BRTNICE (herb) - Na vernisáži výstavy Návrat mimozemšťana jsme také v krátkosti pohovořili s autorem vystavovaných děl, předním českým kreslířem a rodákem z Okříšek Štěpánem Marešem. Autor legendárního Zeleného Raoula je především brán za karikaturistu a glosátora politického dění, ovšem mezi jeho velké zájmy patří i malba na plátno a knižní ilustrace. Čerstvou novinkou na pultech knihkupců je nyní Kafkova abeceda. Knihu pojednávající o životě a díle spisovatele Franze Kafky doplnil Mareš svými kresbami. Ačkoliv mnozí z nás mají možná v paměti konkrétní politické karikatury z pera Mareše, sám kreslíř uvádí, že politická satira má omezenou životnost a za pár dní si leckdo na ni ani nevzpomene. Za to malby a knižní ilustrace, jako jsou například ty v Kafkově abecedě, tu vydrží pěknou řádku let.
Ve svém rodném kraji vystavujete po poměrně dlouhé době, jak již bylo řečeno, poprvé od roku 2009. Nicméně Vy se sem prostřednictvím vlastní tvorby vracíte poměrně často. S Třebíčí jste například spolupracoval na kampani Nebuď prase!, pro Okříšky jste kreslil motiv na vratné kelímky a Vaše kresby jsou vidět i na zdejších autobusech. Zeptám se, je tvorba pro rodný region pro vás cennější než běžná práce?
Musím říct, že jsem rád za každé oslovení z jakéhokoliv městečka nebo vesnice. Ale samozřejmě, protože to tady znám, jsem téměř místní, o deset kilometrů dále mám pořád rodný dům, tak je to o to více, jak to říci, srdečnější. Zkrátka je to pro mě osobně milé, když se místní ozvou a osloví vás s podobnou nabídkou. Jasně, když se ozvou z Plzně, Karlových Varů, Zlína a tak dále, je to také všechno super a pro mě na stejné úrovni. Prostě perfektní.
Nyní již k výstavě Návrat mimozemšťana, kterou mohou návštěvníci až do listopadu vidět zde v Brtnici. Co je pro Vás osobně zde největším tahákem, jaké dílo je podle vás to nejlepší?
To je dost těžká otázka. Já si teda nejsem jistý, ale myslím, že všechno, co jsem dělal, tak jsem se snažil dělat vždy s co nejostřejší tužkou a perem. Vím, že třeba za poslední rok a půl si hodně lidé oblíbili jednu konkrétní kresbu, a to prezidenta Petra Pavla na motorce. Neznamená to ale, že k jednomu nebo druhému obrázku, malbě, kresbě, bych měl lepší nebo horší vztah než k ostatním. Všechno beru na stejné úrovni. Hlavně když se to líbí lidem.
To se určitě líbí. Můžeme zde vidět hned několik stylů a technik. Legendárního Zeleného Raoula, komiksové postavy, ilustrace z Kafkovy abecedy, ale také olejomalby. Co je Vám osobně bližší, s Vámi velmi často spojená komiksová tvorba, nebo malby?
Takhle, nevím, jestli není drzé říct, že umím obojí. Samozřejmě daleko víc let ze svého života jsem se věnoval kresbě, ilustraci, karikatuře, takže mám k tomu o něco bližší vztah. Když ale mám chuť a čas, tak se velice rád vrhnu na plátno, na akryl a olej. Lidé mě možná více znají jako tvůrce karikatur než obrazů, ale já to vždycky chtěl tak jakoby nenásilně zvrátit, aby mě poznali i z druhé stránky. Aby si řekli, že to není ten, co dělá toho Zemana, ten, co nakreslí Havla za dvacet vteřin, ale že to je i ten, co maluje kupodivu obrazy a knižní ilustrace, které nejsou omezeny časem svojí životnosti. Politickou satiru, kterou děláte, nakreslíte dneska a za čtyři pět dní už si člověka ani kolikrát nevzpomene, o čem vlastně byla. Zato ilustrace pro Kafku nebo pro knížky o Jaroslavu Haškovi, Bohumilu Hrabalovi, Václavu Havlovi, které podobně jako Kafkova abeceda vzniknou, jsou vlastně kresby a ilustrace, které přežijí desítky, ne-li stovky let. Kdežto, jak jsem říkal, politická satira má omezenou životnost.
