Petr Herbrych

12. 04. 2025

TŘEBÍČ (herb) – Všichni jistě na první dobrou tuší, jakému výročí je aktuální rok s pětkou na konci věnován. Není to volba Edvarda Beneše prezidentem (1935), vydání legendární písně Bohemian Rhapsody (1975) ani uvedení Chalupářů a Majora Zemana na televizní obrazovky (1975). Na Třebíčsku to sice může být čtyřicet let od spuštění prvního bloku v Dukovanech, celý svět se však zaměřuje na jinou událost. Tou je 80. výročí od konce druhé světové války. V pestrém výčtu nejrůznějších připomínkových akcí k roku 1945 nezůstalo pozadu ani Muzeum Vysočiny Třebíč. V muzejní galerii Tympanon jsou až do 18. května k vidění dobové fotografie z třebíčských ulic v čase osvobození i vojenské předměty z bohaté sbírky místního badatele Zdeňka Pruknera.
 
Konec druhé světové války patří mezi nejzásadnější milníky nejen 20. století, ale i celých dějin. Stačí si jen uvědomit, že svět, ve kterém dnes žijeme, je uspořádán právě dle výsledků druhé světové války. Kupříkladu národnostní složení v naší vlasti či hranice sousedního Polska. Jen malý příklad, co se pozměnilo právě po konci války. Dále se hodí zmínit, že stálé místo v Radě OSN nadále drží tehdy vítězné státy – USA, Rusko, Velká Británie, Francie a Čína. Zkrátka výsledky druhé světové války jsou mezi námi přítomné dodnes. Jen to bipolární rozdělení světa už neplatí. Rok 1945 je pro společnost vskutku významným, a proto také není jeho 80. výročí ve veřejném prostoru opomenuto.

Samotné datum konce války v Evropě sice spadá na 8. května, v Třebíči se však s připomínkou kulatého jubilea započalo o měsíce dříve. Jak probíhalo jaro roku 1945 v Třebíči a jejím blízkém okolí, přibližuje veřejnosti výstava s názvem Třebíč osvobozena. Válka, ještě navíc ve spojitosti s místem našeho bydliště, je velmi lákavým tématem. Ostatně to potvrdila slavnostní vernisáž ve čtvrtek 3. dubna. Třebíčští muzejníci využili ryze jarního počasí a výstavu za přítomnosti více než pěti desítek návštěvníků zahájili pod širým nebem na zámeckém nádvoří. Přece jen do prostor galerie Tympanon, kam je výstava umístěna, by se všichni stěží vměstnali. Vedle ředitele muzea Michala Zábrše a historika-kurátora Jaroslava Bašty se úvodního slova zhostil také všem dobře známý badatel Zdeněk Prukner, již tradičně oděn do uniformy revoluční gardy. Ten také na zahájení výstavy představil, jak se vůbec ke sběratelství vojenských předmětů dostal. „Zajímalo mě to vždycky. Když jsme měli ale ve dvanácti letech Klub hlasatele, tak jsme sbírali železo, starý šrot a papír, abychom za to měli nějaké peníze na klubovou činnost. No a mně, protože jsem byl takový ukecaný, vyslali, abych všechny věci odvezl a s pánem, který je vykupoval, vše vyjednal. Dovezl jsem věci za dvě stě korun, ale pánovi tam visela německá helma. Když jsem se ho zeptal, kolik by za ní chtěl, tak říkal dvě stě korun. No a já pak přišel za klukama, že teda peníze nemáme, ale že jim je budu splácet. A tak jsem tedy přišel ke své první helmě, kterou mám dodnes,“ pověděl Prukner.

Již sedmatřicátá výstava, kterou galerie Tympanon hostí, nabízí veřejnosti vedle zajímavých dobových plakátů a fotografií z třebíčských ulic právě i unikátní předměty z Pruknerovy sbírky.  Například prostřílenou přilbu, partyzánské odznaky  a vyznamenání, cvičnou německou pumu, torzo útočného děla a další zajímavosti. Exponáty sice mohou na někoho působit jako kus šrotu, nebo zkrátka nic nevypovídající předmět. Jak ale pověděl badatel a spolutvůrce výstavy, vše jsou věci s příběhem. „Když například vidíte sedačku z tanku, tak je to vlastně kus drátu a železa.     Pak ale zjistíte, že na ní do Náramče prvně přijeli němečtí vojáci, a když ho opustili, tak do něj nastoupili rudoarmějci. Ti na něm dojeli na náves, začalo se z něj kouřit, tak všichni utekli a tank tam stál pět let. Sedačku si pak odsud vyndala jedna paní, která na ni míchala krmivo pro slepice. Takových věcí se zajímavým příběhem je většina,‘‘ uvedl publicista Prukner jeden z příkladů. 

Po zahájení výstavy třemi zmíněnými pány se pak přítomní vydali do galerie Tympanon a muzejní kavárny nasát kus naší historie. Třebíč byla ze spárů říšské orlice sice osvobozena rychle a naštěstí bez ztrát na lidských životech. Ovšem upozornil Prukner, vojáci sem nepřišli s rukama  v kapsách. Měli za sebou dlouhou cestu doprovázenou boji  a ztrátami svých blízkých. Také jejich příběh dokládají černobílé fotografie a unikátní vojenské předměty. 

Výstava Třebíč osvobozena však není zde jedinou připomínkou 80. výročí od konce druhé světové války. Po následující týdny je ze strany Muzea Vysočiny Třebíč připraven i doprovodný program. Spoluautor výstavy Prukner například v úterý 15. dubna pohovoří v Kamenném sále o konci války v Třebíči „Jistě víte, že jeho jméno táhne a že náš sál není úplně nafukovací, a tak doporučuji přijít dříve, abyste se vešli,‘‘ poradil už na vernisáži všem přítomným ředitel muzea Zábrš. Na měsíc květen jsou pak naplánované komentované prohlídky a procházka po třebíčských místech, které se pojí s květnem 1945.

Jak ukazuje i Třebíč, žádné významné výročí by se nemělo přejít bez připomínky. Zvláště letošním oslavám konce druhé světové války by měla být věnována mimořádná pozornost. Jak to bohužel bývá, postupem let nám ze světa mizí přímí pamětníci dávných dob. Tak jako už dnes stěží nalezneme člověka, který by nám povykládal o vlastní zkušenosti s první republikou, tak to při dalším kulatém či půlkulatém výročí bude i u konce druhé světové války. Naštěstí pamětníky protektorátu, války a jejího konce tu mezi námi stále díky Bohu máme. A toho je také třeba si v tyto dny vážit.

Foto HoN: Petr Herbrych