TŘEBÍČ (herb) – Město Třebíč je široké veřejnosti známé především díky skvostným památkám ze seznamu UNESCO. Ovšem v předvánočním čase se do města tří kápí sjíždějí turisté nikoliv především proto, aby si s úžasem prohlédli mohutnou baziliku a objevili všechna zákoutí židovské čtvrti. Hlavním městským lákadlem jsou momentálně po Třebíči rozmístěné světelné dekorace a nazdobená náměstí s dřevěnými stánky a točícím se kolem. Do celého okolí zářící světýlka, sobi, mufloni, s ozdobou hrající si kočka a další tyto prvky jsou však moderní podobou Vánoc. Jsou tu však stále mezi námi tradice a zvyky, které se drží po staletí. Dokladem toho bylo kupříkladu společné zpívání vánočních koled ve středu 11. prosince na Šmeralově statku.
Pokud jste se během úterního podvečera prošli od Karlova náměstí k Cyrilometodějské ulici, mohli jste se na pouhých osmi stech metrech setkat s nádherným kontrastem, s dvojí podobou Vánoc. Zatímco centrum města září světly, voní svařákem a bramboráky, Šmeralovým statkem se nesly tóny tradičních vánočních koled. Ostatně uchování a zprostředkování místních tradic je přece hlavním úkolem Centra tradiční lidové kultury.
Ať už máte hudební vkus jakýkoliv, vánoční koledy vás v tomto čase zkrátka neminou. I zarytému posluchači tvrdého rocku jistě sem tam hlavou problikne, že při betlémské salaši pásli ovce valaši, nebo že po krátkém naléhání paní máma vstala a koledu nám dala. Avšak vedle těchto známých popěvků existují i koledy veřejnosti nepříliš povědomé, a to koledy třebíčské. To však není ničím neznámým pro účastníky již tradičního zpívání koled ve Šmeralově statku. Ani mrazivá zima, až od pusy pára stoupala, nezabránila desítkám zájemců nasát správnou, a zejména tedy, jak sám název vypovídá, tradiční adventní atmosféru za vraty statku na Cyrilometodějské ulici. Což o to, pro někoho by možná bylo příjemnější uvařit si čaj, zabalit se do deky a na přehrávačích pustit hudební mix vánočních písní. To by ale přece nebylo to pravé.
I zde však pocit chladu brzy přešel. Ať už díky svařáku, nebo energickému vystoupení folklórního souboru Bajdyš a jejich svěřenců z Bajdyšku. Právě oni totiž úterní setkání svým vystoupením plného tance, hudby a zpěvu zahájili. Malé děti z Bajdyšku mohly svým rodičům předvést, co se za uplynulé týdny právě zde na „Šmeraláku‘‘ naučily, o něco starší členové Bajdyšu zase daly na odiv svůj um a jak drží tradice Horácka i v dnešní době. Po představení folklóru se do programu zapojili i sami návštěvníci akce, a to při společném zpívání koled jako předchozí roky. Letos se však z kapacitních důvodů tento workshop zpívání z prostor někdejší hospody přesunul do protějšího multifunkčního sálu. Zde si po krátkém úvodu sedl za klávesy muzejní edukátor v kultuře Milan Noha, krojované ženy z Bajdyšu se chopily houslí a kouzelná předvánoční nálada byla rázem vyčarována.
Jak ukázalo společné popěvování, koledy zná snad každý. Malí i velcí. Kde se však vůbec vzaly? Oslavné písně o narození Ježíše se objevují již ve 13. století a podobně jako u prvního živého betlému, i zde je toto prvenství spjaté se svatým Františkem z Assisi. U nás první doložené spadají do druhé poloviny 15. století, jejich rozmach však nastal až o dvě až tři století později. Na jejich tvorbě se podíleli jak prostí lidé, tak známí a do dnešních dní v hudebních výchovách představovaní skladatelé Adam Václav Michna z Otradovic, Jakub Jan Ryba a další.
