Předín je obec v okrese Třebíč v Kraji Vysočina, asi 15 km od Třebíče i Telče. Skládá se z Předína, vesnice Hory a samot Kobylí Hlava a Petrůvky. Obcí prochází silnice I/23 a je součástí mikroregionu Podhůří Mařenky. Jméno obce pochází od osobního jména Předa, zmíněného v Kosmově kronice. Předa byl posel, který nesl spis do Říma, a pravděpodobně za své zásluhy získal toto území. První zmínka o Předíně je z roku 1353. Statut městečka získal krátce v roce 1481 a znovu v roce 1856 s právem pořádat trhy. V minulosti se zde rozvíjela řemesla a těžba zlata, stříbra a železné rudy. Významným bodem byl návrat Jana Šilhavého, který zavedl perleťářskou výrobu. V roce 1873 byl založen čtenářský spolek Hálek a první divadelní představení.
V nezvykle rozlehlém multifunkčním kulturním domě nás přijal starosta Zdeněk Skála, který je v úřadu od prvního února 2021. Úřadu se ujal uprostřed volebního období a další rok už v normálních volbách starostenství obhájil. Úřadu se věnuje na plný úvazek.
Máte krásný, svým vzhledem až městský znak. A také jsem se dočetl, že jste městečkem nebo městysem dokonce dvakrát ve své historii byli…
To je pravda, nyní jsme ale obec a tou asi už zůstaneme. Znak představuje zelený štít se stříbrnou kvádrovou zdí, na které se nachází malý červený štít se stříbrnými hornickými kladívky. Zpoza zdi ční stříbrný praporec se dvěma cípy na zlaté žerdi, na které je černá orlice s červenou zbrojí. Okraje štítu lemují sedm zlatých knoflíků.
Znak vychází ze staré pečeti, na které byla postava s oněmi atributy. Podle zasvěcení kostela se zřejmě jedná o sv. Václava. A ta zeď, to je právě odkaz na dobu, kdy jsme byli městečkem. Hornická kladívka jsou jasná, těžilo se zde stříbro a zlato a sedm knoflíků zase připomíná naši tradici výroby perleťového zboží, zejména knoflíků.
Přiznám se, že mě ohromila stavba kulturního a vlastně multifunkčního domu, ve kterém sedíme. Ten má opravdu městský charakter i rozměry. Jak jste k němu přišli?
Stavěl se v druhé polovině sedmdesátých let, ale to jsem byl malý kluk. Tehdejší zastupitelstvo tak rozhodlo a kulturní dům postavili. Snažíme se ho využívat, jak se dá, takže kromě obecního úřadu je zde i obecní knihovna, pošta a kadeřnictví a v neposlední řadě muzeum, které vybudovalo několik místních nadšenců. Snažíme se naše předchůdce pochopit, že tím chtěli obec pozvednout. Kromě hospody u Rambousků tu nic nebylo, a když chtěli, aby se tu něco dělo a lidé se měli kde scházet a bavit, pojali to takto velkoryse. Prostory zde je možné si pronajmout na soukromé oslavy. Kromě velkého sálu je zde i takové přísálí, takže možnosti se najdou.
V plánu je i rekonstrukce, aby byl provoz ekonomičtější, ale je to v pořadí.
Jaké spolky zde fungují?
Jsou to samozřejmě hasiči a Sokol. Ale Sokol nespadá pod Sokolskou obec. Je to jen ustálený historický název Sokol Předín a fungují pod ním fotbalisté.
Dětem se věnují oba spolky?
Dá se říci, že ano. Fotbalový oddíl má mužstvo, které hraje okresní přebor, pak má dorost, který hraje kraj, ale nevíme, jestli se nám to podaří udržet. Předín není velká obec a těch dětí a dorostu tu není tolik. Žákovské kategorie z tohoto důvodu děláme s okolními vesnicemi Želetavou a Opatovem. Trénují buď zde, nebo v Želetavě.
