JEMNICE (mad) – Už jste někdy slyšeli či osobně zažili velikonoční ples(ání)? Patrně si říkáte, co mají společného ples a Velikonoce. V Jemnici jde o již tradiční spojení. Vše vzniklo před lety, protože místní farníci chtěli oslavit svatého Stanislava, jemuž je jemnický kostel zasvěcen a který má v českém kalendáři svátek právě okolo Velikonoc.
Velikonoční plesání se letos konalo v pátek 5. dubna od 18 hodin v kulturním domě v Jemnici. Pořadatelem události byla jemnická farnost. Historie této speciální akce, s níž se nikde jinde nesetkáte, trvá už asi patnáct roků. Světec tamní farnosti svatý Stanislav má smůlu, protože u nás v Česku připadá svátek Stanislava na 11. duben. „11. duben je trošku problém, protože bývají Velikonoce a buď je svatý týden, nebo ještě doba postní. Zkrátka tady se v Jemnici svatý Stanislav nikdy neslavil. Primárně se u nás slaví svatý Vít. Svatovítská pouť je spojena s Barchanem, s historickou středověkou slavností. Abychom svatého Stanislava nějak zapojili do života farnosti, aby nebyl takovou popelkou, tak jsme stanovili, že v pátek ve velikonočním oktávu (od zmrtvýchvstání Páně do Bílé neděle) budeme slavit svatého Stanislava. Tím jsme začlenili otce biskupa Stanislava do našeho slavení. Velikonoce samozřejmě přebijí jakoukoliv slavnost, jakýkoliv svatý je až druhý po Ježíši. Proto je to plesání – oslava otce vzkříšeného a zároveň oslava našeho otce Stanislava. Ty dvě věci spojujeme v jedno,“ popsal nám děkan Mons. Mgr. Josef Brychta.
V tento večer se baví děti i dospělí. Vždy je to tak, že v první části od 18 hodin se baví hlavně děti a pak před osmou večerní zaplní sál hlavně dospělí. Ke slovu se dostane oblíbená kapela Kalíšci. Při jejich hudbě se pak tančí a plesá až do půlnoci.
Děti dorazily v kostýmech. „Letos je to už podruhé, co neděláme klasický karneval masek, ale snažíme se představit některé významné svaté právě prezentací u dětí. Popíší, kdy se narodili, jak žili, jak zemřeli a ostatní hádají,“ vysvětlil děkan Brychta. Uhádnout některé svaté není na první pohled problém, jejich rukopis je velmi čitelný a nápadný. Anděly se to na tanečním parketu jen hemží, svatého Martina prozradí zbroj a červený plášť, ale to třeba taková svatá Terezička, to už je problém. Někteří ti svatí jsou tak výjimeční, nebo tak méně známí, že se děti nemusí napoprvé trefit. Pak přichází s nápovědou dospělí. Většina zúčastněných dětí chodí do náboženství a vzdělávají se v duchovním světě. „Jde o to, aby se děti orientovaly v událostech života církve od prvopočátku,“ dodává Mons. Brychta.
Foto HoN: Martina Dědková Chromá
