PŘEDÍN (pj) - Přibližně 18 kilometrů od Třebíče se nachází malebná obec Předín. V současnosti zde žije 676 obyvatel. Ves se dělí na dvě části, a to na vlastní Předín a osadu Hory. K obci rovněž patří osady Petrůvky a Kobylí Hlava.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1353. Vesnice ale pravděpodobně existovala dávno před tímto rokem. Její vznik lze spojit s kolonizací zdejších míst v období mezi 10. až 12. stoletím. V roce 1366 vesnici vlastnili tři pánové, Petr Hecht a Jan a Oldřich z Heraltic. Od této doby se majetkové poměry v Předíně často měnily. V polovině 15. století Jan Lucemburský přenechal Předín těšínskému knížeti Přemkovi. V roce 1468 prošla krajem armáda Matyáše Korvína a statky v Předíně a okolí obsadil Jindřich Hradecký z Telče. Pozdějšími vlastníky Předína byli například Burian z Valdštejna (16. století), po roce 1600 převzal panství Zdeněk Brtnický z Valdštejna, Rambold XIII. hrabě Collalto. Rod Collaltů potom brtnické panství včetně Předína vlastnil až do roku 1849. Na konci 18. století byla ve vsi zřízena škola, v roce 1864 původní budova školy shořela a nová budova byla postavena roku 1908. Věhlasu se obec dočkala i díky Janu Šilhavému, ve vsi postupně vzniklo několik perleťářských dílen, v roce 1958 byla předínská perleťářská výroba začleněna pod podnik Žírovnická knoflíkárna. Po roce 1992 ve vsi perleťářská výroba skončila. V Předíně se nachází ordinace pediatrie a praktického lékaře a budova České pošty.
Obyvatelé vesnice se od pradávna živili zemědělstvím a lesnictvím. Ve středověku zde ležely doly, ve kterých se těžila železná ruda, zlato a stříbro. Mezi památky Předína patří zvonice v osadě Hory (pochází z 19. století), litinový kříž u předínského kostela z roku 1852, boží muka nad obcí (ze 17. století), socha Jana Nepomuckého z poloviny 18. století a kostel svatého Václava, který je chráněn jako kulturní památka České republiky. Jedná se o klasicistní budovu z roku 1849, která byla přestavěna ze staršího zbořeného kostela. Původní kostel postavili havíři z místních dolů. Po bitvě na Bílé hoře zůstal prázdný a Předín spadal pod farnost v Heralticích. Součástí kostela nového je kněžiště a středověká pozdně románská věž, jejíž součástí je zvon z konce 16. století. V obci se rovněž nachází i Malé předínské muzeum. Jeho expozice jsou věnovány historii knoflíkářství, lnářství, perleťářství a těžbě zlata a stříbra. Rovněž k Předínu se pojí pověsti, a to o zániku dolů v Předíně či pověsti O zlatém kvítku a Hraběcí studánce. V dávných dobách býval Předín bohatou hornickou obcí známou široko daleko. Horníci, kterým se říkávalo kovkopové, žili v přízni českých králů. Stálo je to ale spoustu dřiny a potu.
Najednou však přišly časy zlé. Po bitvě na Bílé hoře začala v našich zemích násilná katolizace a předínští horníci, nekatolíci, se marně odvolávaly na své stavovské a náboženské svobody. Císař jim stará práva odňal a nic nedbal, že kovkopům tyto výsady písemně zaručili čeští králové. Navíc si vyžádal pergameny k nahlédnutí. Horníci je nakonec vydali. Jenže císař bez váhání přikázal, aby je odvezli do Jihlavy, kde vojáci tyto staré listiny spálili. Tehdy horníkům došla trpělivost, začali se bouřit, sbíhali se další a další, takže v krátkém čase se Předínem rozléhal takový rámus, jako když se žene velká bouře. To už do Předína dorazilo císařské vojsko a záhy se začala nerovná řež. Havíři se bili statečně, ale proti dobře vyzbrojeným vojákům šanci měli prachbídnou. Takže je vojáci brzy rozehnali. Jako památka na tuto událost se v místech, kde došlo k boji, nacházejí ostruhy, klíče a kladiva. Od těch dob se v Předíně přestalo dolovat. Někdy se prý v těch místech objevují mihotavé modré plaménky. To se má čistit stříbro, které zůstalo nevytěženo. V příštím díle Toulek po Třebíčsku zavítáme do sousední obce Předína, Chlístova.
Pavel Janega