Hasiči mají žákovské kategorie: mladší a starší žáky a s těmi jezdí po Třebíčské lize. Velice úspěšně se zapojili do obnoveného Závodu hasičské všestrannosti a brannosti, který je opravdu všestranný. Jsou tam disciplíny jako střelba ze vzduchovky, lanové aktivity, orientace v přírodě, požární ochrana, první pomoc, ochrana obyvatelstva, orientace v terénu i uzlování. Tedy přesně to, o čem se poslední dobou hovoří, že dnešním mladým generacím chybí. Dvakrát za sebou se starší žáci probojovali do celostátního kola. To je myslím veliký úspěch a hlavně vypovídá a soustavné a kvalitní práci hasičů s dětmi. Byl jsem se podívat na jejich výroční schůzi a dozvěděl jsem se, že za minulý rok měli přes osmdesát tréninků. A je to znát. V sezoně chodí dvakrát, třikrát na hasičskou dráhu a o víkendech po soutěžích… Z takových věcí má člověk radost.
Má Předín nějaké možnosti neorganizovaného sportování a zábavy pro děti i dospělé?
Zrekonstruované dětské hřiště máme mezi budovami základní a mateřské školy. To je pro ty nejmenší. Jsou tam nějaké houpačky a bude se tam instalovat trampolína. U školy máme ještě víceúčelové sportovní hřiště, na které když ho nevyužívá škola, může vyrazit každý. Takže tam takový místní volný spolek chodí hrát volejbal nebo tenis. Fotbal si lze zakopat na hřišti anebo fotbálek také na tomhle víceúčelovém hřišti.
Školu základní i mateřskou tedy máte. Jak si vedou?
Škola je kompletní – devět tříd a dvě třídy mateřské školy. Po absolvování pokračují děti za dalším vzděláváním převážně do Třebíče, něco málo do Moravských Budějovic a do Jihlavy. To v případě, že si děti vyberou nějaké speciální obory, které jinde nejsou.
A co jejich rodiče? Jaké nabízí Předín pracovní příležitosti a kam převážně vyjíždějí za prací?
Své objekty zde má ZVOZD Horácko, družstvo Opatov. Ve dvou nových velkokapacitních kravínech jsou zde soustředěny všechny jejich dojnice. Je jich více než šest set. Vybudovali moderní kruhovou dojičku, kterou je třeba obsluhovat. Další větší zaměstnavatel je nábytkářská firma Fagus. Poměrně dost lidí jezdí do Přibyslavic a Nové Vsi, do Okříšek, Jihlavy, Želetavy a Třebíče.
Jak se vám jeví spojení? Cestovat musí asi hodně a na všechny strany…
Spojení je velice dobré. Ležíme na třiadvacítce, trase Telč-Třebíč a jsme napojení na brněnský integrovaný dopravní systém, myslím na vlaky. A každé dvě hodiny zde jede autobus do Třebíče nebo z Třebíče. Ale slušné dopravní spojení máme i na Jihlavu a Moravské Budějovice.
Od prvního dubna nás ale čekají nějaké změny, protože Kraj Vysočina vysoutěžil nového dopravce, takže jízdní řády se budou asi trochu měnit.
Dbáte zde na tradice? Jaké zde máte akce, jako je třeba masopust, posvícení a podobně?
Masopust nemáme. Pokusili jsme se tuto tradici obnovit, ale nechytlo se to. Máme zde hasičský a sokolský ples, pouťovou zábavu, pálení čarodějnic, loučení s prázdninami, vánoční jarmark, mikulášskou nadílku s peklem, rozsvícení vánočního stromku a předsilvestrovský výšlap na Mařenku. Poslední společenská akce, do které jsme se pustili a která má velice dobrý ohlas, je gulášobraní začátkem října. Vaří se kotlíkový guláš a je to příjemná komunitní akce. A zapomenout samozřejmě nemohu ani na hasičské soutěže a víkendové zápasy fotbalu během fotbalové sezony. A v loňském listopadu se hasičům podařilo tady v kulturáku uspořádat Předínský minifest kapel. Hrál Bagr (sest. 2012), Extáze, Natuty, Jurič Pařil – zpívající hasič.
Jsem poutník a turista a pídím se po nějakých zajímavostech. Kam mě pošlete?
Jak už jsem zmínil, máme zde muzeum. V roce 2009 ho vybudovali místní nadšenci. Byl u toho i můj předchůdce Arnošt Urbánek. Dále tam byl pan Miroslav Sedláček, tehdejší místostarostka Miluše Pospíšilová a Jan Mikunda. Muzeum se nejvíce zabývá knoflíkářstvím, těžbou a rýžováním zlata, tkalcovstvím a lnářstvím. Prostě řemeslům, která v minulosti živila místní obyvatele.
