdílení zkušeností a problémů považuji za nadmíru dobré a přínosné. Samozřejmě, že když někdo potřebuje něco akutně, zvedne telefon a volá.
Jak jste na tom s chalupáři?
Jo, samozřejmě zde v malé míře jsou a někteří mají i trvalý pobyt. Kdysi nemovitost koupili jako chalupu na víkendy, nebo ji zdědili a na penzi se sem odstěhovali natrvalo. Máme je rádi, jsou v pohodě.
Jakou zde máte infrastrukturu a chystáte se obec ještě dále modernizovat?
Máme obecní vodovod z Mostiště, kanalizaci dešťovou i splaškovou s ČOV. Tyto sítě provozuje Svazek. Dále jsme plynofikovaní, máme internet pevný i bezdrátový. Líbil by se nám optický kabel, páteřní síť máme nachystanou. Rozvody el. energie včetně rozvodů pro veřejné osvětlení jsou také nové, a dokonce nově uložené v zemi.
Před měsícem jsme skončili s rekonstrukcí mateřské školy a nyní probíhá přístavba ještě jedné odborné učebny v základní škole. To by mělo být hotové tak za měsíc.
Do konce roku zprovozníme Reuse centrum pro opětovné využití použitých věcí. Třeba staršího nábytku, textilu a podobně. Proč vyhazovat starší a nepotřebné, když je někdo další ještě využije a udělá mu radost?
Máme nevyužívanou stodolu, kterou hodláme přebudovat na nějaké bydlení, klubovny, garáže, dílnu a podobně. A chystáme rekonstrukci víceúčelové budovy, ve které sídlí OÚ. Zateplení, omítky a okna jsou v dobrém stavu, ale elektrické rozvody a rozvody vody jsou ještě původní ze sedmdesátých let. Bude to napínavé, protože budova je denně využívaná. Chceme dosáhnout na dotace, takže tyto věci jsou i tomuto podřízeny.
Považujete se za stárnoucí, nebo mládnoucí obec?
Podle toho, kolik vítáme občánků, tak spíše mládnoucí. Ale protože délka života se také prodlužuje, možná, že z matematického pohledu stagnujeme. Ale pocit mám dobrý, je z čeho se radovat. A o to asi i jde.
Jaké má v Koutech starosta největší starosti a radosti?
Radost mám, když se něco povede a lidé to nějak ocení. Oceněním myslím, že to využívají nebo jim to něco usnadní. A starosti? Je jasné, že se nikdy nezavděčíte všem. Snažíme se, ale možné to samozřejmě není. Největší starosti jsou samozřejmě s neuvěřitelně narůstající administrativou, to ale čteme v tisku stále. Třeba nyní naposledy DPP – dohoda o provedení práce. Jednoduchý formulář, jednoduchá domluva a pak výplata peněz za provedenou práci. A nyní? Přísný výkaz hodin, při určité odpracované době vykázaná dovolená apod. Všechno se zesložiťuje a komplikuje, ale zlepšení to nepřináší. Spíš naopak. Když to shrnu, největší starosti nám dělá tento stát, např. s nynější digitalizací stavebního řízení.
Ale když tohle pominu, je příjemné zde bydlet.
Foto HoN: Jan Uher
