TŘEBÍČ (juh) - Máte rádi sušenky? Takové ty dobré, máslové. Jestliže odpověď zní ano a ještě rádi tvoříte, tak přesně pro vás byla druhá jarní tvůrčí dílna na Šmeralově statku. V sobotu 22. února tam manželé Slavíkovi z Českého Krumlova předváděli, jak se pekly a díky nim vlastně stále pečou krásné reliéfní sušenky. Paní Anna Slavíková měla na starosti sušenky a pan Alexandr Slavík výrobu překrásných dřevěných forem, do kterých se těsto vtlačuje.
Zatímco na velkém stole ženy a dívky zadělávaly, válely, vytlačovaly a krájely těsto, pan Slavík v klidu seděl u svého dřevěného „dědka” a vyřezával další formičky. Pod jeho rukama však nevznikají pouhé repliky starých forem. Tak jako každý kumštýř vkládá do nich svoji fantazii a nápady. Tak tomu bylo vždy a v tom je právě kouzlo ruční práce. V každém kousku je kus duše jeho tvůrce.
Zatímco pan Slavík je snad již čtvrtá generace řezbářů z Krumvířova, a jak říká, tatínek ho k řezbařině takřka donutil v šestnácti letech, jeho žena se do pečení sušenek a perníků dala až pod jeho vlivem. Původně byla divadelnice a šperkařka a poznali se na tržišti v Českém Krumlově, odkud pochází. Vůně dřeva a pečeného těsta byla větší, a tak se z pódií a náměstí přesunula k pečení.
Těsto na sušenky si paní Anna pečlivě zkoušela a upravovala tak dlouho, dokud nebylo přesně podle jejích představ. Jde dobře z formy, nelepí se a nedeformuje, takže reliéf vynikne, a sušenky nejsou moc sladké.
Těsto na perníky je zase z kuchyně její panímámy. I to je pečlivě vymazlené, aby bylo akorát. Dá rozum, že se do něj nepřidává soda a nic podobného, aby se například ze zamýšleného kapříka nestala během pečení velryba.
Když jsou sušenky připravené na plechu, je třeba je potřít, aby se po upečení leskly. Vhodné je třeba vajíčko, ale může být i třeba portské víno. Díky němu na světlých sušenkách vynikne reliéf a je na co se dívat.
Řezbář Alexandr Slavík je takzvaný nositel tradice lidových řemesel a tímto titulem se honosí skutečně právem. Práce mu jde nejen krásně od ruky, ale o řezání i vzorech dokáže krásně vyprávět: „Zatímco naše moravské vzory vycházely hlavně z květu růže, v jižních Čechách už je to hodně „lízlé“ Němci. A ti si brali za předlohu třeba granátové jablko nebo kávová zrna. Prostě vliv kolonií je tam jasně vidět,” vysvětluje jednotlivé vzory.
Když pan Slavík s řezbou potravinových forem začínal, byl sám. Nyní to ale není o mnoho lepší. V celé republice jsou tři. Zatímco paní Anna vede workshop, pan Slavík se do podobné aktivity nehrne. „Je to složité, náročné a navíc jsou ty nástroje opravdu ostré, takže zranění je hned,“ vysvětluje svoje obavy.
Zatímco jsme si s laskavými manželi vykládali, zavoněly první sušenky vytažené z trouby i tradiční pece. A co myslíte? Byly výborné a krásné!
Foto HoN: Jan Uher