Navštívit ho lze na základě telefonátu nebo mailu: telefon: 568 884 377, mobil: 724 991 913, e-mail: [email protected]
Zajímavé jsou i tematické vycházky, které putují po místech, kde se nacházelo a těžilo zlato.
Dalším zajímavým cílem je nepochybně vrchol hory Mařenka. Předín je součástí mikroregionu Podhůří Mařenky, což je sdružení sedmi obcí: Předín, Štěměchy, Chlístov, Markvartice, Rokytnice nad Rokytnou, Římov a Čáslavice, které na Mařence vybudovaly krásnou rozhlednu. Hlavním iniciátorem byly tehdy Štěměchy. Povedlo se to roku 2012 a rozhledna ke spokojenosti všech slouží.
Chystáte nějaké další společné akce?
Máme projektovou dokumentaci a na stavebním úřadě leží žádost o územní rozhodnutí a stavební povolení na cyklostezku mezi Předínem a Štěměchy. To bude naše společná akce. Zrealizovat bychom to chtěli letos nebo v příštím roce. Samozřejmě záleží ještě na získání dotací, protože to bude stát okolo dvaceti milionů korun.
Jsou v Předíně nějací chalupáři?
Jsou a je jich hodně. Počítal to již můj předchůdce a napočítal nejméně čtyřicet chalup, které nejsou trvale obydlené. Z drtivé většiny jsou to potomci obyvatel, kteří sem jezdí vlastně jakoby domů. Vycházíme s nimi dobře.
Jakou má Předín infrastrukturu a připravujete nějakou další modernizaci obce?
Vodovod a kanalizaci má obec vybudovanou v minulosti. Vodovod se zde budoval v osmdesátých letech s Opatovem, ale nyní je již v majetku svazku Vodovody a kanalizace Třebíč. My jsme členem. Splaškovou kanalizaci jsme budovali 2006 až 2009. Společná čistička je v Opatově. Ale čeká nás to v místní části Hory. Je zde i plynovod, který se realizoval na přelomu tisíciletí. Internet nabízí několik poskytovatelů, takže si myslím, že po této stránce na tom jsme dobře. Zatím není po obci natažená optika, ale k Předínu ano.
V letech 2019 až 2020 vznikly nové stavební parcely v lokalitě Za rybníkem, kde probíhá výstavba nových domů. Je tam celkem sedmnáct stavebních parcel. Na šestnácti byly stavby zahájeny a na osmi parcelách je již zkolaudováno.
Jak už jsem říkal, od března probíhá rekonstrukce a modernizace hasičárny. Skončit by měla po roce, to znamená koncem března. Po etapách rekonstruujeme i naši školu. Letos přeložíme střechu, protože pod krytinou není natažená fólie a vlhla by tam izolace. Kotle jsou nové a postupně měníme radiátory… Prostě to musíme dělat tak, abychom nenarušili výuku. Takže o prázdninách. A chystáme se na komunikace, protože místy je opravdu špatná.
Ještě mému předchůdci se podařilo získat starou faru u kostela, která je v naprosto nevyhovujícím stavu a pro kterou nemáme využití. Je to spojeno s naším kulturákem, kde je místa dost, musíme ho udržovat a vytápět, a veškeré aktivity se proto odehrávají zde. Starou faru strhneme a na jejím místě vznikne park. Tomu místu to prospěje.
Cítíte se jako mládnoucí, nebo stárnoucí obec? Nejde mi o statistiku, ale o pocit.
Zatím se nám daří stav stabilizovat. Právě ta výstavba v nové čtvrti má za cíl stabilizovat demografický pokles. Myslím si, že není špatné tu zůstat.
Řekněte nám, jaké jsou podle vás největší starosti a radosti starosty.
Starosti? Neustále narůstající povinnosti vyplývající z bující legislativy a neustálá byrokratizace. Vždy se slibuje zjednodušení, ale dopadne to přesně naopak. Co jsme dělávali pět minut, nyní trvá hodinu. A radosti? Když se práce daří a lidé jsou spokojení.
