Obec Přibyslavice se nachází přibližně 10 kilometrů severozápadně od Třebíče. Poprvé je písemně zmíněna v roce 1224, kdy byla centrem provincie. K té patřily ještě vesnice Petrovice, Číchov a Nová Ves.
Ve 13. století ves spadala pod správu třebíčského kláštera. Poté ztratila svoji samostatnost a v roce 1371 je zmiňována jako država hradu Rokštejn. V průběhu historie dále měnila své majitele a například v roce 1558 byla jako farní statek součástí majetku Zdeňka a později Hynka z Valdštejna. Roku 1577 se stala součástí brtnického panství. Přibyslavická farnost byla nejprve evangelickou až do roku 1622, kdy ze vsi odešel evangelický kněz. Nový, katolický, však nedorazil, a tak byly Přibyslavice přifařeny k farnosti v Heralticích. Na začátku 17. století panství převzal Zdeněk Brtnický z Valdštejna. Po jeho vyhnání ze země se novým majitelem stal Rombaldo di Collalto a San Salvatore.
Collaltové brtnické panství vlastnili až do pozemkových a správních reforem v roce 1849. Počátky školství ve vsi sahají až do roku 1788, kdy byla zřízena škola a o 10 let později byla postavena školní budova. Na konci 19. století a začátku 20. století byly vybudovány silnice do okolních obcí. Patrně největší pamětihodnost, díky které se z Přibyslavic stalo významné poutní místo, je kostel Narození Panny Marie. Vznikl na místě původního románského kostela sv. Anny a Jakuba Většího z roku 1224. Příkaz na jeho stavbu v roce 1724 zadal hrabě Antonín Rombald Collalto. Se stavbou se započalo o 20 let později za hraběte Tomáše Collalta. Nebyla však dokončena. Výstavbu zrušil nový majitel panství Jan Nepomuk Collalto. Kostel Narození Panny Marie byl dostavěn až v roce 1936 díky sbírce faráře Františka Čermáka. Projekt byl vypracován architektem Kamilem Hilbertem. Po roce 1960 byly oba kostely opraveny. V současnosti jsou kostely památkově chráněnými objekty a jsou jasně viditelnou dominantou Přibyslavic. Impozantní chrám je 40 metrů dlouhý a 26 metrů vysoký. Autor Miroslav Hedvábný ve své knize s názvem Pověsti Třebíčska uvádí pověst s názvem Památný kostel v Přibyslavicích. Starý kostel patříval k nejstarším památkám na Moravě.
Na venkovní omítce jižní zdi byl namalován obraz Panny Marie. Obraz odolával všem povětrnostním podmínkám. I když malta okolo něj opadala, obraz zůstal neporušen. Hrabě Collalto dal příkaz k obrazu přistavět kapli. Tu nechal přeměnit na presbytář a před ním byl postaven nový rozsáhlý barokní kostel. Pověst však vypráví zejména o osudu kostela starého. Ten měl být totiž původně postaven v sousedních Petrovicích a měl být zasvěcen sv. Anně – patronce horníků. Tehdy se totiž v Petrovicích kutala železná ruda. Hned z jara začali sedláci z okolí svážet materiál na stavbu kostela. Druhého dne z rána se však nestačili divit. Vše, co včera navozili, zmizelo. Začali hledat. Protože nevěděli, kam se materiál poděl, hledali v širokém dalekém okolí. A hle! Na návsi v Přibyslavicích se vše zničehonic objevilo. Nedalo se nic dělat, sedláci museli vše znovu naložit a dovézt zpátky do Petrovic. Tajemná událost se však ještě několikrát opakovala. Občané Petrovic upustili od původního záměru postavit kostel v jejich obci a věřili, že sv. Anna tímto dala najevo, že chce mít kostel zde. Sešli se tedy Petrovičtí s občany z Přibyslavic a Nové Vsi a roku 1056 se společně dohodli o výstavbě kostela v Přibyslavicích. Mezi velké podniky v minulosti patřila továrna u Přibyslavic.
Ta sloužila pro výrobu papíru. V polovině 19. století zaměstnávala přibližně 150 lidí. Významné podniky jsou v Přibyslavicích provozovány dodnes. Ve vsi je v současnosti rovněž provozována základní škola (1. až 5. ročník), mateřská škola a školní jídelna. Šest dní v týdnu je možné nakupovat v místní prodejně smíšeného zboží a občanům je k dispozici i veřejná knihovna. Obec má rovněž výrazně vyvinuté odpadové hospodářství (kanalizace s čističkou odpadních vod, sběrný dvůr a kompostárna). V obci funguje sbor dobrovolných hasičů. Přibyslavice jsou členem mikroregionu Černé lesy a územím obce prochází cyklostezka Jihlava – Třebíč – Raabs. Mezi významné osobnosti Přibyslavic patří malíř Vladimír Netolička, konstruktér a absolvent Vysoké školy železniční v Praze František Palík nebo muzikoložka M. J. Terrayová. V příštím díle Toulek po Třebíčsku společně navštívíme sousední obec, Novou Ves.
Pavel Janega