Právě s politickou satirou souvisí zde vystavený Zelený Raoul, který vycházel od roku 1995 do roku 2022. Mě osobně zaujalo, a i zde to mohou návštěvníci vidět, jak byl komiks kreslen. To jste vždy nakreslil na jeden arch papíru například jeden řádek komiksu a vše se pak dohromady spojilo až v počítači?
Přesně tak, stránku komiksu, která má čtyři až pět okýnek, dělám třeba na dva formáty a pak se to spojí. Jak v úvodu říkal tady Luboš (Luboš Denner mladší, kurátor výstavy – pozn. redakce), ty kresby jsou v originále třeba o sto, někdy i dvě stě procent větší, než potom vidíte v novinách nebo na internetu.
Kolik časů jste nad jedním dílem Raoula vždy tedy strávil?
Jak kdy, ale přibližně mi jedna stránka, která měla deset až dvanáct obrázků, zabrala třeba i osmnáct hodin čistého času. To zhruba vychází, že jsem jeden díl kreslil dva a půl dne. Ono to vypadá legračně a někdo si může myslet, že to vznikne za patnáct minut, tak tomu ale není.
Tomu rozumím, sám se kresbě také trochu věnuji. Zaujaly mě zde dále vaše komiksové postavy. Ty vznikají jak dlouho? Ptám se, jelikož jsem si všiml, že zatímco u některých kreseb je jeden konkrétní rok, u kresby Když ženy pustíte do komiksu byla datace 2016 až 2021.
V tomhle případě je to tak, že nápad vznikl v jednom roce, poté hned skica a následně finálová kresba třeba o pět let později, protože mezitím jsem na to zapomněl, odložil jsem to a vrátil se k tomu později.
Délka kresby samozřejmě souvisí s tím, koho zrovna kreslíte. Kdo je takovou Vaší nejoblíbenější předlohou? Ke komu si prostě sednete a máte za pět minut hotovo nebo kreslení koho si užíváte?
Z těch známých to byli vždycky Václav Havel, Miloš Zeman, Václav Klaus a Jiří Paroubek. To jsou ale lidi, kteří už vesměs, v dobrém i špatném slova smyslu, jsou na smetišti politických dějin. Není to nic osobního vůči těmto lidem, prostě už jsou z toho veřejného života pryč. Tihle ale byli ti nejfrekventovanější, společně s Andrejem Babišem. Ten je stále součástí mých kreseb. Momentálně třeba dělám pro zpravodajský web PrahaIN, kde dvakrát týdně vychází černobílý vtip o aktuálním dění.
Postřehl jsem, že tento web je novým útočištěm pro Vaše kresby. Naposled byl Michal David a jeho prohlášení o totalitě, jestli se nepletu.
Ano, ano, máte pravdu, naposled byl Michal David.
Ještě se naopak zeptám, objevil se na politické scéně nebo mezi umělci někdo, koho jste se teprve musel učit kreslit?
Relativně nedávno to byla například předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová, pirátka Olga Richterová nebo i Ivan Bartoš z Pirátů, kterého už teda mám trošku v ruce. Vždycky s nějakou novou politickou stranou se někdo nový objeví. V poslední době to byl tuším motorista Filip Turek a další. Vždycky se nová tvář najde. Je to prostě, jako kdybyste jel na nějaké vlně, někdo odpadá, někdo zůstává, mezi tím se sem tam objeví nové tváře. Pořád se to mění, ale mně nedělá problém se přizpůsobit na někoho jiného. Myslím samozřejmě kresebně.
Autor: Petr Herbrych
