TŘEBÍČ (juh) - Parkoviště před poliklinikou bylo sobotní dopoledne natřískané automobily všeho stáří, určení, velikostí i barev. Jestliže o parkovišti jsme řekli, že bylo natřískané, o automobilech se to rozhodně říct nedalo. Jak jeden z obdivujících seniorů trefně poznamenal: Je vidět, že se o to staraj! A to měl tedy zatracenou pravdu. O zasvěcenější komentář jsme se obrátili na Radka Dlabáčka Velebu, který je jeden z organizátorů této krásné plechové akce.
Akci organizuje Veteran car club Třebíč, jehož historie sahá až do roku 1983, kdy ho několik nadšenců založilo pod tehdejším Svazarmem. Pro mladší ročníky znamená toto podivné zkratkové slovo Svaz pro spolupráci s armádou. Dnes už to zase nezní nijak divně, ale tenkrát jsme měli armádu lidovou čili sloužící komunistům. A zakladatelé Veterán klubu do bolševického fan klubu rozhodně nepatřili. Spíš naopak.
Už tehdy se jim podařilo získat objekt, kde sídlí dodnes. Tehdy to byla totální zřícenina, ale vybudovali z ní klubovnu, kde jsou dodnes.
Právě ve chvíli, kdy jsme si povídali, zaparkovával jen pár metrů od nás americký tahač návěsů pro tanky Oshkosh obrovský. „Ten přijel z Mohelnice,“ poznamenal Radek. “Vyrábí se dodnes v podstatě v nezměněné podobě. Nic lepšího asi není, a proč měnit něco, co funguje. To se v armádě moc nedělá. Je to podobné, jako když naše armáda dodnes používá Tatry 815 už od 80. let.“
Prohlídka přibližně dvou set vozidel probíhala zhruba do půl dvanácté a pak se konvoj pohnul do Náměště nad Oslavou, kde byla na programu prohlídka řeznického muzea. A večer? Večer zábava členů klubu v prostoru klubovny na Polance, o které byla řeč. Cílem podobných setkání nejsou soutěže, ale spíš pohoda a setkání s kamarády. I ten program s návštěvou řeznického muzea byl naprosto volný. Zájemců o automobilovou historii byl obrovský a nebyl rozdíl ve věku ani pohlaví. Zdálo se mi však, že největší zájem byl o americká vojenská vozidla, mnohdy i s namontovanými zbraněmi. Na ty jsem si vzpomněl o pár hodin později v právě otevíraném Technickém muzeu na nádraží ve Studenci. Tam mně tihle hoši v Jeepech opravdu chyběli.
Foto HoN: Jan Uher
