---

Ve svátkovém kalendáři si 17. listopad drží opravdu přední místo. Po celý rok se totiž stěží najde podobný den, jehož oslavy by se těšily tak velkému zájmu. Nehledě na církevní události, jako jsou například cyrilometodějské slavnosti na Velehradě či svátek svatého Václava ve Staré Boleslavi. Ani na vznik samostatného Československa a České republiky se nekonají tak velkolepé oslavy jako na Den boje za svobodu a demokracii. Ulice se zaplní lidmi s českými vlajkami, na oděvu jsou připnuté trikolory a svíčky a květinami zdobí pamětní místa. Jako veřejnost si zkrátka vážíme toho, co se 17. listopadu 1939 a 1989 stalo. Zejména dění před pětatřiceti lety je velkolepou událostí. Bez ztráty lidského života přešlo Československo z komunismu do demokratického zřízení. Pražské události od zásahu na Národní třídě po zvolení Václava Havla prezidentem jsou velmi známé a opět nám je připomenou nejrůznější sdělovací prostředky. Jak ale probíhala sametová revoluce v Třebíči?

Svazáci nepodporují pražské události
O dění v Praze vědělo bezprostředně po 17. listopadu v Třebíči pár zasvěcených, masivnější akce se zde děly až ve dnech následujících. Pět dní po zásahu na pražské Národní třídě přinesla první reakce i třebíčská Jiskra. Na titulní stránce se k celkové atmosféře vyjádřil člen předsednictva OV KSČ a předseda ONV Zdeněk Bernát. Ten ve svém projevu označil střet policie se studenty za zbytečný a situaci na Třebíčsku označil za dobrou, „neboť obyvatelé okresu nepodléhají žádným emocím, nýbrž právě naopak, při dodržování zásad dobrovolné kázně a pořádku plní svoje pracovní povinnosti bez jakéhokoliv narušování pracovního rytmu.‘‘ Právě onou prací argumentoval Bernát proti možným stávkám. Dle něj již situace v Polsku na počátku 80. let ukázala, že stávky a protesty pouze devastují národní hospodářství. V podobném duchu se nesla i vyjádření čelních představitelů místního svazu socialistické mládeže. Předsedkyně okresního výboru Jana Spisarová poznamenala, že žádné demonstrace nepomohou překonat společenské problémy. Podle předsedy celozávodního výboru v Závodech Gustava Klimenta Vlastimila Packy by měl každý mladý člověk začít s budováním společnosti sám u sebe a své názory deklarovat na oficiálních akcích, a ne nějakých demonstracích. Jak se později ukázalo, všichni se hluboce mýlili. Rozsáhlé manifestace se přelily i do Třebíče a jejich celorepubliková vlna výrazně napomohla změně režimu.

Studenti, jsme s vámi
Gymnaziální studenti již 21. listopadu přišli se svým prohlášením, ve kterém například podpořili stávkující studenty a umělce, žádali prošetření pátečního zásahu a též podávání pravdivých a objektivních informací. Další studenti se k vyhlášené stávce připojili 22. listopadu a od tohoto dne se začala každý podvečer scházet mládež i občané starší k pravidelným manifestacím. Jak příznačné, že zrovna v den, kdy v Jiskře vyšla prohlášení o klidu v regionu a snížení významu demonstrací. Předseda svazáků v borovinské fabrice sice poznamenal, že oni se k pražským událostem nepřipojí, další občané však tak učinili. Jak informovala Jiskra, první stávkové výbory se ustanovily na stavební a strojní střední průmyslové škole, střední zdravotnické škole a zdravotnickém učilišti. Studenti v následujících dnech tak po vzoru svých pražských kolegů zahájili sérii rozhovorů s učiteli, svazem mládeže i členy KSČ o tehdejším dění. Kupříkladu 24. listopadu se v prostorách třebíčské nemocnice sešly studentky zdravky s vedoucím nemocnice Josefem Hyllem, úředníky ONV, činovníky KSČ a SSM a také se zaměstnanci nemocnice. Zde, na pozadí sametové revoluce, vytyčily studentky požadavkyna zlepšení pracovních podmínek zdravotních sester a lepší zásobování léčiv.

