Obec, o které jsou dnešní Toulky po Třebíčsku, leží přibližně 8 kilometrů jižně od Třebíče. K 1. 1. 2024 měly Výčapy 869 obyvatel. Znak vesnice zobrazuje souvislost jejího jména s čápy. Okolí obce bylo obydleno již v 6. století. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o vsi pochází z roku 1104 a nachází se v soupisu majetku třebíčského kláštera.
Tomu jej daroval Litold Znojemský. V období let 1277 až 1491 byly Výčapy ve správě zemanů. Poté se dalším majitelem Výčap stal Vilém I. z Pernštejna. Dále vesnici postupně spravovali Vratislav I. z Pernštejna, Zdeněk z Pernštejna, Jan Lhošť Brtnický z Valdštejna, Dubští z Třebomyslic. Ve druhé polovině 17. století ves do majetku získal František Hassler z Kiessenegu. Od rodu Hasslerů ji v roce 1667 koupil Ignát Aibichl. Až do správních reforem v roce 1848 obec vlastnili Freudenbergové. Ve vsi se nachází památník obětem první světové války. Na pomníku je uvedeno 20 jmen. V boji zemřelo 19 mužů z Výčap. Poslední dvacátý, domněle v boji zemřelý, se do vesnice vrátil ze zajetí až v roce 1921. Elektrifikace vesnice byla provedena v roce 1928. O dva roky později byl ve vsi zaveden telefon a posléze byla schválena i autobusová linka Třebíč – Výčapy. V témže roce byl ještě založen sbor dobrovolných hasičů. Obec Výčapy se dělí na dvě místní části – Výčapy a Štěpánovice. Podle údaje z roku 2021 měly Štěpánovice 121 obyvatel.
O tom, že oblast okolo Štěpánovic byla v pravěku hustě osídlena, svědčí četné nálezy z doby paleolitu v podobě pazourkových nástrojů náležejících aurignacienské kultuře. Ještě bohatší se však ukazují nálezy z doby neolitu (mladší doba kamenná). Objevena byla tři neolitická sídliště. Z období kultury s malovanou moravskou keramikou bylo nalezeno několik ženských a zvířecích plastik. Tým moravského archeologa Jaroslava Palliardiho nalezl i plastiku venuše. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o Štěpánovicích pochází z roku 1349, kdy je vlastnil Štěpán z Dobronic. Pod jaroměřické panství spadaly od 17. století. V rámci 660. výročí první zmínky o Štěpánovicích byl představen nový znak obce a vlajka.
Dle pověsti bývaly Štěpánovice „železným městem“ se zámkem a pivovarem. K pamětihodnostem Výčap patří socha sv. Floriána (z roku 1754), pomník padlým v první světové válce (1920), různé kříže (z konce 19. století a první poloviny 20. století), podzemní chodby vedoucí údajně až do Šebkovic, kaple sv. Cyrila a Metoděje, kaplička sv. Matouše, zámeček a přírodní rezervace Hošťanka. Stejnojmenný vrch je zároveň nejvyšším bodem obce. Ten je součástí třebíčského masivu. Důvodem ochrany přírodní rezervace je různověký lesní porost jedle bělokoré. Jedlové porosty pochází z přirozeného zmlazení v první polovině dvacátého století. Katastrem Výčap protéká Štěpánovický potok a leží tu několik rybníků, a to Na Duboví (se sochou vodníka), Brda (s pláží se zajímavými kořeny starých stromů), rybník Sádka u restaurace Morava, obecní rybníky a Štěpánovický rybník. K osobnostem Výčap patří Vlastimila Cahová (kuželkářka), Jakub Dobeš (1881–1945, ekonom), Josef Nesnídal (1912–1986, český úředník a voják, držitel medailí Za chrabrost před nepřítelem nebo Za zásluhy, držitel Československého válečného kříže) a Václav Herzán
(1925–1989, voják a dělník, za své činy obdržel Československý válečný kříž a další vyznamenání).
Jak se to má s výše zmíněnými podzemními chodbami ve Výčapech v knize Pověsti Třebíčska přiblížil Miroslav Hedvábný. Traduje se, že v letech po první světové válce narazili kopáči při opravě sklepů na chodbu. V chodbě se již za třicetileté války schovávali lidé a údajně vedla až do Šebkovic. V příštím díle Toulek po Třebíčsku společně zavítáme do obce Lukov.
Pavel Janega