Demonstrace i pod sochou svatých Cyrila a Metoděje probíhaly podobně, jak známe z dobových záznamů. Vlající československé vlajky, transparenty s nápisy DIALOG či STUDENTI, JSME S VÁMI, potemnělé náměstí rozsvěcovaly zapálené svíčky. Složení řečníků na manifestacích bylo taktéž podobné jako v Praze, mísili se zde reprezentanti politických stran a umělci. Ať už to byli zástupci strany lidové, národních socialistů, nově vzniklého Občanského fóra nebo i herci z brněnského Divadla Na provázku a třebíčští rodáci Miroslav Donutil a Jiří Pecha. Ovšem ani poklidná třebíčská shromáždění se neobešla bez drobných konfliktů. Ve své knize o činnosti StB v Třebíči Martin Herzán píše, že 24. listopadu neznámý útočník pořezal v obličeji člověka nesouhlasícího s průběhem manifestace, v pondělí 27. listopadu pak opět neznámý pachatel vyhrožoval jednomu činovníkovi ONV a členu KSČ oběšením.

Náměstí plné stávkujících
Největší shluk lidu však v centru Třebíče byl po čas generální stávky v pondělí 27. listopadu. Požadavky režimu dala společnost v čele s OF najevo generální stávkou od dvanácté do čtrnácté hodiny. Po celé republice se na dvě hodiny zcela zastavila téměř všechna práce, jelikož do stávky se zapojilo okolo tři čtvrtiny občanů Československa. Ze svých pracovišť se lidé vydali vyjádřit svoji nespokojenost na velké manifestace, té na Gottwaldově náměstí v Třebíči se účastnilo nad čtyři tisíce občanů. K nim zde promluvili představitelé nekomunistických stran, dále byli stávkující informování o činnosti OF. Zde v Třebíči OF stále nebylo ustanoveno, a tak tato sdělení pronášeli místní politici jiných stran. Přítomná masa lidí si zde též vyslechla rezoluce jak studentů třebíčských středních škol, tak i zaměstnanců JZD Kožichovice a třebíčských UP závodů. Pod neustále omílaným heslem navázání dialogu na shromáždění vystoupil i vedoucí tajemník OV KSČ, který dle svých slov považoval za nutné a žádoucí zde vystoupit. Ovšem neopomenul dodat, že na takovémto shromáždění „nelze vést hlubší dialog‘‘, avšak jsou otevřeni nejrůznějším diskusím. Stávkové manifestace však nebyly pouze záležitostí Třebíče, ale i Moravských Budějovic, elektrárny v Dukovanech a Jaroměřic nad Rokytnou.

Co na to okresní výbor?
Ani každým dnem na tehdejší Gottwaldovo náměstí proudící skupinky lidí, ani celostátní situace nezabránily místním komunistům také od „siláckých‘‘ prohlášeních. Na svém zasedání v sobotu 25. listopadu sice vyjádřil OV politování nad zásahem na Národní třídě, otevřel se diskusi a souhlasil s obměnou vlád za účasti nestraníků a členů jiných politických stran, zároveň se ale soudruzi ohradili proti probíhajícím demonstracím. Ty nepovažovali za vhodný způsob, kterým lze řešit aktuální problémy. „Víc než kdy jindy je právě dnes, v době vypjaté a naplněné emocemi a city, zapotřebí objektivních informací. Ať za naši stranu vyjadřují názory čestní komunisté, kteří svůj život spojili s budováním socialismu, a ne náhodní lidé z ulice. Jsme přesvědčeni, že stále existují v Československé televizi nebo dalších sdělovacích prostředcích čestní komunisté, kteří dokáží ovlivnit další spolupracovníky tak, aby získali čtenáře, diváky a posluchače pro reálné postoje, které vyústí k vyřešení současné složité situace,‘‘ zní prohlášení OV KSČ uveřejněné na první straně Jiskry ve středu 29. listopadu 1989. I když teklo do bot a rudá bárka se potápěla, nechyběla její pasažérům pořádná dávka sebevědomí. Však známý je například výrok pražského tajemníka Miroslava Štěpána, že „patnáctileté děti nebudou určovat, kdy má odejít prezident‘‘.
Po čase si ale vážnost situace uvědomili i sami komunisté a od neustále deklarovaného dialogu se přešlo i k jiným krokům. Na mimořádném zasedání okresní konference KSČ ve středu 6. prosince složili své funkce stávající předsednictvo a tajemníci třebíčských komunistů, a došlo tak ke značné personální obměně. Kupříkladu tajemníkem pro ideologickou práci se stal jistý, tehdy čtyřiatřicetiletý Pavel Kováčik, pozdější dlouholetý poslanec za KSČM. Kromě toho se nahlas ozvalo i uskupení se značně protikladným názvem – Demokratické fórum komunistů. Ti kriticky vůči politice KSČ sdělili: „Vyzýváme všechny komunisty v okrese Třebíč, kterým je osud národa bližší než sobecké zájmy zkompromitovaných stranických funkcionářů na všech úrovních, aby se přihlásili k Demokratickému fóru komunistů‘‘. Fórum sebe samo definovalo jako společenství působící vně strany i mimo ni a je otevřeno každému. Jedinou podmínkou bylo odmítnutí monopolu moci.

Občanské fórum se ptá: Jak dál v okrese Třebíč?
Avšak pozornost je třeba zaměřit nikoliv na Demokratické fórum komunistů, ale na Občanské fórum. Zatímco v Praze se OF ustanovilo v Činoherním klubu už v neděli 19. listopadu, ke vzniku koordinačního centra pro okres Třebíč došlo 30. listopadu. Jeho mluvčím se stal doktor Jiří Mužík a brzy po svém vzniku se OF především snažilo získat povědomí u široké vrstvy obyvatelstva. Redaktorům Jiskry mluvčí Mužík sdělil, že po svém ustanovení a jednání s MNV Třebíč se podařilo OF získat místa na městských plakátovacích plochách, možnost publikovat v městském zpravodaji a též jim strana zajistila prostor v týdeníku Jiskra. Ovšem zástupci OF nejednali pouze s komunisty, ale i členy ostatních politických stran. Jak kupříkladu ve vydání 13. prosince 1989 sdělil tehdejší místopředseda OV strany lidové a pozdější poslanec Jiří Karas, lidovci jako první poskytli OF prostory. Zájem veřejnosti si fóristé získali. Důležitým prvkem sametové revoluce napříč celým Československem je navázání dialogu. Vedoucí úloha komunistické strany se postupně začala rozpadat a veřejnost si přála, aby se do vedení společnosti zapojily jak strany existující a v Národní frontě upozaděné, tak nestraníci a odborná veřejnost. I z toho důvodu uspořádalo místní koordinační centrum OF ve čtvrtek 7. prosince v prostorách kina Sputnik velkou debatu občanů, zástupců politických stran a národních výborů nazvanou Jak dál v okrese Třebíč? Zájem o veřejnou debatu byl takový, že se okolo pěti set lidí do dnešní Moravie ani nedostalo a muselo akci z reproduktorů poslouchat venku před kinem. Občanské fórum a lidovou stranu zde zastupovali již výše zmínění Mužík a Karas, národní socialisty Šťastný a na dotazy odpovídali i tajemníci ONV Štoček a OV KSČ Schneider. Probírána zde například byla nejasná úloha Lidových milicí, které po celou dobu od roku 1948 nebyly nijak zákonně ukotvené. Dále z úst představitelů národních výborů zaznělo, že v nejbližších dnech se budou moci opět svobodně rozvíjet tělovýchovné organizace. Jak je známo, ty byly od samotného nástupu komunistů sloučeny pod hlavičku jednotné a kontrolované tělovýchovy. Listopadové a prosincové dny tak přinesly události dříve zcela nepředstavitelné. A to vše podstatné teprve bylo před společností – volba disidenta na post hlavy státu, zrušení obávané StB, svobodné volby.

Symbolická tečka v podobě zvolení Václava Havla
Kdy že nám vůbec v Československu končí období komunismu? Ohledně ohraničení této historické éry se vedou mnohé debaty. Začíná v únoru 1948, nebo už dříve? Lze za začátek brát podpis československo-sovětské smlouvy o spolupráci z 12. prosince 1943, nebo třetí republiku? Podobně je tomu i se samotným koncem komunismu. Končí zmíněné období v listopadu 1989, zrušením StB v únoru 1990, prvními svobodnými volbami? Přesné ohraničení ale máme stanovené v naší legislativě, přesněji v zákonu č. 181/2007, kterým se zřídil Ústav pro studium totalitních režimů. Ten období komunistické státní moci datuje mezi 25. únor 1948 a 29. prosinec 1989. Symbolickou tečkou tak je zvolení Václava Havla prezidentem ČSSR. V Třebíči však oním završením může společně s tímto být i vlající československá vlajka na městské věži, předvánoční rozsáhlé změny v ONV či až první svobodné volby. V nich už se však nevolilo do místních výborů, ale do obecních zastupitelstev. Nastala nová etapa dějin, již v demokratickém a svobodném prostředí.

Při psaní článku byly použity informace z těchto zdrojů:
Jiskra, týdeník OV KSČ a NOV v Třebíči, vydání z listopadu a prosince 1989.
HERZÁN, Martin. 2012. Třebíč ve spárech StB. Tiskárny Havlíčkův Brod.